Létající zobáky

Takový zobák opravdu nelze přehlédnout, skoro se zdá, jako by byl hlavní částí celého ptáka, zatímco tělo k němu tvoří jen jakýsi nedůležitý přívažek. Kromě toho jsou to v ptačím společenství určitě ty nejbarevnější zobáky na světě.

Tukani, ač se to na první pohled nezdá, patří do příbuzenstva našich datlů - tedy do řádu šplhavců (Piciformes). Nejdůležitější znak, který je právě do této skupiny řadí, není jen silný nápadný zobák, ale především jejich končetiny a postavení prstů. Šplhavci se totiž vyznačují tím, že jim dva prsty směřují dopředu (druhý a třetí, který se navíc může pohybovat nezávisle na ostatních) a dva prsty dozadu (první a čtvrtý). Tato takzvaná šplhavá noha dala jméno celému řádu.

VŠESTRANNÝ NÁSTROJ

Tukani mají v poměru k tělu jedny z největších zobáků vůbec. A čím větší tukan, tím větší je i tento nepoměr: malé druhy mají zobáky skoro „normální“, zatímco ten největší z nich, tukan obrovský, má zobák téměř tak dlouhý a mohutný jako vlastní tělo. Přesto pro něj nepředstavuje žádnou zátěž - zobák je překvapivě lehký. Je totiž tvořen množstvím tenkých kostních trámců obklopených vzduchem. Tukanům slouží především k získávání potravy - tito ptáci jsou plodožraví a svou potravu si hledají mezi nejtenčími větvičkami v korunách stromů. Zobák jim na těchto vratkých místech slouží k vyvažování těla, ale hlavně jím dosáhnou tak daleko, že si mohou podat i ty nejvzdálenější bobule. Pilovitý okraj zobáku jim přitom pomáhá ovoce udržet.

PODIVUHODNÉ BARVY

Řekne-li se o nějakém ptačím druhu, že je pestře zbarvený, je tím obvykle míněna barva peří. U tukanů to platí jen částečně, jejich základní barva bývá dost často černá. S tou však nápadně kontrastují různé barevné znaky: bíle, žlutě či oranžově zbarvená hruď, modré nebo červené okolí oka. Toto nepříliš pestré vybarvení těla je více než důkladně vyváženo křiklavými, doslova plakátovými barvami zobáku. Přechody mezi barvami nejsou navíc pozvolné, každá barva je ukončena ostrou linií (a to i na těle): končí černá a hned navazuje žlutá...
A právě ono nápadné, i v pralesním šeru dobře viditelné zbarvení dává tukanímu zobáku další důležitý význam - slouží ptákům ke vzájemné vnitrodruhové komunikaci. Zbarvení zobáku i peří je u samců i samic naprosto shodné - dva jedinci podle toho poznají, že patří ke stejnému druhu. Mohutný zobák pak hraje svou roli i při námluvách - ptáci jím proti sobě různě mávají a šermují, snad se tak ubezpečují, že se jejich barvy opravdu dokonale shodují.

CO ZOBÁK NEZVLÁDNE

Přestože jsou tukani blízce příbuzní datlům a jejich zobák vypadá, že jde o velice silný a všestranný nástroj, jednu věc jím přesto nezvládnou. Totiž - neumějí si sami vytesat hnízdní dutinu, ačkoliv ji jako všichni šplhavci k hnízdění potřebují. Jsou tak odkázáni na to, že najdou dutinu, která vznikla samovolně v odumírajícím stromě, nebo kterou jim připravil někdo jiný. Třeba právě datel. Na obrázku nahoře tukan obrovský, vpravo tukan hnědohřbetý.

FAKTA O TUKANECH

Tukani (čeleď Rhamphastidae) žijí pouze v tropických lesích Střední a Jižní Ameriky. Vědci do této čeledi dnes řadí až 37 druhů (kromě pravých tukanů ještě menší druhy arasariů). Jsou to typičtí stromoví ptáci, kteří se díky svým silným končetinám bezpečně pohybují mezi větvemi v nejvyšších patrech pralesa. Létají jen neradi a neobratně, mají příliš těžké tělo a relativně krátká křídla. Žijí v párech nebo v malých skupinkách, v nichž hnízdí jen dominantní pár. O jeho mláďata se pak kromě obou rodičů starají i ostatní ptáci ze skupiny. Mláďata bývají dvě až čtyři a jsou dost dlouho, často i několik měsíců, závislá na péči dospělých. Jako mnoho tropických živočichů jsou i tito ptáci ohrožováni především rychlým úbytkem jejich životního prostředí.