Smrtící zbraň - begonky

MINIKRIMI KOLEM VÁS

Od stropu „šaliny“, jak Brňáci říkají tramvaji, se ozval vlídný hlas: „Kdo pospíchá, ať si vystoupí a jde pěšky.“ Pak řidič ještě dodal: „Před námi je havárka.“ Karel vystoupil a šel podél stojících tramvají. Pár čumilů lemovalo místo, kde se činili záchranáři první pomoci. Karel strnul. Na zemi ležel s rozbitou hlavou kamarád Michal!
O pár dnů později mu byl Michal schopen povědět, co se stalo: „Byl jsem tam u jedné známé. Byl jsem nervózní, ale ona, že nás ten její nemůže načapat, protože jel na ryby a ona mu sundala ze svazku klíč od domu, takže by musel dole zazvonit. A zrovna v tu chvíli se ozval bzučák. Zvedla tedy domovní telefonek a fakt - její muž. Bzučákem mu otevřela, co mohla dělat. Brácho, to byl fofr. Popadl jsem svršky, vylítl z kvartýru a valil o patro vejš.“ „Snad dolů, ne?“ podivil se Karel.
„Přece se s ním nepotkám na schodech, v tom baráku není výtah. Počkal jsem, až zapadl do kvartýru, a mazal jsem dolů. Vyšel jsem z domu a kráčel přes koleje na druhou stranu ulice. Nikde nikdo - nedělní dopoledne. A vtom jsem dostal do hlavy květináčem s begonkama. Bylo jasný, že mi chtěl ten její chlap pošramotit fasádu.“ „Třeba to byla náhoda,“ namítl Karel. „Jo, to on tvrdil policajtům taky. Ona ho totiž jeho žena udala, protože jí dal pár facek. Do protokolu tvrdil, že se jen chtěl podívat, kdo to byl u jeho ženy, a přitom loktem nerad zavadil o květináč. Ale tuhle verzi mu policajti nezhltli. Možná ucítil kouř z cigarety, jednu jsem si dal kvůli té nervozitě. Zatracené kouření, oni zbytečně nevarují, že je zdraví škodlivé.“ Proč muž tušil, že u ženy někdo byl, a proč policisté nevěřili tvrzení o nehodě, to jsou otázky pro čtenáře. Řešení pošlete do 14 dnů, tři ceny čekají. Odměna za námět putuje do Brna k Michalovi K.