Jak vůbec můžeme černou díru najít, když tvrdíme, že z ní nemůže uniknout žádná informace? Existuje několik způsobů. Pomáhá nám to, že mnoho černých děr má svého hvězdného souputníka. Protože je však gravitační pole černé díry velmi silné, je více než pravděpodobné, že bude část materiálu své partnerské hvězdy "užírat". Tato hmota pak spirálovitě padá do černé díry a vytváří kolem ní zářící disk. Ten se nazývá akreační disk a jeho projevem je silné rentgenové záření. Právě tak byla potvrzena existence nejznámější existující černé díry v souhvězdí Labutě (označované jako Cyg X-1). Další možností je pozorovat hvězdu (tvořící s černou dírou dvojsystém) podle jejího pohybu. Silná gravitace černé díry významně ovlivňuje její pohyb. Navenek tak uvidíme poskakující hvězdu, která zdánlivě nemá ke svému nepravidelnému pohybu žádný důvod. Z údajů vyplývajících z jejího pozorování pak můžeme odvodit i velikost černé díry a některé další důležité vlastnosti. 
Posledním způsobem hledání je pozorování tzv. gravitačních čoček. Z teorie relativity, kterou na začátku našeho století vypracoval Albert Einstein, víme, že gravitace dokáže ohnout i světelný paprsek. Někdy se může stát, že mezi námi a určitou galaxií leží nějaké těleso. Tato galaxie je tedy v zákrytu a my ji nevidíme. Pokud by však tím zakrývajícím tělesem byla černá díra, budeme patrně svědky úkazu, kterému se říká gravitační čočka. Černá díra totiž ohne paprsky, které procházejí kolem ní, a některé z nich proto mohou dorazit až k nám. A ejhle - na svět přichází nejen potvrzení Einsteinovy teorie relativity, ale také existence černých děr. Mnohé gravitační čočky byly pozorovány třeba Hubbleo-vým dalekohledem.
Sdílej
20. března 2000 • 00:00 Vyšlo v ABC 06/2000
