Vítek Ludvík je jeden z našich nejlepších sportovních fotografů a kameramanů. Většině sportů, které fotografuje, se sám aktivně věnuje. O to jsou jeho snímky opravdovější.
Jezdíš na snowboardu i na surfu, v Čechách pak hlavně lezeš po skalách a jezdíš na horském kole. Sporty, které zachycuješ, dobře znáš. Jsi víc sportovec, nebo fotograf a kameraman? Řekl bych, že jsem fotografující sportovec.
U některých ze jmenovaných sportů jsi měl na to, abys je dělal vrcholově. Proč ses nakonec rozhodl pro focení?
Myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Tím, že jsem si vybral cestu focení, můžu být u vývoje všech těchto sportů déle, než kdybych je dělal sám.
Říkáš si někdy při focení, že bys ten či onen trik fotografovaného sportovce udělal lépe, nebo bys například jiným způsobem sjel svah a podobně?
Opravdu výjimečně. Většinou fotím s lidmi, kteří jsou ve svém oboru na špičce, takže se nestává, že bych měl pocit, že jízdu zvládnu líp než oni.
Pomáhá ti znalost sportu, který fotografuješ, k pořízení dobrého záběru?
Určitě ano. V takovém případě víš, co se cení, jak má obrázek vypadat a jaký je rozdíl mezi špatně a dobře provedeným trikem. A to je při focení sportu hodně důležité. Dá se říct, že zcela zásadní.
Letos na jaře jsi byl s týmem Quiksilveru na Aljašce, v podmínkách, o kterých se snowboardistům většinou jen sní. Dostal ses kromě focení také k ježdění?
Dostal a opravdu jsem si to užil. Fotit SNB na Aljašce a nezajezdit si ani dost dobře nejde.
Za Česko byla v expedici také naše SNB hvězda Martin Černík. Jak se ti s ním spolupracovalo?
Výborně. Martin je naprostý profesionál. Jeden z mála lidí, který je schopen říct, kudy pojede, jaký trik tam udělá, a potom se rozjet a udělat to přesně tak, jak jsme se domluvili. To je přímo nedocenitelné.
Je pravda, že jsi Martina před lety učil zatáčky v Orlických horách?
Říká se, že na každým šprochu je pravdy trochu. Pravda je, že jsem měl před Martinem v ježdění dva roky náskok, a když poprvé přijel do Říček, jezdili jsme spolu.
Říkáš, že raději fotíš lyžaře než SNB, proč?
Lyžaři jsou obecně, jak jsem s nimi přišel do styku, příjemnější a míň nafoukaný než SNB jezdci. Ale v poslední době už jsem přestal říkat, že mám snowboarďáky rád míň, protože na Aljašce jsem zažil se SNB profíky naprosto skvělou přátelskou atmosféru.
Při focení SNB se musíš dostat do extrémních míst a ne vždycky je po ruce vrtulník. Na zádech neseš kromě snowboardu i výbavu na focení a často i videokameru. Co všechno tam potřebuješ a kolik to váží?
Je toho poměrně dost. Když vezmu jen výbavu pro focení - foťák, tři objektivy, blesk, filmy, baterie, stativ a někdy i kamera, myslím, že to dá kolem osmnácti kilo. *
Bývají v extrémních podmínkách nějaké problémy s technikou?
Nejvíc se musí hlídat baterie ve fotoaparátu - v mrazech pod minus dvacet nevydrží déle než pár hodin. Je potřeba mít vždycky dostatek nových. V době, kdy se nefotí, je nejlepší baterie z fotoaparátu vyjmout a dát si je do vnitřní kapsy bundy, aby se zahřály.
Ve skalách fotíš zavěšený jako netopýr, za snowboardisty se pouštíš s výbavou na prkně, v Tichém oceánu jsi schopen čekat hodinu pod hladinou, abys vyfotil žraloka. Jak moc riskuješ pro skvělý záběr?
Nemyslím si, že bych riskoval. Když něco dělám, tak s přesvědčením, že je to bezpečné. A když už musím někam, kde mi to moc bezpečné nepřipadá, snažím se nechybovat.
Zdá se, že se vážně nenudíš. Jaké plány máš do budoucna?
Dopředu příliš neplánuju, snažím se využít každou příležitost k focení, ale taky k poznávání nových sportů. V poslední době mě lákají taky nesportovní témata. A jsem rozhodně připravený nepropásnout žádnou možnost podívat se znovu na Aljašku.
Co bys poradil klukům a holkám, které baví fotit a rádi by se stali profesionály?
Vymámit z rodičů foťák a být moc a moc trpěliví. Čas vám ukáže, jestli je to práce, kvůli které stojí za to oželet ostatní věci. Jestli to tak máte, jste na dobré cestě dělat práci, která vás baví. Mě to baví moc.
***
VÍTKOVA PRÁCE
Za fotografiemi procestoval Vítek velký kus světa od Aljašky přes Kanadu, USA a Havaj až po Bolívii či Peru. Mezi oblíbené sportovní hvězdy, jež rád fotografuje, patří například snowboardisté Martin Černík a Karolína Salavcová, freeridový lyžař Robin Kaleta, jezdec BMX Kamil Feifer nebo biketrialista Petr Kraus.
Kromě sportu se Vítek zajímá o reklamní a reportážní fotografii, ale věnuje se také psaní. Na jeho články můžete narazit v časopisech s tematikou cestování či adrenalinových sportů.
Vítkovy fotografie naleznete v internetové galerii na adrese www.sharp-pictures.net.
JEDNOU VĚTOU
Tvůj nejoblíbenější sport? Surfing Nejoblíbenější místo na světě? Adršpach Nejoblíbenější muzika?
Teď zrovna Traband Nejoblíbenější kniha? Jack London, Tulák po hvězdách. Co tě napadne při slově ADRENALIN? Basejumping (seskok s padákem ze skály) Co tě první napadne, když se řekne VÍTEK LUDVÍK? Podezřelá otázka Tvoje nejlepší vlastnost? Tolerance, trpělivost, klid v duši. Mám toho víc. Jakou máš nejhorší vlastnost? Mohl bych být rychlejší, neumím hospodařit se svým časem. Jaký největší úlet jsi fotil? Rampage v Utahu Tvůj největší sen? Skočit si basejumping, být šťastný a umět to poslat dál.
