Ještě jsem se ani pořádně nerozkoukala, když mi Věra Malátková zavěsila na krk kartičku s obrázkem čápa. "Budete čáp. Všichni dospělí jsou tady čápi." Ujistila jsem se, že nebudu muset na nástupu stát na jedné noze, a souhlasila jsem. Ostatně, klapat zobákem umím docela zkušeně, tak proč ne.
Podzim: Sovy do škol
Druhý ročník projektu Sovy do škol zahájila hned na podzim série přednášek paní Věry Malátkové, která přicházela za dětmi do pražských škol se svými opeřenými svěřenci. Sovy se proletovaly dětem nad hlavami a nechaly se jemně hladit na bříšku. A kdo si jednou pohladí výra nebo puštíka, už nikdy nezapomene, jak taková sova vypadá.
Zima: Za sovím houkáním
V zimě vystřídala teorii praxe - dobrodružné noční výpravy za skutečnými divokými sovami do přírody. Od ledna do začátku března vyrážela hlavní organizátorka projektu Veronika Voldřichová v doprovodu ornitologů z České společnosti ornitologické několikrát týdně se skupinami dětí do pražských lesů. V této době mají sovy období toku, a to je právě čas, kdy je lze nejen slyšet, ale při troše štěstí i vidět. Možná byste žasli, kolik sov u nás žije jen na území hlavního města: tajemné, skrytě žijící noční lovce prozradily hlasy, když odpovídaly domnělým sokům - hlasům sov nahraným na magnetofonové pásce. Nejčastěji jsme slýchali puštíky, což jsou mimochodem pěkní vzteklouni, ti se na svého protivníka obvykle naštvali tak, že si to s ním přiletěli vyřídit osobně. A ve svém rozčilení ani nevnímali tlupu dětí, které si na ně svítily baterkami.
