Sex se na první pohled jeví jako složitý způsob řešení jednoduchého problému; předat své geny příští generaci je možné mnohem prostšími metodami: bakterie a někteří prvoci se rozmnožují dělením buněk, nezmaři pučením, řada rostlin tvorbou oddenků... Potomek je po genetické stránce přesnou kopií svého jediného rodiče. Jednoduché, rychlé, účinné.
Sex znamená samé problémy
Sex vše jen komplikuje. Potomek počatý splynutím samčí a samičí pohlavní buňky v sobě nese jen polovinu dědičné informace každého ze svých rodičů. Ti místo shánění potravy nebo jiné užitečné činnosti tráví čas námluvami a nejrůznějšími rituály, které jsou se sexem u zvířat i lidí spojeny. A zatímco se partneři oddávají milostným hrátkám, může jejich nepozornosti využít hladový predátor.
Míchání mateřských a otcovských genů je navíc experiment s krajně nejistým výsledkem. Jako kdybyste ze dvou úspěšných fotbalových týmů náhodně poskládali nové mužstvo. Možná se do něj nedostanou ty největší hvězdy a možná si noví spoluhráči nebudou rozumět.
Pohlavní rozmožování je rozmanité
Přes do očí bijící nevýhody (nevyjmenovali jsme zdaleka všechny) musí být sex k něčemu dobrý. Jinak by už dávno vymizel a všichni rostlinní i zvířecí obyvatelé planety včetně člověka by se množili nepohlavně.
Starší biologové ještě pamatují doby, kdy v pohlavním rozmnožování nikdo nespatřoval žádnou záhadu. Pohlavně se rozmnožující druh má obrovskou výhodu proti druhu, který sex nezná, protože pohlavní rozmnožování zajišťuje genetickou rozmanitost. Každý potomek získá jedinečnou kombinaci genů od matky a od otce, takže všichni příslušníci druhu se mezi sebou liší.
Druh tak má mnohem větší naději, že se alespoň někteří jedinci včas přizpůsobí měnícím se podmínkám, v nichž by nepohlavně se množící druh neměl šanci. Toto vysvětlení se dodnes běžně učí v hodinách přírodopisu, ale bohužel není správné. Blaho druhu totiž v přírodě nikoho nezajímá.
Sexuální evoluce
V evoluci proti sobě nesoupeří druhy, ale jedinci a jejich geny. Kdyby nějaký jedinec dělal něco, co je sice báječné pro celý druh, ale jemu samému to spíše škodí, neobstál by v konkurenci sobečtějších příslušníků svého druhu.
Zanechal by po sobě méně potomků než oni a jeho geny by z populace zmizely mnohem dříve, než by se jakákoli výhoda pro druh stihla projevit. Chceme-li vysvětlit existenci sexu, musíme na druhy zapomenout a pátrat, proč je sex výhodný pro jedince.
Předávání genů
Hlavní konkurenční boj se odehrává mezi jedinci téhož druhu, nikoli mezi různými druhy. Matt Ridley to v knize Červená královna ilustruje na historce o filozofovi prchajícím spolu s přítelem před medvědem. Přítel na něj křičí: „To je marné, medvědovi neutečeš.“ „To ani nemusím,“ odpoví filozof, „stačí, když uteču tobě.“ Jen ti nejschopnější přežijí a předají své geny dalším generacím.
Pokud jsou životní podmínky obzvláště tvrdé, ztrácí se jedna z hlavních nevýhod sexu - menší počet potomků ve srovnání s nepohlavním druhem. Než po sobě zanechat stovky potomků, kteří se jeden druhému podobají jako vejce vejci a z nichž většina stejně nemá šanci dospět, je lepší mít potomků méně, ale různých.
Právě to sex umí - každému potomkovi dá do vínku jinou kombinaci genů. Situace připomíná loterii. Zatímco nepohlavně se množící jedinec má stovky kopií jednoho losu, jeho sexu se věnující kolega vlastní několik různých losů a jeho šance na výhru je mnohem větší.
Nekonečný závod ve zbrojení
Oč by byl život snazší, kdyby organismy čelily pouze neživému prostředí! Proti chladu stačí „vynalézt“ teplý kožich, proti suchu listy pokryté voskem... Mnohem větší výzvu představuje „živé prostředí“: konkurenti, predátoři, kořist, paraziti, zkrátka ostatní organismy. Stále se vyvíjejí a je třeba se jim znovu a znovu přizpůsobovat.
V přírodě probíhají nikdy nekončící závody ve zbrojení - co včera stačilo, je dnes směšně nemoderní. Pro teorii, která nutnost neustálého reagování na změny ostatních organismů povýšila na jeden z hlavních hybatelů evoluce, se vžil název Červená královna, podle postavy z knihy Alenka v říši divů. Červená královna musí neustále utíkat, aby zůstala na místě. Přesně takový je úděl všech organismů.
Sexem proti parazitům
Stále více biologů se přiklání k názoru, že teorie Červené královny nabízí nejlepší vysvětlení existence sexu. Sex je mocnou zbraní, jíž organismy bojují proti jedné z nejnebezpečnějších složek svého „živého prostředí“ - proti parazitům. Viry, bakterie, hlísti a další příživníci zabili více zvířat než predátoři a více lidí než války. Jejich životním prostředím jsou naše těla.
Mícháme-li z generace na generaci stále nové genetické koktejly, nenecháváme parazity oddechnout. Pokud se nestihnou přizpůsobit, nepřežijí. Je tedy docela dobře možné, že za sex mohou paraziti, a Matt Ridley oprávněně chlácholí své mužské čtenáře: „Muži nejsou zbyteční; ženy si jimi pojišťují své děti proti chřipce a neštovicím.“ Uf, to se mi tedy ulevilo!
Lesk a bída mutací
Pokud se ve dvou nepohlavně se rozmnožujících jedincích objeví dvě výhodné mutace, neexistuje způsob, jak je spojit v jednom těle. Sex, při němž potomek dostane do vínku geny od matky i od otce, toto spojení umožňuje.
Jenomže sex umí spojovat dobré nápady stejně dobře jako nápady špatné. A protože škodlivých mutací je mnohem více než mutací užitečných, je pravděpodobné, že potomek zdědí od dvou rodičů horší kombinaci genů než potomek jednoho nepohlavně se množícího rodiče. Spojování užitečných mutací tedy může být občasným vedlejším přínosem sexu, jeho hlavní výhodu, která převáží všechny nevýhody, je však třeba hledat jinde.
Sex jako opravář?
Genetická informace je zapsána v DNA, což je ukrutánsky dlouhá a ukrutánsky tenká molekula. Můžeme si ji představit jako text poskládaný z milionů písmen. Není proto divu, že při jejím kopírování dochází k chybám. Vzor pro jejich opravu poskytuje právě sex. Poškozený gen se opraví podle „zdravé“ kopie získané od druhého rodiče. Zdá se pravděpodobné, že vznik sexu s nutností oprav DNA souvisel, jeho současný význam tím nicméně beze zbytku vysvětlit nelze.
