Zatímco my se nemůžeme dočkat jara, sluníčka a tepla, mroži se již při 15 °C přehřívají a musejí trávit většinu času ve studené vodě polárních moří. A nejlépe se jim daří, když se teplota pohybuje mírně pod nulou: kolem minus pěti až deseti stupňů.
Zatímco my se nemůžeme dočkat jara, sluníčka a tepla, mroži se již při 15 °C přehřívají a musejí trávit většinu času ve studené vodě polárních moří. A nejlépe se jim daří, když se teplota pohybuje mírně pod nulou: kolem minus pěti až deseti stupňů.
Mroži patří mezi ploutvonožce, ale tvoří v rámci řádu samostatnou čeleď s jediným druhem, odborně pojmenovaným Odobenus rosmarus. Od všech ostatních ploutvonožců se na první pohled liší mohutnými kly, prodlouženými horními špičáky, jimiž jsou vybaveni samci i samice. Kly jim dorůstají po celý život a u dospělých býků mohou měřit až jeden metr. Vědci se původně domnívali, že slouží k vyrývání potravy ze dna, ale
V období páření se však kly samců mění v kruté bojové zbraně. Zvířata si jimi v soubojích zasazují hluboké rány, které často nezmírní ani mimořádně zesílená kůže na šíji a ramenech. Mrož sám je tak jediným zvířetem (s výjimkou člověka), které je schopné zabít jiného dospělého mrožího býka.
Mrož je tzv. cirkumpolární druh, žije pouze na severní polokouli, zato kolem celého polárního kruhu. Vyhledává mělká moře, protože se pro potravu umí potápět nanejvýš do hloubek 80 m. Mroži jsou společenská zvířata, při odpočinku se dotýkají jeden druhého - těsný kontakt jim pomáhá udržovat tělesnou teplotu. Nejčastěji se zdržují na velkých plovoucích krách, kde odpočívají a rodí mláďata.
Každý mroží samec se v době páření pokouší vybojovat si svůj harém samic. Podaří se to však přibližně jen každému desátému. Mrož se v souboji nesnaží soupeře zabít, ale jen zahnat, přesto na následky zranění každoročně uhyne mnoho mrožích býků.
Mrož má kolem tlamy až 700 hmatových chlupů - tzv. vibrisů. Pomáhají mu při hledání potravy v prostředí, v němž se nemůže řídit zrakem - na dně moře, kde sbírá svou hlavní potravu: především různé měkkýše, ale i korýše, hvězdice, mořské okurky apod. Jeden chod dospělého zvířete sestává ze tří až šesti tisíc kousků mlžů! Vzácně (i když poměrně pravidelně) se mezi vzrostlými samci objeví jedinec, který se sběrem drobné kořisti neunavuje a specializuje se na lov tuleňů.
Dospělý mroží býk váží až 1700 kg. Mimo člověka nemá v přírodě prakticky žádného přirozeného nepřítele. Ani lední medvěd si nedovolí přiblížit se k mrožům ve vodě. Jen na souši příležitostně uloupí mládě, které se vzdálilo od matky. Spoléhá na to, že mroži jsou na pevnině neobratní a pomalí a že dokáže rozzuřené matce utéct. Mrožům se vyhýbají dokonce i dravé kosatky - i ty se odváží zaútočit jen na osamělé mládě a pak s ním rychle prchají z dosahu nebezpečných klů.
Zbarvení kůže mrože prozrazuje, jak moc je mu teplo. Když se pohybuje v chladné vodě, jeho kůže zbledne, protože krev ustoupí z povrchových kapilár, aby nevyzařovala teplo do vnějšího prostředí. Rozdíl mezi vnější a vnitřní teplotou zvířete je pak obrovský: zatímco vnitřní části si udržují stálou tělesnou teplotu 36,6 °C, povrch kůže má 1-3 °C. V teple se naopak povrchové kapiláry naplní krví, aby přebytečné teplo mohlo unikat do okolí - mroži tak získají růžové až cihlově červené zbarvení.
