Motýli s okénky

Paví oka noci Mám k nim velice kladný vztah, protože se jmenují po mně. Nebo spíš já po nich, přece jen žijí na Zemi o něco déle. Martináči jsou obři mezi motýly a setkat se s nimi můžete i u nás.

Mezi martináče patří největší motýl světa a také největší motýl, který žije u nás. I když ve srovnání s tím světovým dosahuje sotva poloviční velikosti, je setkání s martináčem hrušňovým, jak se náš motýlí obr jmenuje, nezapomenutelným zážitkem. Pokud máte vůbec to štěstí a setkáte se s ním. Všichni martináči jsou totiž soumrační a noční a den tráví někde v úkrytu, dokonale maskováni rubovou stranou složených křídel. Navíc je to čeleď především tropických a subtropických motýlů, takže i druhy, které se rozšířily do mírného pásma, najdete jen v těch nejteplejších oblastech. Až patnácticentimetrový martináč hrušňový (Saturnia pyri) žije na jižní Moravě, další druhy našich martináčů sice obývají teplé lokality v celé zemi, ale nevyskytují se nijak masově. A protože jsou mnohem menší (jsou velcí asi jako babočky), objevit je je ještě těžší.

OBR ATLAS

Bájný starořecký obr měl za úkol nést na svých zádech celou oblohu tehdy známého světa. A právě po tomto silákovi dostal jméno i největší motýl naší planety - Attacus atlas. Jeho domovem je tropická jihovýchodní Asie, přesto je to jeden z nejznámějších motýlů vůbec. I u nás byste pravděpodobně našli jen málo lidí, kteří se s ním nikdy nesetkali.
Vypreparovaný atlas je totiž už řadu let oblíbenou dekorací mnoha domácností, protože ho lze poměrně snadno koupit v různých prodejnách s přírodninami. Atlas je skutečně mimořádně ozdobný. Poutá pozornost svou velikostí - samičky, které jsou větší, mohou být až třiceticentimetrové. Nezvyklou ozdobou jsou průsvitné - skoro až průhledné - trojúhelníkové plošky na každém křídle. Význam těchto okének je však tajemství, které dosud přírodovědci nerozluštili.

MOTÝLÍ FARMY

Prodej nápadných druhů živočichů obvykle budí pozornost ochránců přírody. Ale obchod s těmito motýly je kupodivu nechává poměrně v klidu. Důvod je jednoduchý - téměř všichni pocházejí z umělých odchovů. Ba přímo z velkochovů. S jejich chovem začali domorodci v jihovýchodní Asii již dávno - původně je však nechovali kvůli obchodu s vypreparovanými motýly, ale kvůli hedvábí. Housenky martináčů, a tedy i obrovských atlasů zapřádají svou kuklu podobně jako bourci morušoví do kokonu z jemných hedvábných vláken.
Vlákna produkovaná housenkami martináčů samozřejmě nejsou tak jemná jako hedvábí bourců morušových. Rozdíl je také v jejich délce - zatímco housenka bource morušového se omotává jediným nekonečně dlouhým vláknem, martináči mají kokon upředený z množství kratších, různě na sebe navazujících vláken. Přesto se tato pevná hedvábná vlákna zpracovávala a v severní Indii byla známá jako fagarské hedvábí. V Thajsku se zase z obrovských kokonů atlasů vyráběly peněženky.

ŽIVOTNÍ CYKLUS ATLASE

Samička atlase naklade na spodní stranu listů vajíčka, z nichž se po necelých čtrnácti dnech líhnou housenky. Ty se pilně vykrmují, a když přijde jejich čas, zakuklí se. Čím více se housenka vykrmí, tím větší se z ní vylíhne motýl. Dospělí jedinci už dále nerostou, dokonce ani nepřijímají potravu. Mají jedinou starost - spářit se a naklást vajíčka. Větší a těžší samička obvykle jen sedí na místě, nikam daleko nepřeletuje. Nemá to zapotřebí. Ze zadečkových žláz vypouští zvláštní chemickou látku, tzv. feromony, jimiž samečka bezpečně přivábí. K tomu, aby svou vyvolenou ucítil a vystopoval, mu slouží nápadná péřovitá tykadla. Krátce po spáření a vykladení vajíček motýli hynou. A zatímco v přírodě se stávají potravou pro jiná zvířata, ti ze zajetí putují do sbírky nějakého nadšeného sběratele nebo jen jako ozdoba na zeď.

***

CHOVY ATLASŮ DNES

Hedvábí získané z kokonů atlasů již ztratilo svůj význam. Navíc se ukázalo, že je finančně mnohem výhodnější prodávat motýly než jejich produkt. Na odbyt jdou nejen vypreparovaní motýli, ale i vajíčka či kukly. Evropští chovatelé se mezitím zdokonalili natolik, že atlasy nemusejí dovážet z Indie či Thajska - tyto snadno chovatelné motýly dnes běžně množí v našich podmínkách. Umožňuje jim to hlavně přizpůsobivost housenek, které lze snadno uživit i rostlinami evropského původu, nejčastěji listy ovocných stromů. Ostatně - ovocné dřeviny, samozřejmě exotické, tvoří hlavní složku potravy housenek i v přírodě.

PAVÍ OKA

Naše druhy martináčů mají - podobně jako babočka paví oko - na každém křídle kruhovou skvrnu připomínající oko nějakého zvířete či sovy. Tyto falešné oči mají jediný cíl - oklamat a zastrašit nepřítele. Právě kvůli těmto skvrnám se dříve martináčům říkalo paví oko - tomu největšímu tedy paví oko hrušňové.