Statisíce televizních diváků jsou ochotny trávit večery sledováním skupinky dosti podivných lidí, posílat kvůli jejich záchraně či zatracení desítky esemesek a zuřivě se hádat na internetových fórech. Jakým kouzlem je televize uhranula?
Jsou nářky nad úrovní obou pořadů jen brbláním sucharů, kteří nechápou moderní zábavu? Nebo s reality show skutečně není něco v pořádku? Povídal jsem si o tom s Jaromírem Volkem, sociologem a odborníkem na média z Fakulty sociálních studií brněnské Masarykovy univerzity:
"Reality show ruší předpoklad, že když někdo vystupuje v televizi, musí něco umět. V tomto případě jde o vzývání toho nejnižšího, co se v psychické výbavě člověka nachází. Hlavní problém není v tom, že by se při pohledu na obnažené ňadro někdo morálně rozložil. Obnažených těl vidí běžní diváci desítky, stovky. Mnohem problematičtější je základní princip těchto show: vítězství a milionová odměna je udělena tomu, kdo prokáže nejvyšší míru prostoduché sympatičnosti blížící se roztomilé neposlušnosti domácích zvířátek."
TELEVIZNÍ TRIKY
Lidé: Televize zdůrazňují, že ve vile žijí obyčejní lidé, kteří jsou stejní jako my. Ve skutečnosti byli pečlivě vybráni, aby po dlouhé týdny udrželi pozornost diváků. Čím extrémnější psychické vlastnosti a chování, tím lépe. Prostředí: "Vila" je jen trochu lepší televizní studio navržené pro potřeby pořadu. Bazén a sauna mají spolu se zásobami alkoholu vybízet k sexuálním radovánkám, společné ložnice a jediné WC zase vyvolávají stres a konflikty...
Sestřih: Výběrem "toho nejlepšího" televize vzbuzuje v divácích dojem, že je jim vyprávěn souvislý příběh.
"Když sledujete reality show živě na internetu, po několika minutách zjistíte, že je k neukoukání. Proto diváci dostávají v hlavním čase pouze sestřihy jednotlivých scén, které mají vytvářet dojem, jaká že je to ve vile nikdy nekončící zábava. Navíc se tvůrci snaží děj ,zezábavnit' například různými soutěžemi, v nichž převládá situační komika a prostoduchá hravost na téma ,kdo je nešikovnější či hloupější'. V zahraničí často používané označení tohoto formátu jako lidské zoo odpovídá voyerskému principu jeho výstavby," vysvětluje Jaromír Volek.
Úkoly: Soutěžícím se v zájmu pobavení diváků dávají úkoly šité na míru tak, aby jim činily co největší problémy.
Nové tváře: "Ze zahraničních zkušeností je známo, že mezi pátým a osmým týdnem už je to i pro ty nejzvědavější diváky nuda a sledovanost jde prudce dolů." Do vily proto v průběhu soutěže přicházejí noví soutěžící. Jejich setkání se "starousedlíky" skýtá naději na konflikt.
CHCEME BÝT KLAMÁNI
Jsou si diváci reality show těchto triků vědomi? Přijali pravidla hry a berou ji jako nezávaznou zábavu, nebo jim opravdu připadá důležité, kdo příště vypadne a jak se Monika vyrovná s vyřazením Saši?
"Netroufl bych si říct, že diváci reality show jsou tak intelektuálně ,nenároční', že považují reality show za vrcholný umělecký zážitek. Pravděpodobnější je, že jen dali přednost ,pohodlné, akční a barevné iluzi'. Diváci chtějí být v tomto smyslu klamáni a televize jim v tom vycházejí vstříc. Je to oboustranně výhodné," říká Jaromír Volek. Diváci podle něj mají dostatek informací, aby televizní metody prokoukli. Člověk však má zřejmě vrozenou potřebu úniku ze všedního života do "denního snění virtuální reality". Je její součástí (hlasuje o osudech "hrdinů", může se s nimi ztotožnit), ale zároveň si udržuje odstup. Díky kamerám a mikrofonům má pocit, že ví víc než sami soutěžící.
Moderní technologie a dostatek volného času lidem umožňují přijímat jednoduchou zábavu v dávkách, o nichž se předchozím generacím ani nesnilo. Nuda se pojí se zvědavostí, a co včera stačilo, sotva dnes někoho zaujme. Čímpak nás asi televize nakrmí příště?
