V tomto díle blíže rozebereme využití obou způsobů chlazení.
Vodní chlazení bude spíše volbou extrémních nadšenců, kteří přetaktováním ždímají ze svých miláčků maximum, a tak potřebují větší chladící výkon. Další důvod, proč není u obyčejných uživatelů tak běžné, je jeho cena a náročnost na sestavení a údržbu. Spíše se tedy setkáme s konvenčními chladiči využívajícími vzduch.
Hlučnost
Různé typy komponent vyžadují chladiče odlišných tvarů a vlastností, ale mají společnou vlastnost, že musejí vybranou komponentu dokázat uchladit. Ovšem leckdy je to za cenu nadbytečného hluku, který vytváří vzduch proudící ventilátorem. Tento problém lze vyřešit použitím většího větráčku, který má při nižších otáčkách stejnou účinnost dobře jako menší a rychlejší, je však o mnoho tišší. Abychom mohli hladinu hluku mezi jednotlivými výrobky porovnávat, uvádí ji výrobce v dB (decibelech); pro naše účely stačí vědět, že čím je tato hodnota menší, tím je chladič tišší.
Estetická stránka
V dnešní době se z chladičů pomalu stává estetická záležitost, jelikož výrobci hledají ideální tvar pasivu, a docházejí přitom k opravdu unikátním uměleckým tvarům (které samozřejmě také přinášejí očekávané navýšení chladícího výkonu). Proč nemít nějaký tichý extravagantní chladič doplněný zajímavým světelným efektem, který by nám kamarádi záviděli? Tím spíš, že se výrobci procesorů, grafických karet či napájecích zdrojů leckdy snaží ušetřit, kde to jen jde - a není výjimkou, že jimi použitý či dodaný chladič je zbytečně hlučný a nevzhledný.
