Zajímalo mě, odkud přitéká voda, kterou u nás v redakci na Žižkově pijeme. Myslel jsem, že nebude žádný problém to zjistit. To jsem ale ještě netušil, že Žižkov patří k poměrně velké části Prahy, kam se pitná voda dodává ze všech tří vodáren zásobujících hlavní město. O to zajímavější je fakt, že každá z těchto vodáren čerpá vodu jiným způsobem, z jiných zdrojů, a i její úprava je ve všech třech místech rozdílná.
Podzemní voda
Nejstarší z těchto vodáren je úpravna vody v Káraném, fungující už od roku 1914, která v současnosti zásobuje 25 % pražské vodovodní sítě. Voda je zde čerpána třemi různými způsoby:
Přirozenou infiltrací, při níž se voda z Jizery vsakuje dnem a břehem do okolních štěrkopískových náplavů, ve vzdálenosti 250 m od řeky je zachycována do 680 vrtaných, vzájemně propojených studní a míšena s podzemní křídovou vodou. Odtud se voda dopravuje do hlavní čerpací stanice. Kapacita systému přirozené infiltrace je 900 až 1000 litrů za vteřinu.
Druhým, novějším způsobem je umělá infiltrace. Při ní se říční voda cedí přes pískové rychlofiltry, pak se přečerpává do otevřených vsakovacích nádrží, jejichž štěrkopískové dno ji nejen čistí, ale i obohacuje o minerální látky - voda tak získává vlastnosti podzemní vody. Takto uměle vytvořená "podzemní voda" je podobně jako u systému přirozené infiltrace jímána do 145 studní a dopravována do hlavní čerpací stanice. Kapacita systému umělé infiltrace je 700 až 900 litrů za vteřinu.
Třetím zdrojem vody v Káraném je artéská voda. Jedná se o mimořádně kvalitní podzemní vodu, která se čerpá ze sedmi vrtů hlubokých 60 až 80 metrů. Její stáří je odhadováno na 16 000 let a složení vody po té, kdy je zbavena železa, odpovídá požadavkům jakosti na vodu pro přípravu kojenecké stravy. Z části čerpané vody se vyrábí balená stolní voda, ale větší část je míšena s ostatní produkcí vody a čerpána do pražských vodojemů. Kapacita artéského zdroje je 50 litrů za vteřinu.
Říční voda
Podolská vodárna, ač svou produkcí nejmenší (12 % pražské vodovodní sítě), se mi zdála ze všech tří vodáren nejzajímavější. Snad právě proto, že se zde voda čerpá přímo z Vltavy, a to ne ze dna, kde bych očekával čistější zdroj, ale z hladiny, na které byste při letmém pohledu viděli plavat úplně cokoli. Podolská vodárna zásobuje Prahu od roku 1929.
Surová voda nejprve prochází hrubými a jemnými česlemi (síty), které zachycují větší nečistoty, a vtéká do čiřičů, kde se do ní míchá tekutý síran železitý. Ten ve vodě vytváří vločky, které na sebe váží nečistoty a po zatížení látkou zvanou praestol klesají ke dnu. Takto předčištěná voda (čiřiče odstraní až 95 % nečistot) je u hladiny jímána mělkými kanálky a odváděna k pískovým filtrům. Zde se cedí 1,5 metru vysokou vrstvou křemičitého písku, který zachytí zbývající nečistoty. V této fázi už je voda čistá, ale musí se ještě zbavit síranu železitého. To se provádí přidáním vápenného roztoku, který upravuje kyselost vody na přirozenou hodnotu 7,5 pH. Před vypuštěním do vodovodní sítě se ještě do vody jako prevence proti bakteriím přidává chlor. Průměrný výkon vodárny je asi 700 litrů za vteřinu.
Přehradní hlubinná voda
Úpravna vody na přehradní nádrži Želivka je největší a nejmodernější u nás. Funguje od roku 1972 a v současnosti dodává zhruba 63 % z celkového odběru vody v Praze.
Voda čerpaná z různých hloubek prochází podobně jako v podolské vodárně rychlofiltry a pískovými filtry. Pro zachycení mikroskopických nečistot se zde používá síran hlinitý. Kyselost vody se upravuje kyselinou sírovou a hydrátem vápenným. Dále se z vody odstraňuje případný pach pomocí aktivního uhlí a provádí se další chemické úpravy, jako je např. ozonizace (zlepšující kvalitu vody) či chlorování. Kapacita vodárny je 7700 litrů za vteřinu.
Vodovod
Voda čerpaná z Želivky putuje 52 kilometrů dlouhým štolovým přivaděčem k hlavnímu vodojemu v Jesenici u Prahy a odtud se vodovodním řadem rozvádí do pražských vodojemů, kde je zpravidla míšena s vodou z ostatních vodáren. Při rozvodu vody se využívají samospádové systémy. Vodojemy jsou umístěny na kopcích v dostatečné výšce nad zásobovanou oblastí a voda tak sama díky gravitaci stéká k odběrateli. Ani v samotné Praze to však nejde úplně lehce. Město totiž leží v kopcovitém terénu, kde se nadmořská výška pohybuje od 180 do 460 metrů. Vodojemy tak musí být zásobovány systémem tlakových pásem a výkonných čerpacích stanic.
A to by mohl být konec mého vodovodního putování. Ale co s odpadní vodou?
Zpátky do řeky
Složitou pavučinou pražské kanalizace, která je celkem 2375 kilometrů dlouhá, se voda odvádí do mechanicko-biologických čistíren odpadních vod. Největší z nich je Ústřední čistírna odpadních vod na Císařském ostrově v Praze 6. Funguje od roku 1966 a čistí se zde 94 % odpadních vod z celé Prahy. Voda protéká lapači štěrku, jemnými česlemi, lapačem písku a postupně několika nádržemi, ve kterých se nečistoty usazují a likvidují pomocí bakterií. Usazený kal se zahušťuje v odstředivkách, odkud putuje do vyhnívacích nádrží. Vyhnilý kal se opět odvodňuje na odstředivkách a odváží se k dalšímu zpracování v zemědělství. Plyn vznikající při vyhnívání kalu se využívá k výrobě tepla a elektrické energie. Kapacita čističky je 5000 litrů za vteřinu.
VODNÉ A STOČNÉ
Jistě jste už tato dvě slova slyšeli. Víte však, co znamenají? Vodné je platba za vodu dodávanou z veřejného vodovodu, to znamená za výrobu a distribuci pitné vody. Stočné je platba za vodu odváděnou veřejnou kanalizací, to znamená za odvedení odpadní vody a její čištění.
KANÁLOVÝ ROBOT
Technický stav kanalizační sítě se pravidelně kontroluje. Už více než deset let tomu napomáhá mobilní televizní kamera Rauch RCA 1000 řízená počítačem. Ta projede i do míst, kam by se člověk jen těžko dostával.
VODA V ČÍSLECH
Za rok se u nás vyrobí 843 miliardy litrů vody. Každý člověk denně spotřebuje průměrně 110 litrů, z toho 50 litrů na osobní hygienu, 35 litrů na splachování, 10 litrů na umývání nádobí, 10 litrů na praní a 5 litrů na pití a vaření.
SOUTĚŽ
Kanály - to je ale labyrint
PVK, a. s. vyhlašuje soutěž pro všechny děti a mladé lidi, kteří ještě nedosáhli věku 18 let. Úkolem soutěžících je vytvořit "umělecké dílo" na téma: Kanály - to je ale labyrint . aneb jak si představujete kanál a život v něm. Svoje práce doručte do 12. května 2000 na adresu: Pražské vodovody a kanalizace, a. s. útvar strategie a marketingu (heslo "Soutěž") Národní 13, 112 65 Praha 1 Hodnotit se bude především originalita použitých pomůcek a fantazie soutěžících. Slavnostní vyhlášení vítězů soutěže proběhne dne 10. června 2000 od 14 hodin v prostorách Ekotechnického muzea. Deset vybraných prací bude začleněno do expozice výstavy Město pod městem konané v Ekotechnickém muzeu (2. - 25. června 2000, 10 - 17 hodin kromě pondělí). Výherci dostanou tričko, deštník, komiksový plakát o činnosti PVK, a. s., a další propagační předměty.
