Rostliny pro Mars
Mars je pustina a člověku se tam určitě zasteskne po stromech, trávě nebo květinách. Obyvatelé prvních stanic zbudovaných na povrchu rudé planety se budou kochat zelení nejvýše ve sklenících. Ani skleník však zcela neochrání rostliny před drsnými podmínkami Marsu, především třeskutým mrazem a silným ultrafialovým zářením. Proto už dnes šlechtí američtí vědci v laboratořích North Carolina University rostliny, které by na Marsu vydržely. Tým vedený botaničkou Wendy Bossovou se snaží pomocí genového inženýrství vybavit pozemské rostliny ochrannými geny, které si půjčují od mikrobů obývajících ta nejnehostinnější místa na světě, např. od bakterií odolávajících antarktickým mrazům. Martské rostliny nebudou skýtat jen potěchu pro oko.
Astronautům zajistí přísun kyslíku a některé skončí i na talíři.
Jaroslav Petr
Přestřelka ve městě
Technologie se zatím nevybatolila z dětských plenek. Jedním z největších problémů je nedostatečná přesnost GPS navigace. Běžně se pohybuje kolem několika metrů, v Singapuru ji vylepšili až na 30 cm, ale stále to nestačí.
Dalším problémem je cena. Celý systém by dnes přišel na 20 000 dolarů (půl milionu korun), takže nic pro běžného hráče. Za pár let ale zřejmě bude všechno jinak.
-von-
Plyšové mikropotvůrky
Plyšoví psi a medvědi dostali neobvyklou konkurenci. Americká firma Giantmicrobes (Obří mikrobi) se specializuje na tisíckrát až milionkrát zvětšené prvoky, bakterie a viry, mezi nimiž najdete obávané zabijáky i mírumilovnou kvasinku, bez níž bychom neměli kynuté pečivo, pivo ani víno. Nechybí ani hypotetický marťanský mikrob inspirovaný meteoritem z Marsu, v němž NASA objevila mikrostruktury připomínající bakterie.
Barvy hraček nejsou zvoleny náhodně. Například moru se říkalo černá smrt, jeho původce je proto černý. Průhledná Trypanosoma se pro lepší pozorování mikroskopem barví na modro, modrý je i její plyšák. A obyvatel rudé planety Mars je samozřejmě zářivě červený.
Úplná galerie plyšových potvůrek je k vidění na www.giantmicrobes.com.
-von-
Smím prosit?
Hodně šílenou novinku pro příští plesovou sezonu představil počátkem června japonský profesor Kazuhiro Kosuge. Robotická tanečnice, mající místo dvou nohou tři kolečka, reaguje na pohyb partnera a přizpůsobuje se jeho tanečním krokům. Celkový dojem z docela pohledné roboslečny spolehlivě ničí mikimauzí uši (měla to být mašle?) a pouťově divoká barva. A jít na ples s robotem? Děsivá představa.
Mít za společnici sebekrásněji kapotovaný počítač na kolečkách, vyhledám u baru depresivního robota Marvina ze Stopařova průvodce po galaxii a strávím s ním večer diskusí na téma marnosti a beznaděje.
Více nadšení by mohl vzbudit robotický tanečník. (Prý už se na něm pracuje.) O tancechtivé dívky nebude na parketu nikdy nouze; donutit k tanci muže bývá mnohem častější problém. Mnozí zkrátka tanec příliš nemilují, sám jsem příkladem přímo výstavním.
-von-
Buněční sebevrazi
Když rostlinu napadne parazit, brání se vytvořením ochranné zóny mrtvých buněk kolem postiženého místa, čímž útočníkovi zabrání v šíření. Podobně jako ruská armáda ustupující před Napoleonem za sebou nechávala spálenou zemi, v níž vojsko francouzského dobyvatele strádalo hladem a zimou. O této rostlinné strategii se vědělo už dříve. Odborníci z Yaleovy univerzity (USA) však nyní odhalili způsob, jímž rostlina zapínáním a vypínáním jednoho genu kontroluje hromadné sebevraždy buněk tak, aby se ubránila vetřelci, ale nezničila samou horlivostí sebe samu.
Buněčná sebevražda je běžná u všech rostlin i živočichů. Likviduje zdivočelé buňky (a tím brání rakovině), zajišťuje obnovu tkání a uplatňuje se i během embryonálního vývoje. Například lidské prsty vzniknou jen díky tomu, že buňky mezi nimi odumřou.
-von-
Eurohloupost
Pětina obyvatel Evropské unie nesouhlasí s tvrzením, že se člověk vyvinul z jiných živočišných druhů. Téměř třetina obyvatel unie se domnívá, že Slunce obíhá kolem Země, a stejný počet považuje za nesprávné tvrzení, že elektrony jsou menší než atomy.
Vyplývá to z nedávného průzkumu veřejného mínění Eurobarometr. Češi ve srovnání s ostatními nedopadli vůbec špatně, obsadili páté místo po Švédsku, Dánsku, Nizozemsku a Finsku. Nejhůře dopadli obyvatelé Malty a Kypru.
Autoři průzkumu si v závěrečné zprávě libují, jaké že má unie vzdělané občany. Nevím, asi jsem měl o Evropanech přehnané mínění, ale výsledky mi nijak zázračné nepřijdou. Je však pravda, že ve srovnání s výsledky podobných anket v USA je na tom Evropa ještě docela dobře. Například o tom, že člověk byl stvořen bohem někdy v posledních 10 000 letech, je přesvědčena téměř polovina Američanů.
-von-
Dům pro tsunami
Vyvinout co nejbezpečnější a zároveň co nejlevnější dům pro oblasti ohrožené vlnou tsunami - takový úkol si dal společný tým amerických univerzit v Massachusetts a Harvardu. Výsledkem je dům určený pro pobřeží Srí Lanky, jenž by měl být proti náporu vody až pětkrát odolnější než klasické místní budovy. Případná přílivová vlna jej nesmete, ale projde jím. Dům bude stát v přepočtu 30 000 Kč. Základem konstrukce jsou čtyři nosné sloupy ze železobetonu, každý asi tři metry široký. Stěny mezi nimi jsou pouze ze dřeva či bambusu - každá rodina si může dům upravit dle svých potřeb. První domy by se měly začít stavět už tento měsíc.
-von-
Hormon důvěry
Tři nádechy ze spreje s hormonem oxytocinem přesvědčí člověka, aby překonal nedůvěru k neznámým lidem. Zjistili to v laboratorních pokusech švýcarští vědci. Oxytocin se podílí na vyvolání porodu nebo na uvolnění mateřského mléka. U zvířat působí i jako „tmel“, kterým zvířecí společenství překonávají vzájemnou nevraživost svých členů. Vědce nicméně překvapilo, že stejně působí i u lidí.
Obavy, že by oxytocinu začali zneužívat nejrůznější podvodníci, jsou liché. Hormon začíná účinkovat až hodinu po vdechnutí, když přes čichové nervy doputuje na příslušná místa v mozku. Oběť by se také jistě nenechala od podvodníka donutit k čichání plynu z podezřelého spreje. Na druhé straně však oxytocinové postřiky mohou pomoci posádkám ponorek, vesmírných stanic nebo horolezeckých expedic, kde vzájemná důvěra rozhoduje o životě a smrti.
Jaroslav Petr
Pluto čeká
Původně jsme na tomto místě plánovali oznámení úspěšného startu soukromé „sluneční plachetnice“ Cosmos 1, která měla brázdit vesmírný prostor poháněná proudem slunečních fotonů opírajících se do jejích plachet. Bohužel, v době uzávěrky nebylo ani trochu jisté, zda se start 21. června podařil a zda se Cosmos 1 vydrápal na oběžnou dráhu. Aktuální informace najdete na www.planetary.org/solarsail.
Představujeme vám proto jinou kosmickou sondu, která na svůj start teprve čeká. V lednu 2006 se na dalekou cestu k Plutu vydá sonda New Horizons (Nové obzory), která bude kromě Pluta zkoumat i jeho měsíc Charon a Kuiperův pás za oběžnou drahou Neptuna, tvořený tělesy o průměru 200 až 2000 km. Sonda se v polovině června přesunula do Goddardova centra NASA k závěrečným testům. Bude muset prokázat odolnost vůči vibracím během startu, extrémním teplotám i vesmírnému vakuu. Půjde-li vše podle plánu, dorazí k Plutu v roce 2015.
-von-
