V obci Vlčkovice u Kopřivnice bydlí Petr Figala. Je mu třináct let a už od sedmi se stará o vlastní včelstvo. Letos mu za to byla udělena cena Zlatý oříšek.
Přivedl mě k tomu děda, když mi byly čtyři roky. Pomáhal jsem mu s úlem a se stáčením medu, a hlavně jsem se od něj učil, jak se včelstvem zacházet.
Takže jsi včelařem už devět let. To je slušná praxe. Chodí si k tobě někdo pro radu?
To ne. Pořád se učím něco nového. Chodím do včelařského kroužku v Kopřivnici, kde máme klubovnu a dva úly a podle ročního období se seznamujeme s tím, jak pečovat o včely a čeho se vyvarovat. Také se tam připravujeme na soutěže.
Ve včelařství se soutěží?
Ano. Jsou to různé disciplíny jako botanika, pomůcky, mikroskop a samozřejmě teoretická i praktická zkouška.
Co obnáší mít doma včely? Je to práce na celý rok, nebo je to naopak nenáročné a jenom se stáčí med?
Stáčení medu je samozřejmě jen výsledkem práce, která je, dá se říct, opravdu celoroční. Začíná se v březnu, kdy je první prohlídka, zda je včelstvo zdravé a silné. Během jara se úl osazuje novými rámečky, v nichž jsou slabé voskové plástve. Na nich pak včely vytvářejí voskové komůrky, které postupně vyplňují medem.
Vím, že se med může stáčet víckrát do roka.
Ano. My ho stáčíme třikrát za sezonu, ale je možné i víc. Snůšky jsou zhruba od června do konce července. Pak je dobré nechat už včely na pokoji. Med je pro ně zásobou na zimu, a když jim ho vezmete, snaží se sehnat si nový a to je vyčerpává.
A stačí jim na zimu, co si nasbírají za zbytek léta?
Nestačí, proto se včely musejí dokrmovat cukerným roztokem. Ten se jim na podzim dává do úlu jako náhražka za med. Včely totiž v zimě nespí. Žijí uvnitř úlu, kde si vytvářejí teplotu kolem dvaceti stupňů, poměrně rušným životem. A právě v zimě se provádějí i ozdravné kúry.
Včely trpí nemocemi?
Ano. U nás je to především parazit varoáza. Je to roztoč, který se živí včelí hemolymfou, což je něco jako jejich krev. Když se roztoč přemnoží, je potřeba zakročit chemickou kúrou.
Je obvyklé, že člověku ulítnou včely?
Není to neobvyklé. Včely se pravidelně rojí, čímž vytvářejí nové včelstvo kolem nové matky. Když je jich hodně, sednou na strom, a jestliže najdou vhodnou dutinu, nastěhují se do ní. A právě v té fázi, kdy jsou na stromě, je včelař musí chytit a dát do úlu. Jinak je beznadějně ztratí.
