Na návštěvě v

Setkání s obřími ještěry

Uchatrného, zelení zarostlého plotu cosi zašustilo a pod plotem se objevil více než metrový, téměř černý ještěr s dlouhým krkem, štíhlou hlavou a silnýma nohama. Plaz se na chvilku zastavil a zapátral po okolí. Z tlamy několikrát vystřelil dlouhý, na konci rozdvojený jazyk. Najednou jsem si připadala jako v nějakém jurském parku.
Bujné tropické rostlinstvo neznámých tvarů, barev a vůní, ještěr připomínající dávno vyhynulé obry. Kouzlo pominulo v okamžiku, kdy zamířil k nevábné hromadě odpadků a začal se v ní zcela nedůstojně prohrabovat. Opět jsem byla zpět v malé rybářské vesničce na Srí Lance a dávný veleještěr se proměnil v jednoho ze dvou zdejších druhů varanů.

Na zápraží se batolilo klubíčko štěňat. Najednou odněkud vyběhlo několik bosých hnědých dětí a začalo házet kameny. Samozřejmě ne na štěňata. A protože se mi zdálo, že ani já nejsem jejich cílem, zastavila jsem se a zvědavě čekala, co se bude dít.

OBŘI MEZI JEŠTĚRY

Mezi varany patří vůbec největší současní ještěři na Zemi. Jejich domovem je Starý svět a překvapivě i Austrálie. Obývají nejrozmanitější životní prostředí - od pouští až po mokřady, tropické pralesy či mangrovy. Své životní prostředí si víceméně rozdělily i dva druhy žijící na Srí Lance. Jednobarevný a menší varan bengálský žije spíš v sušším terénu - v křovinaté buši, na okrajích měst a vesnic, v příkopech kolem silnic, v kokosových hájích či v okolí rýžových polí... Naproti tomu větší varan skvrnitý je pravý „vodní“ varan - jinde než v okolí větších řek, jezer a tůní, nebo dokonce mořského pobřeží byste ho hledali marně. U řeky jsme se s ním také poprvé setkali.

TERÁRIUM V PŘÍRODĚ

Hned za mostem se na břehu povalovalo pět obrovských, více než dvoumetrových plazů. A na krajnici postával jejich „majitel“. Ve skutečnosti je tak úplně nevlastnil: i když je vychoval od mláďat (měl jich celkem 14), žili varani na svobodě a mohli si řekou odplavat, kam se jim zlíbilo. Přesto se tito inteligentní ještěři pravidelně vraceli ke svému chovateli a zdržovali se v okolí mostu a silnice - jakéhosi na všechny strany otevřeného „terária“. Nic jim tady nechybělo a měli zde neustále prostřený stůl. Prospěch z toho měli oni i jejich chovatel, který je za drobný úplatek předváděl turistům.

SOUPEŘI NA SMETIŠTI

Řeka protékající rybářskou osadou byla jednou obrovskou skládkou odpadků. Majitelé místních hotýlků sem vynášeli plastové láhve, papírové krabice, slupky z ovoce, zbytky po čištění ryb... A právě to poslední bylo důvodem, proč jsme v tom nevábném prostředí strávili spoustu času. Zbytky ryb sem totiž lákaly varany z celého okolí, kteří se na smetišti pravidelně krmili. Vládl mu jeden obrovský, nejméně dva a půl metru dlouhý varan skvrnitý, pokud však nebyl na dohled, využíval situace o něco menší jedinec stejného druhu. Obezřetně se přehraboval v odpadcích a neustále sledoval, zda se neblíží jeho větší sok. Věděl o něm zpravidla mnohem dřív než my, což jsme poznali podle toho, že se vztyčil na napnutých nohách a začal se nafukovat. Pokoušel se tak zastrašit svého soupeře, ale jeho odvaha mu obvykle dlouho nevydržela, když se větší varan přiblížil, hrdina rychle splaskl a vyklidil pole.
Na okrajích skládky, v úkrytu za křovinami, se přiživovali dva menší (jen asi jeden a půl metru dlouzí) varani bengálští. Ti se snažili varanům skvrnitým vůbec nepřicházet na oči, nepoměr sil byl příliš velký. Jejich odlišná životní strategie se projevila v okamžiku, kdy byli nuceni utíkat - zatímco varani skvrnití šplouchli do vody a vlnivými pohyby odplavali do houštin, jejich bengálští příbuzní se zachraňovali rychlým útěkem pryč od vody.