Aby nedostal teplotu (1/2)

Skoro všechny důležité komponenty v počítači (např. procesor, paměti, grafická karta či napájecí zdroj) produkují za chodu nechtěné ztrátové teplo. Toto teplo může způsobit, že se komponenty přehřejí, a tím dojde ke snížení jejich výkonu, nebo dokonce k jejich poškození. U některých opravdu vytížených - jako je právě procesor, zdroj či grafická karta - dochází k tak velké produkci ztrátového tepla, že se musí dodatečně odvádět. Toho můžeme dosáhnout dvěma způsoby - a sice chladit je vzduchem, nebo kapalinou.

CHLADIČ A VĚTRÁČEK

V prvním případě se chladič většinou skládá ze dvou základních prvků - z tzv. pasivního chladiče (pasivu) a aktivního chladiče (ventilátoru). Pasivní chladič je speciálně tvarovaný kus teplovodivého kovu (např. hliníku, mědi nebo jejich kombinace), který díky svým fyzikálním vlastnostem odvádí nechtěné teplo od místa jeho vzniku tím, že umožňuje lepší tepelnou výměnu s okolním vzduchem. Ale protože toto opatření nemusí být u náročnějších komponent dostačující, bývá u nich tento pasiv doplněn větráčkem, který od něj pomáhá odvádět ohřátý vzduch. A pro dosažení nejlepšího přenosu ztrátového tepla na chladič se nanáší mezi něj a chlazený čip komponenty speciální teplovodivá pasta, která zlepšuje kontakt.

VODNÍ CHLAZENÍ

Druhý princip chlazení (nazývaný též vodní chlazení) se zatím nejčastěji používá u procesorů a využívá se u něj teplovodivých vlastností kapalin. Skládá se ze tří hadičkami propojených částí - z chladicího bloku připevněného na procesoru (zde dojde k ochlazení procesoru proudící chladnější kapalinou, která se následně zahřeje), radiátoru (kde se ohřátá kapalina ochladí) a z pumpy (která napomáhá proudění kapaliny v celém okruhu).