I když se frisbee v posledních letech vyhouplo mezi nejoblíbenější venkovní sporty, létající disk stále zůstává pro mnohé záhadou.
Klasické házení „frisbíčkem“ je jen základem pro složitější hry, kterých v současnosti existují už desítky. Disciplíny spadající pod sportovní odvětví frisbee se dělí na dvě skupiny - původní a aplikované. Původní disciplíny - jak už napovídá sám název - jsou nově vytvořené hry, které nemají předlohu v žádném jiném sportu. Aplikované disciplíny mají naopak kořeny v některém z tradičních populárních sportů, například v házené, golfu nebo softballu.
VRHEJTE A CHYTEJTE
Hod na přesnost se provádí ze sedmi různých míst, které se liší úhlem a vzdáleností, do čtvercové branky o straně jeden a půl metru.
K hodu do dálky asi netřeba nic dodávat. Možná jen světový rekord, který činí rovných 250 metrů. Tento výjimečný hod se podařil Švédovi Christianu Sandstromovi 26. dubna roku 2002.
Hod do dálky s chycením disku je proti předchozí disciplíně doplněn o pravidlo, že disk musíte před dopadem na zem doběhnout a jednou rukou chytit. Krásný příklad toho, že i z rekreačního sportu se dá velmi lehce udělat boj o život.
Když se vedle vzdálenosti u hodu měří také doba letu disku, je to hod s měřením času. Stejně jako v minulé disciplíně jste nuceni „frisbíčko“ chytat, ale naštěstí prostor pro vržení disku i jeho následné zachycení je striktně vymezen, a běhání jste tak téměř ušetřeni. Světový rekord dosahuje 16,72 sekundy. Drží ho Don Cain ze Spojených států amerických už od roku 1984!
KRKOLOMNOSTI
Vedle těchto oficiálních disciplín soutěží frisbíčkáři i v jiných technických dovednostech. Hod do dálky s chycením disku a měřením času zkoušejí na ledu, frisbee házejí spodkem nahoru, do vzduchu ho posílají nohou nebo se předhánějí, z jaké největší vzdálenosti trefí basketbalový koš. Představivosti se v tomto ohledu meze nekladou, a jelikož se započítávají i rekordy zvířat, můžete některé dovednosti naučit i svého domácího miláčka (třeba šimpanze).
PRO INDIVIDUALISTY
Pokud žasnete nad Ronaldinhovými hrátkami s fotbalovým míčem nebo si rádi kopete s „hakisákem“, určitě si zamilujete disciplínu freestyle. Hraje se buď individuálně, nebo v týmech. Jako v každém jiném sportu předvádíte v určeném čase parádičky, u kterých by si jiní v tom nejlepším případě zlomili obě ruce.
Freestyle se dá dělat buď závodně, nebo bez přítomnosti rozhodčího (tzv. jamming). Mezi nejobyčejnější triky v jammingu patří například chytání disku pod nohou a další improvizace. V závodním freestylu byste s tím samozřejmě neuspěli. Než se přihlásíte do soutěže, musíte zvládnout tanec, gymnastiku i atletiku. Podobně jako v krasobruslení se nehodnotí jen technická náročnost prvků, ale celkový dojem z předvedené sestavy. Ve freestylu přerůstá frisbee z „pouhého“ sportu v pohybové umění.
HURÁ NA HŘIŠTĚ
Nejznámější opravdu kolektivní hra s „frisbíčkem“ se jmenuje ultimate. Hřiště může na první pohled připomínat hrací plochu pro rugby nebo americký fotbal, ale sotva se hráči začnou pohybovat, je poznat, že se jedná o něco úplně jiného. Ultimate je bezkontaktní sport, který se hraje na obdélníkovém hřišti s koncovými zónami na krajích. Koncové zóny zaujímají každá jednu šestinu plochy, vlastní hřiště čtyři šestiny.
Hrají proti sobě dva týmy o sedmi hráčích. Na každé straně šest hráčů v poli a sedmý v koncové zóně, na kterou soupeřovo družstvo útočí. Body se mužstvu přičítají, když se mu podaří dostat frisbee do rukou spoluhráče v koncové zóně. Z vlastní poloviny se musí disk dostat ke koncové zóně pouze pomocí přihrávek - s diskem se nesmějí dělat kroky. Zní to dost jednoduše, ale to by se nesmělo hrát proti šestici bránících soupeřů, kteří blokují přihrávky a vůbec dělají všelijakou neplechu, aby skórování zabránili. Z útočícího mužstva se stává mužstvo bránící, ztratí-li disk. To se stane v případě, že se přihrávka dostane do autu, je zachycena protihráčem, sražena na zem, hráč si chytne vlastní přihrávku nebo „frisbíčko“ spoluhráči podá. O disk je zakázáno se přetahovat.
Zajímavé na hře je, že nejsou přítomni žádní rozhodčí. Přestupky hlásí hráči sami - hraje se přece pro zábavu!
PŘEHAZOVAČKA
Hodně vzdálenou obdobou vybíjené je hra zvaná guts. Dva týmy po pěti hráčích stojí ve vyznačených prostorech, které jsou od sebe vzdálené 14 metrů. Úkolem je hodit frisbee do soupeřova prostoru tak, aby nikdo disk nedokázal jednou rukou chytit.
Discathlon je pro změnu zajímavá obdoba štafetového běhu. Družstvo si hází „frisbíčko“ po vyznačené trase a postupně se přesouvá až k určenému cíli. Hráč po odhodu disku přebíhá na první místo „hada“, aniž musí absolvovat stejnou trasu jako frisbee. Zkrátka je třeba běhat, házet a chytat o sto šest. Trochu podivnou hrou je double disc court. Opět jsou tu dva týmy a dva několik metrů od sebe vzdálené prostory. Družstva jsou dvoučlenná a každé má svůj vlastní disk. Bod získává družstvo tehdy, podaří-li se mu, aby se obě frisbee zároveň dotkla jednoho nebo obou protihráčů. Druhou možností, jak skórovat, je „posadit frisbíčko“ na pole protivníka. Disk během hry nesmí dopadnout mimo hrací plochu, v tom případě by bod získal protivník.
ZELENÝ SPORT BEZ HOLÍ
Na závěr jsem si nechal nejzajímavější disciplínu - discgolf. Jedná se o variaci golfu, při které se nepoužívají hole, míčky ani jamky. Podle stejných pravidel jako v obyčejném golfu je třeba zasáhnout discgolfový koš. Divné, ale kouzelné!
Tato hra je vhodná do parku a na další místa, kde narazíte na zajímavé překážky. Vedle zručnosti si procvičíte i orientaci v přírodě. Není divu, že je to jedna z nejoblíbenějších frisbee her.
Popsané hry nejsou rozhodně vším, co můžete s létajícím diskem provádět. Frisbee je sport, který se bude rozvíjet díky představivosti hráčů ještě spoustu let.
RŮZNÁ FRISBEE
Hry s frisbee se od sebe liší také používaným „frisbíčkem“. Disky jsou rozdílné tvarem, váhou, velikostí a dalšími „maličkostmi“, které však zásadně mění jejich letové vlastnosti. Proto je také pro každou hru vhodný jiný disk. Na ultimate se může použít libovolný druh, ale u discgolfu je k dispozici celá paleta disků a každý je vhodný jen pro určitou situaci - je třeba dobře vybírat!
FRISBEE NA INTERNETU
Přesná pravidla všech her včetně rozměrů hřiště a používaného disku najdete na webových stránkách České asociace létajícího disku www.cald.cz.
Pokud vládnete angličtinou, můžete mrknout třeba na stránky Světové frisbee asociace www.wfdf.org, na kterých najdete skutečně všechno; vedle faktických údajů například rady,
jak si hry pořádně užít.
No a chcete-li začít s frisbee závodně, podívejte se na stránky středoevropské ligy www.ultimatevienna.com. K mání jsou zde odkazy na naše nejlepší frisbee týmy. A kde jinde začínat než tam, kde se můžete něco naučit!
HISTORIE LÉTAJÍCÍHO KOLÁČE
První frisbee vymyslel po skončení druhé světové války Walter Frederick Morrison. Jednalo se o napodobení létajícího talíře a reagovalo na tehdejší šílenství okolo údajných návštěv mimozemšťanů. Původně se frisbee skutečně také jmenovalo létající talíř (flyin’ saucer), lidé si ho ale později překřtili na frisbee podle Williama Russella Frisbieho, jehož firma od začátku 20. století pekla koláče podobného vzhledu.
