Podivné myši s chobůtkama

Svým vzhledem připomínají pradávné primitivní hmyzožravce či předky primátů, kteří se na Zemi objevili ještě za vlády dinosaurů. Nepatří však ani mezi hmyzožravce, ani mezi primáty...

Vědci si s podivnými zvířátky, která dnes žijí pouze v Africe, dlouho nevěděli rady. Původně je řadili do příbuzenstva rejsků, ale záhy se ukázalo, že mají s hmyzožravci jen velmi málo společného. Nakonec jim nezbylo nic jiného než pro pouhých patnáct druhů zvířat zřídit zcela samostatný řád. Český název bércouni (Macroscelidea) poukazuje na nápadně prodloužené a srostlé bércové kosti končetin, jimiž připomínají miniaturní klokánky. V jiných jazycích, např. v angličtině, zaujal přírodovědce spíš jejich chobůtek a podobnost s rejsky, a tak jim říkají „sloní rejskové“.

ŽÁRLIVCI

Bércouni žijí v trvalých párech a obhajují si své teritorium - území, kde mají doupě, kde se rozmnožují a hledají potravu. Zajímavé je, že vetřelce svého druhu zahání výhradně jedinec stejného pohlaví: pokud se v okolí objeví cizí samice, zahání ji pouze „majitelka“ území, pokud překročil hranice území samec, jeho vyhnání se ujímá domácí pán. Nejedná se však o nějaké krvavé souboje - nevítaného návštěvníka varují bércouni rychlým dupáním zadníma nohama. Slovo „rychlý“ je v tomto případě málo výstižné - sled jednotlivých úderů je tak těsný, že náhodnému posluchači splývá v jediný nepřetržitý zvuk. Dupání má i další význam - bércouni tímto způsobem reagují na přítomnost predátora (dravce nebo šelmy) a varují tak i okolní páry za hranicemi svého území.

ZÁHADA

Přírodovědci dodnes nevyřešili tu nejzákladnější otázku - kdy, kde a jak se bércouni vyvinuli a se kterými současnými živočichy jsou si nejblíže příbuzní. Bércouni mají (mimo jiné) uzavřené oční oblouky a poměrně velkou mozkovnu - stejně jako ti nejvyvinutější savci včetně primátů. Přesto mezi ně nepatří, jiné znaky to vylučují. Rodí plně osrstěná a vidoucí mláďata schopná ihned samostatného pohybu - stejně jako např. kopytníci. Jsou tedy snad příbuzní s nimi? A co dlouhé skákavé nohy se srostlými kostmi, jimiž zase připomínají tarbíky? Ale ani s hlodavci nemají bércouni mnoho společného. Některé anatomické znaky poukazují dokonce na příbuzenství s damany a slony.
Podle posledních výzkumů se dnes vědci přiklánějí k názoru, že bércouni mají společné předky se zajíci, a že tedy jejich nejbližšími příbuznými jsou právě zajíci. Jenže - nálezy zkamenělých pozůstatků tak drobných zvířátek jsou vzácné a zoologické metody stále dokonalejší - kdo ví, čím nás budoucnost ještě překvapí.

K ČEMU CHOBOT?

Dlouhý pohyblivý rypáček, připomínající zkrácený sloní chobot, slouží bércounům, jak jinak, při hledání potravy. Na rozdíl od hmyzožravců jsou bércouni všežraví - svým velice jemným čichem pátrají po drobných živočiších, především termitech a mravencích, ale i částech rostlin - koříncích, plodech a semenech.