Voda je základem veškerého života na Zemi - ve vodě život vznikl, bez vody zaniká. Podmínkou vzniku organických látek, z nichž jsou vystavěny všechny živé organismy, však je také dostatečné množství energie, bez ní by ony komplikované sloučeniny vůbec nemohly vzniknout. Existují samozřejmě živé organismy, které využívají jiné zdroje energie, hlavním zdrojem energie pro pozemské organismy však je sluneční záření. Jenže ne každý živý organismus umí využít této energie přímo a s její pomocí slučovat jednoduché anorganické (minerální) látky ve složité látky organické. To ve skutečnosti dovedou jen zelené rostliny. Všechny ostatní živé organismy (tedy i nezelené rostliny, např. houby) jsou závislé na příjmu již hotových organických látek. To znamená, že se živí buď přímo zelenými rostlinami, nebo jinými živými organismy. Odborníci mají pro oba způsoby obživy pojmenování: živočichové, kteří se živí přímo rostlinami, jsou tzv. primární konzumenti (býložravci), ti, kteří se živí býložravými organismy, jsou sekundární konzumenti (predátoři). Pak jsou ještě další organismy (houby, bakterie, různí mrchožrouti ap.), které pomáhají složité organické látky rozkládat zpět na jednoduché a vracejí do půdy základní prvky - živiny - nezbytné pro růst rostlin. Život v přírodě tedy sestává z celého řetězce menších či větších dramat, kdy jeden organismus požírá jiný. Abych vás netrápila teorií a odbornými termíny, zvu vás na malou exkurzi k jedné polabské tůni (podobné "tragédie" se samozřejmě odehrávají i kdekoliv jinde) v různých ročních obdobích.
Časné jaro
Na rozkvetlých vrbách a olších na břehu tůně je živo - slétly se sem včely z celého okolí, naletují na ně pestří motýli, které jarní sluníčko vylákalo ze zimních úkrytů. Jiná potrava zatím k dispozici není. Živo je i v nižším patře, hladina se zbavila ledu a k vodě se stahují žáby a čolci, aby tu nakladli svá vajíčka. Nedaleko břehu sedí na zemi velká babočka osiková a nastavuje křídla slunečním paprskům. Její sotva patrný pohyb upoutal velkou ropuchu, na chvilku přerušila svou pouť k vodě a opatrně se přiblížila. Pak prudce vymrštila jazyk a polkla. Při polykání zavřela oči, přehlédla tak, jak se z prohřátého kořenového náběhu sesmeklo štíhlé hadí tělo. Užovka neomylně uchopila ropuchu za hlavu. Žába se sice vzepřela a mohutně nafoukla tělo, už jí to ale nepomohlo. Po úporném boji zmizela v hadí tlamě a nažraná užovka se zase líně přesunula na svůj kořen.
Pozdní jaro
Na okraji mladého rákosí stojí nehnutě volavka. Mělká prohřátá voda nedaleko jejích nohou se doslova černá obrovským množstvím pulců. Volavka si jich nevšímá, čeká na větší kořist. Pulci se ani na chvilku nezastaví, hledají u dna různé organické zbytky a řasy. Jen malá část z nich se však dožije přeměny v žábu, číhá na ně příliš mnoho nepřátel. Mezi tlejícím listím na dně se mihnou strašlivá kusadla dravé larvy vážky a hned je o jednoho pulce méně. Na hostinu mezi bezbranné pulce vyrážejí velcí potápníci a drobné dravé rybky, pochutnávají si na nich konipasi, potápky a další ptáci, kteří se nebojí vody. Larva vážky spořádala uloveného pulce, ale než se stačila ukrýt zpět pod list, zablesklo se stříbřité tělo a vážčí nymfa skončila v jícnu hladového okouna. V témže okamžiku zdánlivě spící volavka prudce sekla zobákem do vody. Když zvedla hlavu, držela v něm jako v ostré pinzetě stříbrnou rybku. Obratně si ji nadhodila, polkla a znovu složila krk a strnula. Život kolem vody pokračuje i večer. Za soumraku se objevují komáři, poletují nad břehovými porosty a hledají potravu - samičky teplokrevné živočichy, samečkové květy. Mračna se jich vznášejí nad hladinou a kladou vajíčka. Mnoho jich však nedoletí, kromě nich se nad temnou vodou míhají třepotavé stíny netopýrů - obrovské množství komárů skončí v jejich tlamičkách. Přes den se netopýři skrývají v mohutném dutém stromě na břehu. Dnes večer však měli nevítanou návštěvu, dutinu objevila kuna, obratně vyšplhala po kmeni a v kolonii netopýrů si vybrala svou "daň".
Léto
Housenky, které unikly pozornosti nepřátel, se už stačily zakuklit a nyní se objevuje druhá generace motýlů. Čerstvě vylíhnutá babočka přeletovala sem a tam, až konečně našla, co hledala. Usedla na fialový květ bodláku, který se nezalekl hustého porostu rákosin a vybojoval si tu své místo na slunci. Motýl pečlivě probíral jednotlivé kvítky, pak vzlétl, aby vyhledal nový květ. Daleko nedoletěl - jako zelený blesk se nad rákosím mihla vážka a prudce udeřila. S kořistí v mohutných kusadlech usedla na rákos, jedno odlomené motýlí křídlo se zvolna sneslo na hladinu. Po chvilce se s ním začalo dít cosi podivného - škubalo sebou na hladině, poskakovalo sem a tam. To se pod ním objevilo hejno rybího potěru a drobné tlamičky ho okusovaly a cupovaly na kousky. Ale když se z hustého porostu vodních rostlin vysunula štíhlá tlama mladé štiky, hejno se rozprchlo. Jen jedna rybka neodplavala, štika byla rychlejší. Vážka dění pod hladinou nevěnovala pozornost a vzlétla za další kořistí. Po chvilce znovu usedla na list leknínu. Zelenému skokanu, který se skrýval v jeho stínu, tak stačilo jen otevřít tlamu a vážka dolétala.
Potravní řetězec, pyramida, síť
Motýl - vážka - skokan - užovka: to je příklad jednoduchého potravního řetězce. Ale v přírodě není možné, aby se v určitém místě uživilo stejné množství motýlů, vážek, skokanů a užovek. Než vyroste jedna užovka, spotřebuje těch skokanů mnoho desítek, každý skokan pak během svého růstu spořádá obrovské množství nejrůznějšího hmyzu a ten zase zkonzumuje ještě víc potravy (ať už rostlinné, nebo živočišné), než kolik jí spotřeboval zmíněný skokan. Té základní, rostlinné potravy proto musí být mnohonásobně větší množství, než kolik je jejích (tj. primárních) konzumentů. A těch zase musí být mnohonásobně větší množství, než kolik je dravců (predátorů - sekundárních konzumentů). V tomto případě proto mluvíme o tzv. potravní pyramidě - počty organismů od základny (rostlin) směrem k vrcholu (dravcům) klesají.
Jenže příroda je ještě mnohem složitější - skokan nežere jen vážky, žere i jiný hmyz včetně motýlů, komárů ap. V určitém období se však vztah obrátí: dravé larvy vážek žerou skokaní pulce. Pulci zase při hledání potravy nijak nepohrdnou mrtvou rybou či uhynulým hmyzem. Vztahy mezi jednotlivými organismy jsou tedy vzájemně propletené - vytvářejí tzv. potravní síť.
Všechny tyto vzájemně na sobě závislé organismy tvoří tzv. ekosystém. Pokud je prostředí zdravé a stabilní, je ekosystém vyvážený - počty jednotlivých organismů se udržují na takové výši, aby žádný druh nevyhynul, ale aby se zároveň všichni jedinci v daném prostředí uživili. Změní-li se prostředí, zákonitě se změní i vztahy v ekosystému. Ale vyhyne-li některý druh (stačí jediný), vyhyne i celá řada dalších... Jedna otrávená řeka, v níž vyhynuly úplně všechny živé organismy, je tedy skutečně ekologická katastrofa celoevropského dosahu.
TRAGÉDIE ŘEKY
Nedávno vyteklo do maďarské řeky Tisy značné množství kyanidů. Odborníci přirovnávají tuto ekologickou katastrofu k havárii černobylského reaktoru. Zdaleka totiž nejde jen o statisíce mrtvých ryb, zničen je celý ekosystém řeky a jejího okolí.
