NASA hledá nápady
Člověk je tvor soutěživý. Věděl to Raymond B. Orteig, americký hoteliér, který v roce 1919 slíbil odměnu tomu, kdo jako první přeletí bez mezipřistání Atlantik. Roku 1927 ji získal Charles Lindbergh. Věděli to i autoři ceny Ansari X Prize, díky níž loni vyletěl do vesmíru první soukromý raketoplán. A ví to i kosmická agentura NASA. Koncem března vypsala dvě ceny s úmyslem získat nové nápady využitelné pro výzkum vesmíru.
První cena bude patřit tvůrci materiálu, který bude co nejlehčí a přitom co nejpevnější. Takový materiál se hodí leckde, mimo jiné pro stavbu kosmického výtahu -desetitisíce kilometrů dlouhé konstrukce, po níž by bylo možno vynášet náklad na oběžnou dráhu. Druhá cena si klade za cíl zdokonalit technologii bezdrátového přenosu energie. Úkolem je zajistit energii pro robota, který by díky ní dokázal vyšplhat během tří minut na 50 m vysoký stožár. Vyhraje tým, jehož robot vynese nejtěžší náklad.
Evropa na Marsu
Jedním z kandidátů na příštího návštěvníka Marsu je robot ExoMars. Lidé by jej mohli následovat ještě v první polovině tohoto století
-von
S geny k vítězství
Australští ragbisté z týmu Mořských orlů válcují soupeře. A recept na vítězství? Ten dostali z genetické laboratoře. Hráči si nechali otestovat jedenáct genů, které ovlivňují rychlost, sílu a vytrvalost. Trenér Orlů Steve Dank díky tomu ví, kterou z variant genů jednotliví hráči zdědili. Tréninkové dávky jim teď předepisuje podle toho, na co jsou geneticky stavěni. „Nebudu nutit hráče, aby týdně naběhal sto kilometrů, když z výsledků genetických testů vím, že jeho tělo zúročí lépe dávku 50 km týdně a k tomu posilování s činkou,“ vysvětluje Dank nové metody.
Podle genetika Rona Trenta z univerzity v Sydney zavedou testy i další ragbyové kluby. Trénink zohledňující vrozené dědičné schopnosti se prý rychle prosadí i v dalších sportovních disciplínách.
Jaroslav Petr
Velká tlama nese smrt
Pro hady je výhodné mít co největší tlamu. Čím víc rozevřou čelisti, tím větší kořist spolknou. Například krajta spořádá gazelu, která je až o polovinu těžší než ona sama. Australské pakobry však mají z generace na generaci stále menší tlamy.
Tento „módní trend“ si vynutily okolnosti. Austrálií se šíří jedovatá ropucha obrovská, kterou dovezli před sedmdesáti roky farmáři, aby chránila úrodu cukrové třtiny před škodlivými brouky. Ropucha se přemnožila a valí se australským kontinentem jako žabí povodeň. Mnozí hadi si jí zkusili obohatit jídelníček, ale se zlou se potázali. Ropuší jed je pro ně smrtelný. Pakobry s menší tlamou přežívají, protože spolknou jen malé ropuchy, které neobsahují dost jedu na to, aby hada zabily. Hadi s velkou tlamou polknou i velké žáby a otráví se.
Jaroslav Petr
Sdílej
9. května 2005 • 11:17 Vyšlo v ABC 9/2005
Člověk je tvor soutěživý. Věděl to Raymond B. Orteig, americký hoteliér, který v roce 1919 slíbil odměnu tomu, kdo jako první přeletí bez mezipřistání Atlantik. Roku 1927 ji získal Charles Lindbergh. Věděli to i autoři ceny Ansari X Prize, díky níž loni vyletěl do vesmíru první soukromý raketoplán. A ví to i kosmická agentura NASA. Koncem března vypsala dvě ceny s úmyslem získat nové nápady využitelné pro výzkum vesmíru.
