Už skoro tři týdny cestujeme po kaňonech, horách i pouštích jihozápadu Spojených států. Celou dobu s sebou vláčíme potápěčské vybavení zabírající dvě třetiny kufru auta. Doufáme, že si na závěr cesty splníme svůj velký sen: ponor v tichomořském chaluhovém lese.
Dva dny před návratem do Evropy vstupujeme v jihokalifornském San Diegu do potápěčské prodejny s jasným cílem – pronajmout si láhve se vzduchem a zátěže a zeptat se místních znalců na podmínky na námi vytypovaných lokalitách. V obchodě nám místní potápěči rychle berou iluze. Kvůli vlnobití nemá vůbec smysl lézt z břehu do vody a ani výlety lodí se nekonají, protože viditelnost nestojí za nic.
Nakonec dostává jeden z našich rádců nápad – ať se vypravíme na ostrov Santa Catalina. Tam snad bude moře klidnější a mezi chaluhy se dá dostat přímo ze břehu. Ráno posledního dne v USA tedy sedíme na palubě rychlého katamaránu a vyrážíme k vysněnému cíli.
POTÁPĚNÍ U KASINA
Před polednem stojíme pod okny bývalého kasina v městečku Avalon. Před námi je vybójkovaný malý úsek podél pobřeží, který na první pohled připomíná chráněný prostor pro plavce. Změť hnědavých "listů" na hladině, kde by se jen těžko plavalo, však připomíná, že bójky zde před šrouby motorových člunů chrání něco úplně jiného: neopakovatelný svět podmořského lesa a jeho návštěvníky - potápěče. Rychle se převlékáme do neoprenů, bereme potápěčské přístroje a slézáme do temně modré vody. Pohled po zanoření překonává všechna očekávání - u břehu nás okamžitě obklopují hejna ryb a otvírají se první pohledy do porostu chaluh.
PODMOŘSKÝ LES
Společenstvo, v němž jsme se ocitli, si skutečně zaslouží název chaluhový "les", ačkoli zde místo stromů rostou obří chaluhy z řádu čepelatek. Na kalifornském pobřeží jsou to zejména čepelatky velké (Macrocystis pyrifera), vůbec největší mořské řasy, jež mohou dorůst délky i přes 50 metrů. Táhnou se od skal na dně, na nichž jsou zakotveny pevnými příchytnými vlákny, až k hladině. Na bázi každé čepele, jež odpovídá listu suchozemských rostlin, je nadnášejí plynové měchýřky. Stélky chaluh pak tvoří životní prostor pro množství jiných organismů. Jako v každém správném lese i tady snadno rozpoznáváme několik pater, která se liší zvláště množstvím světla; v důsledku toho mají i různé obyvatele.
RYBY DIVNÉ A DIVNĚJŠÍ
Chaluhový les se táhne od hloubky asi čtyř metrů až daleko za hranici viditelnosti, nepřesahující deset metrů. Mezi obřími stélkami proplouvají
S pocitem, že jsme se ocitli v rybami přesazeném akváriu, prorážíme hejna nevelkých, zeleně mramorovaných kaniců. Mezi nimi se proplétají další ryby podivných jmen - tloušťovky, mořani či nejrůznější okouníci. Chvilku se zdržíme u čisticí stanice, již si mezi chaluhami kousek ode dna zřídil pyskoun Oxyjulis californica, zvaný seňorita. Pak vyrážíme do volného prostoru mezi chaluhy. Při pohledu k hladině se člověk nemůže zbavit dojmu, že se dívá do korun stromů v lese, probleskující sluneční paprsky iluzi dokonale podporují.
Střední patro "lesa" poskytuje množství úkrytů rybám i nejrůznějším drobným živočichům. Na starších čepelích si stavějí vápenaté schránky mnohoštětinatí červi, po stélkách chaluh jako po dálnicích cestují nahoru a dolů plži. Mezi čepelemi chaluh Tereza objevila podivnou rybu, zbarvenou stejně jako chaluha a dokonale napodobující i její tvar včetně potrhání - v hnědě zbarvených ploutvích ryby vidíme průhledné "díry". Vyrušená ryba se vydala podél dna na cestu od jedné chaluhy k druhé, pak náhle jako mávnutím kouzelného proutku splynula s okolím a už jsme ji nenašli.
MINIŽRALOK
Těsně před tím, než vylézáme z vody, nahlíží Tereza pod jeden převis, kde ji zaujal jakýsi tmavý obrys. Poté, co se přiblíží, s překvapením zjišťuje, že se dívá do studených očí žraloka. Malý žralok máčka kalifornská zde v bezpečí přečkává den, aby se mohl v noci vydat za potravou. Polykáním vody dokáže v případě nebezpečí zvětšit svůj objem a zaklínit se ve škvíře tak, že s ním nelze vůbec pohnout. Není však radno to zkoušet. Jsou-li vyprovokováni, neváhají tito jinak mírumilovní žraloci dotěrného útočníka kousnout.
***
KOLIK ČUFTŮ MÁME V LÁHVI?
V Evropě jsme sice zvyklí, že v zahraničí musíme přepočítávat ceny z jedné měny do jiné, ale na ostatních jednotkách se převážně domluvíme. V Čechách, Norsku i ve Francii si potápěči nechávají nafoukat vzduch do tlakových lahví "dvanáctek" či "patnáctek" (o vnitřním objemu 12 nebo 15 l), obvykle na tlak "dvě stě" (atmosfér nebo barů, tj. 20 MPa). Pak se zanoří do vody, která má obvykle něco od nuly pod ledem po 25 °C v teplém Středomoří. V zámoří může být všechno jinak. Nabízené vzduchové láhve údajně obsahovaly 80 "čuftů" vzduchu1 pod tlakem 3000 "psů"2 a v Tichém oceánu nás čekala voda o nezvyklé teplotě 60 stupňů3. Odhadnout, kolik liber 4 olova potřebujeme na zátěžový opasek, byla proti přepočtům objemu, tlaku a teploty úplná hračka.
1) 80 cu.ft (cubic feet = krychlových stop) = 2,265 m3 2) 3000 psi (pounds per square inch = liber na čtvereční palec) = 20,6 MPa 3) 60° Fahrenheita = 15,5° Celsia 4) 1 libra = asi 0,45 kg
ZASTÁVKA U LANGUST
Vzduch v lahvích pomalu ubývá a přihlašuje se i chlad, pomalu se vracíme k hladině. Bezpečnostní zastávku, která by měla být součástí každého ponoru, trávíme na skalnatém dně v malé hloubce. Zde objevujeme ve škvírách mezi balvany skryté langusty a vzrostlou ušeň, plochého plže žijícího na skalách. Velké ušně jsou dnes v Kalifornii vzácné, neboť byly v obrovských množstvích loveny a konzumovány jako pochoutka.
ZMIZ, CIZINČE!
Už u břehu potkáváme jeden ze symbolů těchto vod - zářivé sapíny oranžové, místními nazývané "Garibaldi". Tyto ryby jsou známy svou teritorialitou - samci si na dně vyhlédnou vhodné místo, na které se snaží nalákat samičku, a urputně je brání před konkurenty stejného druhu. Nás nechávají bez povšimnutí. Tu a tam se do blízkosti dospělého připlete mládě ve "školní uniformě" - je tmavěji zbarvené a po těle má roztroušené jasně modré tečky. Dospělci je nepovažují za konkurenci a drzost adolescentů je zatím tolerována - běda však, až přebarví do dospělého šatu!
