Význam vojenských transportních letounů v současnosti roste. Tyto stroje totiž přispívají také k uklidňování válečných konfliktů a nezřídka přinášejí humanitární pomoc.
Dnešní svět není klidný. Mnohde vznikají ohniska napětí, která mohou často přerůst v lokální války. Často však lze toto nebezpečí odvrátit například vysláním mírových sil pod hlavičkou OSN, jejich přesun však musí proběhnout co nejrychleji. To mohou splnit jen výkonné vojenské transportní letouny, které jsou schopny přepravovat nejen vojáky a výsadkáře, ale i těžší pozemní bojovou techniku. Dále se uplatňují při živelních pohromách, kdy přinášejí postiženým obyvatelům zásoby potravin či léků a naopak evakuují do bezpečí nemocné.
SKYTRAIN LEGENDOU
První letadlo pro dopravu vojáků vzniklo již ve 20. letech minulého století. Byl to dvouplošník Vickers Victoria, který sloužil v britských koloniích k rychlému přesunu sil při nepokojích. Později si transportní letouny, schopné též vysazovat parašutisty, pořídila řada dalších armád. Mezi rozšířené typy patřil německý Junkers Ju-52/3m, ale největší proslulost si za druhé světové války získal americký stroj C-47 Skytrain. Byl odvozen z civilního dopravního letadla Douglas DC-3 a je znám spíše pod jménem Dakota. Při transportu vojáků se tehdy uplatnily i kluzáky, jako byl třeba anglický Airspeed Horsa.
STRATEGICKÉ A TAKTICKÉ
Současné vojenské transportní letouny se rozdělují na strategické a taktické. Stroje té první kategorie se vyznačují nosností až 100 tun, takže mohou přepravovat třeba i tanky. Navíc mají dolet mnoho tisíc kilometrů, a tak mohou běžně přelétávat mezi kontinenty. K pohonu slouží proudové motory. Naopak taktické transportní stroje mají turbovrtulové motory, pojmou jen kolem 20 tun nákladu a ani dolet není velký. Zato ale mohou využívat i neupravená letiště přímo v krizové oblasti. V poslední době se však prosazují ještě nové transportní letouny se strategickými a taktickými vlastnostmi.
NA POHODLÍ NEZÁLEŽÍ
Civilní dopravní letadla nabízejí svým cestujícím co největší pohodlí. Od jejich vojenských protějšků se ale požaduje maximální funkčnost. Proto v kabině nenajdete komfortní sedadla, nýbrž jednoduché lavice. V případě dopravy třeba tanků či palet s nejrůznějším materiálem se totiž musí sklopit do podlahy či do boků kabiny. Dalším znakem transportních strojů jsou výklopná vrata na zádi trupu, která slouží jako nájezdová rampa. A v čem se civilní a vojenská dopravní letadla shodují? Je to jejich moderní elektronická výbava, která dnes zahrnuje i barevné grafické displeje místo ručičkových přístrojů v kokpitu.
VŠESTRANNÉ NASAZENÍ
Transportní letadla musejí mít všestranné využití. To, co se od nich očekává, ilustrují dva scénáře misí stroje Airbus A-400M. Ten první se týká dopravy sil rychlého nasazení do 5550 km vzdáleného místa konfliktu kdesi v Perském zálivu. Tento úkol zajistí 50 letounů, které přepraví z Evropy během 15 dní brigádu s 7200 vojáky, 2500 kolovými a pásovými vozidly i 23 vrtulníky. Druhý scénář předpokládá humanitární pomoc tajfunem zasaženému ostrovu Timor na vzdálenost 16 480 km. Pro tento účel by bylo vyhrazeno dvacet strojů, které by létaly do místa katastrofy po dvanáct dní se záchrannými týmy a materiálem.
AMERICKÉ LETECTVO DOMINUJE
Největší flotilu transportních letadel má americké vojenské letectvo, které ji intenzivně budovalo od druhé světové války. Muselo totiž v případě dalšího konfliktu zajistit rychlý přesun vojsk do Evropy. Již v 50. letech dostala složka MATS (Military Air Transport Service) velké letouny řady Globemaster (pán světa): Douglas C-74 a C-124 pro 125 a 200 vojáků. Do služby pak přišel též obr Lockheed C-5 Galaxy a tvoří páteř nynější složky AMC (Air Mobility Command) všestranný Boeing C-17 Globemaster III. Kromě toho má AMC ve stavu též mnoho taktických strojů C-130 Hercules.
ZÁPADNÍ EVROPA
Vzdušné síly mnoha států západní Evropy používaly po válce k transportním účelům nejprve osvědčené letouny C-47 Skytrain i trofejní německé Ju-52/3m a později si zpravidla pořizovaly zámořské stroje C-130 Hercules. Vývoj této kategorie letadel však na starém kontinentu neustrnul, a to především díky letectvům Francie a Německa. Ta si totiž již v 50. letech objednala francouzské stroje Nord 2501 Noratlas pro 45 vojáků. Později přišel na svět další společný typ, Transall C-160 s 93místnou kabinou, vyvinutý a vyráběný firmami MBB, VFW a Aerospatiale. Jeho nástupcem se stane letoun Airbus A-400M.
DŮRAZ NA VELIKÁNY
V někdejším Sovětském svazu se na vývoj transportních letadel specializovala od padesátých let Antonovova konstrukční kancelář. Již první typ, An-8 pro 70 výsadkářů z roku 1955, byl velmi pozoruhodný. Další, ještě větší stroj s označením An-12 dodnes slouží u vzdušných sil dalších zemí. Antonov se dále postaral o skutečné velikány vzduchu, když vyvinul letouny An-22 Anteus a An-124 Ruslan. Ten druhý dokonce porazil americký Lockheed C-5 Galaxy. Kromě toho nesou značku Antonov také taktické stroje An-24 a An-26, které má i naše letectvo. Zatím nejnovějším vkladem do této kategorie letadel je typ An-70.
BOEING C-17 GLOBEMASTER III
Letoun C-17A je výsledkem soutěže C-X (Cargo Experimental) amerického letectva, ve které zvítězil v létě 1981 návrh firmy McDonnell Douglas (nyní Boeing). Prototyp absolvoval zálet v roce 1990 a USAF nyní vlastní 132 ze 180 objednaných strojů. Globemaster III se čtyřmi turbodmychadlovými motory F-117-PW-100 o tahu po 181 kN spojuje výhody strategického a taktického transportního letadla. Dokáže vzlétat a přistávat i na polních letištích a přitom má mohutnou přepravní kapacitu 102 vojáků nebo náklad do hmotnosti 77,2 tuny. Jinak unese také pět kolových transportérů LAV-25, a dokonce i jeden tank M-1 Abrams.
LOCKHEED C-130J HERCULES II
Interaktivní průřež letadlem C-130J Hercules
Snad nejrozšířenější taktický transportní letoun na světě má označení C-130 Hercules a loni oslavil padesát let své existence. Jeho prototyp totiž vzlétl v srpnu 1954 a výrobce Lockheed připravil kromě zdokonalených transportních verzí i řadu speciálních variant včetně té pro elektronický boj. Nejnovější a nejmodernější provedení herculesu, letoun C-130J, je určeno pro 92 vojáků či náklad do hmotnosti téměř 19 tun, prodloužená verze C-130J-30 unese 128 mužů a její nosnost činí více než 24 tun. K pohonu slouží čtyři turbovrtulové motory Rolls-Royce AE-2700D o výkonu po 3424 kW, dolet je až 3840 km.
AIRBUS A-400M
Transportní letoun s dnešním označením A-400M se začal rodit již v roce 1982. Tehdy totiž vznikly úvahy o takovém stroji pro britské, francouzské i německé vzdušné síly. Návrh letadla byl mnohokrát přepracován. Původně se například uvažovalo o proudovém pohonu, avšak později dostaly zelenou turbovrtulové motory EuroProp TP-400D o výkonu po 7460 kW. Typ A-400M unese náklad o hmotnosti 30 tun nebo 120 vojáků na vzdálenost 4537 km. Zálet prototypu se plánuje na rok 2008, sériová výroba pak o rok později. Na programu A-400M, realizovaném firmou Airbus, se podílí sedmička zemí západní Evropy.
ANTONOV AN-70
Typ An-70, kterým ukrajinský Letecký vědecko-technický komplex Antonov navázal na bohaté tradice v této kategorii vojenských letadel, odborníci považují za ryzí taktický transportní letoun nové generace. Dokonce se hovořilo o tom, že v západní Evropě tento stroj zastoupí dlouho vyvíjené letadlo A-400M. Jeho kabina je dimenzována pro náklad 4 tun. Typ An-70 se jinak vyznačuje pokrokovým pohonem tzv. profany D-27 o výkonu po 10 300 kW, elektroimpulsním systémem řízení a rozsáhlým uplatněním kompozitů. Letoun s plným nákladem doletí na vzdálenost 3000 km a předností je i krátký vzlet a přistání.
