Táta Vetřelce

Táta Vetřelce
Sdílej
 

Rádi se bojíte? Viděli jste film Vetřelec? Pak je pro vás jako stvořená výstava Mimo dobro v pražském Národním a technickém muzeu, která představuje sochy švýcarského malíře H. R. Gigera

Právě Giger dal podobu Vetřelci, světoznámé obludě, jedné z nejstrašidelnějších, jaké se kdy objevily na stříbrném plátně! Povedla se mu natolik, že za ni dostal od americké filmové akademie v roce 1980 Oscara - a získat tuhle cenu, to je krok k nesmrtelnosti. Na výstavě, probíhající hned ve dvou patrech muzea, se podařilo soustředit na několik set obrazů a také řadu soch, které pětašedesátiletý umělec vytvořil. Jde z nich strach!

SVĚT MONSTER

Hans Ruedi Giger, jak zní celé jeho jméno, patří k vizionářským osobnostem. Má totiž neuvěřitelnou fantazii, která mu umožňuje představovat lidem bytosti či světy dosud nevídané a pouze tušené. To, co se našincům zjevuje jako noční můra, na niž raději rychle zapomenou, on brilantním způsobem zobrazí. Zajímá ho všechno, co se vymyká běžnému myšlení a překračuje normální obrazotvornost. Leckdo jej považuje za jakéhosi čaroděje; on se také netají tím, že jej alchymie a okultní vědy přitahují. Jeho obrazy se dotýkají pekla i kosmických zrůd, vymýšlí si své biomechanoidy, tedy monstra snoubící v sobě prvky biologického a mechanického původu. Mísí se v nich zdánlivě protikladné - živé s neživým. Vetřelec se stal jejich hlavním představitelem.

NORMÁLNÍ ŠARLATÁN
Na otázky, jak je to s jeho šarlatánstvím, při své návštěvě Prahy opakovaně odpovídal, že je úplně normální a že ze všeho nejvíc se chce v životě bavit. Potvrdil mi to i při setkání, během něhož jsme si povídali o jeho životě a zálibách. Byl opravdu docela normální. Velmi slušný, ochotný, trpělivý, i když byl kolem něj pořádný kolotoč - žádosti o rozhovory se jen hrnuly a on nerad odmítá. Ale musel tak činit, protože v opačném případě by ještě teď seděl na židli a odpovídal na otázky.

ŽIDLE PRO MILOVNÍKY HORORŮ

Narodil se 5. února 1940 ve švýcarském městě Churu. V letech 1962 až 1965 studoval interiérový a průmyslový design na curyšské Škole užitého umění; kromě malování tvaruje i různé předměty, takže jeho fantaskní židle nebo stoly jsou jak ke koukání, tak k užívání. První samostatnou výstavu měl v roce 1966 a od té doby jejich počet dosáhl několika desítek po celém světě. Jeho dílo si obzvláště zamilovali v Japonsku - není se čemu divit, vždyť je to země, kde se natáčejí ty nejsyrovější horory.

MISTR STŘÍKACÍ PISTOLE

H. R. Giger maluje obrazy akrylovými nebo olejovými barvami, je však znám hlavně jako mistr techniky zvané airbrush (viz box Airbrush). Někteří odborníci ji nepovažují za techniku hodnou velkého umění, protože mají airbrush spojenou s pokleslou tvorbou samouků, již si podle šablony zdobí automobily a motorky, či reklamních výtvarníků. Giger na podobné stereotypy pohlíží spatra, nebere je vůbec na vědomí: vždycky si dělal, co chtěl. Práci se stříkací pistolí dovedl k dokonalosti. „Šlo mi to neuvěřitelně rychle,“ řekl mi při rozhovoru, „jednomu příteli to trvalo pět let, já to zvládl hned, asi to bylo pro mě jako stvořené. Nikdy jsem si nemusel dělat ani žádné skici tužkou, všechno vznikalo přímo.“ Jeho obrazy proto občas na někoho můžou působit jako fotografie (viz box Zmatení celníci).

S REŽISÉREM SCOTTEM
Gigerovo dílo se objevuje v mnoha knihách. V roce 1977 vydal svou nejznámější publikaci nazvanou Necronomicon. Právě ona okouzlila britského režiséra Ridleyho Scotta natolik, že se rozhodl malíře pozvat ke spolupráci na Vetřelci. Giger si Scotta (který vedle Vetřelce natočil také další proslulý sci-fi snímek Blade Runner) velmi váží. „Bez něj by mi to takhle nikdy nevyšlo,“ zamýšlí se při rozhovoru, „ale hlavní je, že jsem se díky němu hodně naučil. Bylo to poprvé, co jsem spolupracoval na takovém filmu... Ridley Scott měl jasnou představu. Než jsme se dali do práce, pustil mi Vesmírnou odyseu od Stanleyho Kubricka a řekl: ‘On to dělal takhle, ale my to uděláme lépe!’ Myslím, že se nám to docela povedlo. Ridley zmnohonásobil obrat původně nízkorozpočtového filmu. Dobrá práce!“ Po Vetřelci dával výtvarnou podobu také filmům Poltergeist II, Vetřelec III (ten režíroval David Fincher) nebo snímku Species, ale nevzpomíná na ně s láskou, protože nedopadly podle jeho představ.

MORDOR
H. R. Giger má rád literaturu: ze žánrů především horory nebo fantasy, prostě takovou, která odpovídá charakteru jeho obrazů. Zřejmě nejpodstatnějším autorem se pro něj stal americký spisovatel Howard Phillips Lovecraft (1890 až 1937), jenž napsal řadu strašidelných povídkových příběhů (například Bezejmenné město, Dědictví Peabodyů, Věc na prahu). Jeden z Gigerových obrazů z roku 1978 se ostatně jmenuje Lovecraft a jeho mazlíčci. Literatura jej inspiruje už dlouho, protože před třiceti lety namaloval celou sérii obrazů nazvaných Mordor; zobrazil temnou vizi říše zla, kterou vymyslel anglický prozaik a filozof John Ronald Reuel Tolkien (1892 až 1973) a která našla i filmovou podobu (Pán prstenů).

FANOUŠEK GOLEMA

Oblíbil si také pražského německého spisovatele Gustava Meyrinka (1868 až 1932), autora tajuplných próz, z nichž na něj zapůsobil hlavně jeho Golem. Tohle monstrum je totiž zřejmě vůbec prvním biomechanoidem v dějinách! Zaujala jej také Meyrinkova próza Anděl západního okna. „Je to mistrovský vypravěč!“ uznale kýve hlavou. V Praze si dal za úkol navštívit starý židovský hřbitov, kde je pohřben rabbi Löew, jenž je pokládán za Golemova tvůrce.

V POSTELI
Prozradil mi také, že kreslí v posteli, když odpočívá. To mívá dobré nápady. Postel vůbec považuje za příjemné místo (určitě není sám). Tráví v ní poměrně dost času, protože kromě spánku a kreslení se z postele také dívá na DVD. Je vášnivým filmovým divákem, který je schopen během jednoho dne vidět i šest filmů. A jaký má vkus? „Líbí se mi Drákula nebo Matrix,“ vypočítává a pokračuje, „Exorcista je skvělý! Také Blade II - zaujalo mě, že se natáčel v Praze, slyšel jsem, že se tu poslední dobou hodně filmuje.“ V téhle souvislosti jsem se ho zeptal, jestli nemá - vzhledem k tomu, že spolupracoval s významnými režiséry - touhu sám natočit celovečerní film, který by byl opravdu podle jeho gusta. „Mám spoustu nápadů, ale dokud nebudu mít smlouvu, nebudu o ničem konkrétním mluvit,“ zněla jeho odpověď. Je to jasné, Giger nechce nic zakřiknout!



MIMO DOBRO Výstava H. R. Gigera potrvá do 13. července Národní technické muzeum v Praze (Kostelní 42, Praha 7) otevřeno denně mimo pondělí všední dny od 9 do 17 hodin víkend od 10 do 18 hodin vstupné 130 korun zlevněné 110 korun (děti od 6 do 18 let) rodinné 330 korun (2 dospělí a maximálně 4 děti)