Hračka do jedné ruky. Malý disk na šňůrce. Namotává se nahoru a dolů a nahoru a dolů... Takové jsou obecné představy o joju. Jenže jojo není jen kratochvíle za dvacet korun. Jojo znamená i sportovní disciplínu a těch korun může spolknout stovky. Roztočíme tedy jojo a zavítáme s ním do hluboké historie i moderních časů, ponoříme se do mechanismů v jeho útrobách a poznáme vrcholné triky. A jojo už se točí...
Dolů do historie
Nevěřte zkazkám o tom, že se jojo vyvinulo ze zbraně. Jistě, na Filipínách používali k lovu zvěře kameny připevněné na provazech, ale to bylo až v šestnáctém století. Nejstarší zmínky o joju pocházejí z Řecka z doby kolem roku pět set před naším letopočtem; bylo výhradně dětskou hračkou, a když dítě vyrostlo, obětovalo své jojo bohům. Přitom se soudí, že ve staré Číně se jojo točilo ještě dříve a předměty podobné joju jsou známy i ze starého Egypta.
Jojo se nám protáčí
Na obrazu z roku 1789 je se svým jojem zachycen čtyřletý budoucí francouzský král Ludvík XVII. Hračce se říkalo l'emigrette. Správně jste v jejím názvu odhalili slovo „emigrovat“ – v době Francouzské revoluce si joja ze slonoviny a skla brala prchající aristokracie s sebou. Jojo ale nebylo jen hračkou vyšších vrstev, jojem si krátili dlouhou chvíli Napoleonovi vojáci před bojem i odsouzenci na gilotinu. Když se v roce 1792 jojo dostalo na divadelní prkna ve hře Figarova svatba, jednalo se už o masovou zábavu.
Nahoru k současnosti
V těchto jojech byl provázek přimontován na osu hračky pevně. Co však dělá jojo jojem dnes, je volný úchyt provázku na ose, který joju umožňuje protáčet se i ve chvíli, kdy se nepohybuje nahoru ani dolů. Tento trik využívala filipínská joja, jejichž název pro hračku se nakonec používá po celém světě. To neznamená, že se úchyt od té doby neměnil. Dnešní provázek se nazývá string a je smotán z jednoho hlavního pramene, aby bylo možné na konci vytvořit smyčku, oko, na kterém bude jojo připevněno. Hlavní pramen tvoří dalších šest nebo osm pramínků. Ale jojo se nám nyní vyhouplo až nahoru, tak ho na chvilku zastavíme. Na disciplíny máme dost času.
A teď jojo chyťte do ruky
Obchodním artiklem se jojo stalo až ve Spojených státech. Jako první si ho nechali patentovat pánové Haven a Hettrich v roce 1866, hračku zpopularizoval až Pedro Flores, když si v Kalifornii v roce 1928 otevřel firmu na její výrobu. Podnik koupil v roce 1930 Donald Duncan, pod jeho vedením se experimentovalo s tvarem joja a vylepšovaly se jeho funkce. Pracovalo se na efektivnějším protáčení na konci pohybu joja (takzvaný sleep nebo také sleeper) a na lepším návratovém systému. Slovo „yo-yo“ se začalo běžně používat a Duncan ztratil výhradní práva na jeho používání. Joja však vyrábí dodnes.
Dolů k mechanismu
Nejdůležitější je to, co je uvnitř. Když šňůrku, která jojo drží, obtočíte kolem středu joja napevno, můžete se s protáčením rozloučit. A bez protáčení nejsou triky. Jenže sleep je jen polovina úspěchu – jojo se musí také vracet. Nejrozšířenějším systémem, který kombinuje sleep i návrat joja, je starburst, se nímž přišla v roce 1950 společnost Duncan, založený na vrubech kolem středu. Starburst byl překonán až systémem Brake Pad, který se objevil na konci let devadesátých. Zefektivňovala se také rotace a vyvážení hračky – v šedesátých letech se objevila kuličková ložiska ve středu a zátěže na okrajích. Dnes už nejsou žádnou novinkou ani joja s vyměnitelným středem.
Nahoru k trikům
Stringové (zde jde o namotávání a promotávání provázku mezi prsty), loopovací (založené hlavně na manipulování s roztočeným jojem) i offstringové (à la diabolo – string není napevno přivázaný k joju) triky si můžete užít na soutěžích a mistrovstvích, které se pořádají i na celosvětové úrovni. Jednotlivým disciplínám se v mezinárodním žargonu říká divize (division) a rozdělují se na čtyři základní – A, AA, AAA a X. Tou první, A division, je jednoruční manipulace s jojem, AA division je založená na loopování se dvěma joji naráz, náročná AAA division rozšiřuje práci se dvěma joji také o stringové triky. Pro experty je tu pak divize X, která se dále dělí do kategorií offstring (jojo není k provázku přivázané napevno, vyhazuje se a chytá podobně jako diabolo), freehand (na konci provázku je závaží, takže ho nemáte omotaný kolem prstu), alpha (dvojnásobně prodloužený string) a moebius (triky na hodně roztažené smyčce stringu).
A pevně uchopit
Existuje hned několik možností, kdy vás jojo zaujme. Může se vám stát společníkem ve volném čase. Stejně tak se může stát prostředkem k tomu, aby se člověk stal v něčem profesionálem. První místo na šampionátu na vás možná už čeká. Ale nemusíte zoufat, ani když vám někdo vyměnil levou ruku za pravou a vy se dokážete oběsit i při pokusu o zašněrování bot – na světě je totiž tolik různých druhů jojí, že ve středu zájmu mnohých sběratelů. Jak jojo uchopíte, je prostě jenom na vás.
Rozhovor - Filip Toms
Čtrnáctiletý Filip z Prahy právě dokončil osmou třídu na základní škole. Ve světě jojařů už ale patří mezi pokročilé.
Kdy jsi s jojem začal?
K joju jsem se dostal kolem dvanáctého roku v kroužku žonglování. Tam jsme žonglovali s diabolem, s míčky, kuželkami a flowersticky, ale nikdo tam nedělal nic s jojem, tak jsme se s kamarádem dohodli, že bychom to mohli zkusit.
Proč tě nakonec zaujalo jojo?
Nepřestávám ani s ostatními věcmi, ale jojo je takové kompaktní, skladné, dá se strčit do kapsy, a když čekám někde na autobus nebo na tramvaj, tak můžu zkoušet triky.
Kde můžeš potkat další lidi s jojem?
Existují různé srazy jojařů, kde se setká pár lidí a navzájem si předvádějí triky a pomáhají si. Dnes popularita joja roste a na těch srazech je víc a víc lidí, pořádají se pravidelně; a navíc samozřejmě taky turnaje.
Co jojo jako sběratelská záležitost?
Na různé triky jsou vhodná různá joja, a pokud chce někdo zvládnout triků opravdu hodně, musí si také pořídit hodně joj. Člověk, který vystupuje na soutěžích, jich bude mít plný kufr.
Kolik jich máš ty?
Momentálně jedno. První bylo stringové, ale uvnitř mělo gumové kroužky, se kterými se muselo pořád manipulovat. Ani další mi nevyhovovalo, protože to bylo zase spíš loopové. Teď jsem zakotvil u stringového joja Patriot s ložiskovým středem.
Musíš se o jojo nějak starat?
Tak třeba ta ložiska se musí pravidelně promazávat a provázek se musí čas od času vyměnit.
Je jojo finančně a časově náročný koníček?
Joja, se kterými se dají dělat slušné triky, se sežene tak za čtyři sta korun. Co se týká času, tak každý den si dám dva tři triky. Třeba při čekání na ten autobus.
