Showman každým coulem

Lidí, kteří neznají Leoše Mareše, byste u nás mnoho nenašli. Před více než dvěma lety vkročil do televize a svým vystoupením obrátil zažité moderátorské normy naruby. Dnes patří k nejvyhledávanějším moderátorům u nás.
Leoši, přiznal jsi, žes býval vášnivým čtenářem ABC.
Jasně! K ábíčku mám ohromně pozitivní vztah, protože to byl v dobách mého dětství nejlepší časák u nás. Já patřím do generace, která neměla všechny ty hudební a trendové časopisy, jako je bravíčko. Byl po nich hrozný hlad a my je sháněli z druhé ruky. Ale ABC tu bylo a já byl opravdu vděčný čtenář. Pamatuju si na články, jak třeba vznikaly počítače, takové ty obří, sálové, ale i na články o přírodě. A pak jsem samozřejmě taky stavěl modely. Tedy hlavně auta, která byla vždycky mojí láskou, a většinou jen kastli, protože na ty malé části jsem neměl trpělivost.

Kdy jsi ABC viděl naposledy?
Docela nedávno jsem si ho koupil, abych si to oživil. Taky jsem si všiml, že knižně vyšly legendární ábíčkovské komiksy, jako je Kruan nebo Vzpoura mozků. Komiksy jsem jako kluk doslova žral.

A co čteš dneska? Máš vůbec čas číst?
Dřív jsem četl strašně moc, ale dneska je to o dost horší. Denně čtu noviny a časopisy, takže na knížky moc času nezbývá. Ale pořád je kupuju. Naposledy jsem přečetl knížku Penaltová loterie, což jsou takové analýzy penalt. Zní to asi hodně blbě, ale je to skvěle a vtipně napsané. Jinak - pro představu - jsem četl třeba všechny díly Harryho Pottera.

Je o tobě známo, že jsi velký sběratel filmů.
Jo, tím si nahrazuju ty knížky. Film je moje opravdu největší vášeň, větší než fotbal, než auta, než všechno ostatní. Neustále chodím do kina, takže vídám tak deset premiér měsíčně, což je zhruba polovina filmů, které k nám přicházejí. A co se mi líbí v kině, to brzy kupuju na DVD a koukám na to v druhém sledu. Pak mám takové ty největší perličky, které pouštím pořád dokola, jako Lepší už to nebude, Galaxy Quest a tak dále.

Další tvojí láskou, jak už jsi zmínil, je fotbal. Umíš ho hrát, nebo jsi jenom divák?
Baví mě si kopat, ale moc to neumím. Koukat na fotbal mě ale baví strašně, i kdybych šel jenom na vesnický zápas, kde sedí třináct lidí. Baví mě ta hra už v principu. Pak se občas naskytnou bonbonky jako Euro nebo finále Ligy mistrů. Nedávno jsem byl na Chelsea - Liverpool, kde bylo 80 000 diváků, a to je super atmosféra. Těsně předtím jsem byl na Slavii s 15 000 lidmi a musím říct, že mě oboje bavilo stejně. U nás je to sice menší, ale mám tu zase hráče svého srdce.

Takže být fotbalistou jsi nikdy netoužil. Umíš si vůbec představit, že bys dělal něco jiného než moderátora?
Představit si to docela dovedu. Vystudoval jsem ekonomickou školu, takže bych byl asi nějaký manažer. Ale stejně bych určitě dělal baviče. Asi bych pořádal různé firemní párty a snažil se lidi rozesmát.

Já jsem tě začal jako baviče registrovat až po Českém slavíkovi 2003, i když jsem samozřejmě věděl i předtím, že tu nějaký Mareš je.
Takhle mě vnímalo hrozně moc lidí, a to včetně lidí z branže, takže mě samozřejmě těšilo, že došlo k obratu v jejich názoru. Po prvních slavících, které jsem odmoderoval, skutečně přišlo to první opravdové ovoce. Já jsem sice dělal tuhle práci i předtím a myslím, že i stejně zábavně, ale bylo to pro daleko míň lidí. Ten globální zásah přišel až v televizi.

Už předtím jsi byl slavný zpěvák. Měl jsi za sebou čtyři alba, která se úspěšně prodávala, stal ses Objevem roku v Českém slavíkovi 2001.
Vidím, že i tobě musím zopakovat, že nejsem zpěvák. Říkám to všude, ale lidi to nějak nechtějí poslouchat. Písničky jsou jen logickou nadstavbou mých představení. Patří to zkrátka k té show. Hodně lidí vůbec nechápe, proč se ty desky tak dobře prodávaly. A ani to pochopit nemůžou, když neviděli show, pro kterou jsou ty skladby určené. Podle mě ten úspěch zafungoval tak dobře proto, že lidi, kteří moje písničky znají, v nich cítí tu opravdovost. Jsem přesvědčený, že kdybych na slavíkovi zazpíval písničku ve svém stylu, bude se líbit a zasáhne další lidi, kterým to dneska nic neříká.

Ale tvoje desky jsou hudební. To se těžko popírá, že jsi zpěvák.
Vidím, žes to moc nepochopil. Já jsem především moderátor a bavič, a když do toho vložím něco navíc, lidi to chytne. Samozřejmě mám z úspěchu cédéček ohromnou radost. Moderování je totiž strašně pomíjivé. Když natočíš film, zůstane po tobě na kazetách. Když natočíš CD, seženeš ho třeba za deset let v půjčovně. Co ale zůstane po moderátorovi? Odvedeš nějakou práci a hned to zmizí. Ale cédéčko je konkrétní počin, o kterém se píšou kritiky, a každý se k tomu chce vyjadřovat. Navíc tady zůstane i po letech.

Myslíš si tedy, že moderátor má těžší se prosadit než třeba zpěvák?
No samozřejmě. Když to řeknu hodně zjednodušeně, tak zpívat umí skoro každý. Tedy kromě mě. A proto to taky chce každý dělat. Vždyť se podívej na ty zástupy v SuperStar. O moderování taková pranice není. Vlastně to chce dělat jen málokdo.

Ty ses v moderování dostal mezi českou špičku. Nyní jsi denně v rádiu, každý týden v Esu a z Českého slavíka s Marešem se také stává tradice.
Práce v rádiu je pro mě denní chleba a neumím si to bez ní představit. Ale v televizi je člověk mnohem víc vidět, takže jsem šťastný, že Eso dělám. Točí se každou středu tak tři čtyři hodiny a scénář záleží víceméně na mně, což mi skvěle vyhovuje. Co se týče Českého slavíka, tak to je bezesporu takový vrchol, protože je to velký televizní přenos s ohromným dopadem na publikum. Proto mně taky první slavíci pomohli nahoru a byl to velký úspěch.

Máš pocit, že jsi teď na vrcholu kariéry?
Vůbec ne. I když si nemyslím, že mě čeká nějaká kariérová pecka. Prostě to tak pozvolna plyne. Postupně si upevňuju pozici a chtěl bych, aby to takhle šlo i dál a pokud možno celý život. Ten gigaúspěch, který najednou přijde a otočí ti život naruby, je hrozně zavazující. Když hokejisti vyhrají zlato, druhý rok už medaile není pro lidi nic bombastického. A v mojí branži je to podobné. I když byl loňský ročník slavíků taky hodně úspěšný, už to nebylo tak fenomenální jako poprvé. Proto si taky dávám pozor a neberu každou nabídku, která přichází. Kdybych dneska všechno odmoderoval, co budu dělat za pět let? Jsou stovky moderátorů, kteří mají vrchol, přepálí to, a pak jim dojde dech. To bych určitě nechtěl. Může se mi to stát i při tomhle tempu, ale cítím, že takhle je to správně.

***

LEOŠŮV ŽIVOT

Leoš Mareš se narodil v roce 1976 v Berouně. Vystudoval Vysokou školu
ekonomickou v Chebu, kde také poprvé okusil moderování - nejprve na zimním stadionu, později v rádiu Egrensis. Poté přešel do rádia Evropa 2, kde v současnosti moderuje společně s Patrikem Hezuckým a Simonou Ranní show. Vydal čtyři hudební alba a v roce 2001 se stal v soutěži Český slavík skokanem a objevem roku. V roce 2003 už Českého slavíka moderoval sám a později ovládl i hitparádu Eso na Nově. Miluje rychlá auta, fotbal a filmy na DVD.