"Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti." Církevní i světský manželský slib nevěru nepřipouští, ale znáte to: sliby – chyby. Proč je nevěra tak rozšířená?
Civilizované zvíře
Pod tenkou slupkou civilizace a kultury se ukrývá přirozenost zvířete, která určovala naše chování po miliony let. V každém z nás dřímá divoké zvíře, dávný předek ze savan. Musel se pořádně otáčet, aby jeho geny prošly trnitou cestou evoluce bez úhony až do našich těl. A přežití genů je to jediné, o co se v přírodě hraje.
Pokusme se vžít do kůže mimozemského zoologa studujícího život na Zemi. Jeho civilizace je natolik vyspělá, že mu lidstvo se svými raketami, počítači a televizními seriály připadá stejně civilizované jako nám kolonie mravenců nebo bobři stavějící hráze. Vidí v nás obyčejná zvířata, směšně olysalé lidoopy. Pro pochopení lidské sexuality má tedy smysl ptát se, jak to mají se sexem naši nejbližší příbuzní.
MEZI NÁMI LIDOOPY
Šimpanzi: Věrnost neznají. Samice se během krátké doby páří s několika samci v tlupě, a tím mezi ně vnášejí nejistotu: nejsem náhodou otec jejího mláděte? Neměl bych se o ně postarat?
Samci mají velká varlata a produkují obrovské množství spermií, aby zvýšili své šance, že v „souboji spermií“ zvítězí.
Gorily: Mohutný dominantní samec vládne harému několika samic a konkurence jiných samců se příliš bát nemusí. Jeho malá varlata jsou v rozporu s lidovou představou, že velká gorila „má všechno velké“.
Orangutani: Žijí samotářsky, samice v sexu dávají přednost starším samcům, kteří prokázali, že se v životě neztratí. Jeden samec může mít ve svém teritoriu více samic. Mladší samci se čas od času pokoušejí o znásilnění samic, které je jinak odmítají.
Giboni: Vytvářejí trvalé páry, které žijí osaměle, takže příležitostí k „mimomanželskému“ sexu je minimum.
A ČLOVĚK?
Lidé žijí ve velkých smíšených společenstvích. Rozdíly ve velikosti mezi mužem a ženou jsou u člověka výrazně menší než u goril. Muž má v poměru k velikosti těla varlata větší než gorila, ale menší než šimpanz. Tomu odpovídá množství spermií. Mimozemský zoolog by na základě podobných znaků odhadl, že člověk je méně promiskuitní než šimpanzi a má menší sklony k polygamii a k vytváření harémů než gorily. Celoživotní a bezvýhradnou věrnost jednoho muže jedné ženě (a naopak) jako u samotářských gibonů by však určitě neočekával.
TAKTIKA MUŽŮ
Přirozenost mužům velí usilovat o rozšíření svých genů do co nejpočetnějšího potomstva. Pokud se muži naskytne příležitost k sexu, nemá důvod váhat - téměř nic ho to nestojí. (Stále se na člověka díváme jako na obyčejné zvíře, jednoho z lidoopů!) Zatímco muž nemusí do budoucího potomka v extrémním případě (pokud se po sexu včas vypaří) investovat víc než jednu dávku spermií a několik minut času, ženu čeká devítiměsíční těhotenství a následná péče o potomka, ještě dlouho nesamostatného. Riskuje tím své zdraví a stojí ji to spoustu času a energie. Měla by si proto pečlivě vybírat, s kterým mužem si dítě pořídí. Starat se o geny nějakého nekňuby v těle vlastního dítěte, z něhož možná vyroste stejný nekňuba, to by se jí určitě nevyplatilo.
TAKTIKA ŽEN
I pro ženskou nevěru bychom však v biologii našli nějaké důvody. Inspiraci můžeme hledat u šimpanzích samic vnášejících vícenásobným pářením mezi samce v tlupě nejistotu v otázce otcovství. Ženská nevěra může být poháněna i snahou získat od každého z mužů to nejlepší. Přelétavý playboy se nehodí pro výchovu potomků, protože svou energií plýtvá ve prospěch příliš mnoha žen. Ale je silný, zdravý, atraktivní - jeho potomek by mohl být také takový. Vyplatí se tedy získat jeho geny. Pro výchovu takto zplozeného potomka se však lépe hodí starostlivý, hodný pracant, který vůbec nemusí tušit, že dítě není jeho.
SEX JE NÁŠ
Až dosud jsme se tvářili, jako kdyby každý člověk neustále promýšlel různé strategie a dumal nad tím, co je pro jeho geny nejlepší. Ale tak to samozřejmě nefunguje. Výše zmíněné motivace jsou skryty hluboko v naší psychice. Ovlivňují naše chování, aniž si jich jsme vědomi. Jsme zkrátka uzpůsobeni k tomu, aby nám sex dělal dobře. Je to v našem vlastním zájmu, jinak bychom dávno vyhynuli.
JEDNA ŽENA NESTAČÍ
Když si vědci udělali pečlivou statistiku sexuálních zvyklostí všech známých lidských kultur minulosti i současnosti, zjistili, že situace panující v současné Evropě je spíše výjimečná. Přibližně tři čtvrtiny společností byly a jsou více či méně polygamní.
Konkrétně polygynní - muži mívají více žen (viz slovníček). Platí přitom jednoduché pravidlo: čím je muž bohatší a mocnější, tím více žen si může dovolit. Extrémními příklady byli neomezení vládci dávných říší, kteří měli stovky či tisíce žen, milenek a konkubín. Na mnohé muže z chudiny se naopak nedostala žena žádná. Polygamie je dodnes běžná například v mnoha muslimských zemích a v tradičních kmenových společenstvech.
LŽI A PŘETVÁŘKA
V naší kultuře je polygamie nezákonná - nikdo nemůže mít více manželek či manželů současně. Do značné míry ji však nahradilo postupné střídání partnerů - téměř polovina manželství v ČR končí rozvodem. Mizivou šanci na věrné soužití mají páry, které se braly narychlo „z čisté lásky“. Láska vyhoří, a pokud ji nenahradí méně bouřlivé, ale o to pevnější pouto, vztah se rozpadne. Někdy oficiálně (rozvodem), jindy skrytě (manželé zůstávají naoko spolu, ale každý si žije svůj život s novým partnerem nebo střídá příležitostné známosti).
K tomu připočtěme nevěru, o níž se partner nikdy nedoví. Podle různých výzkumů z Evropy a USA vychovávají 5 až 15 procent dětí muži, kteří nemají ani tušení, že je ve skutečnosti jejich ženy počaly s někým jiným. Ne nadarmo se říkává, že otec je vždy nejistý.
VŠECHNO V POŘÁDKU?
Občasná nevěra je (z biologického hlediska) zcela přirozená. Ale co je přirozené, není automaticky správné. Tento článek není obhajobou nevěry. Kdybychom mezi přirozenost a správnost položili rovnítko, bylo by správné nenávidět cizince, nechat slabé a staré bez pomoci a čas od času zabít svého nepřítele. V tomto okamžiku se konečně dostává ke slovu kultura, kterou jsme v úvodu vědomě zanedbali. Člověk je „morální zvíře“, jak zní název výborné knihy o lidské přirozenosti (Robert Wright, NLN, 1995 a 2002). Ale bylo by naivní očekávat, že kultura dokáže „přirozené zlo“ zcela potlačit. Část lidí se zkrátka vždy bude chovat tak, jak jim velí instinkty divochů z pravěku. Ostatně - kdyby občasná nevěra byla tím nejhorším, čím se lidská přirozenost projevuje, bylo by na světě docela fajn.
Příště: Záhada pohlavních chromozomů
***
Přetlakový ventil
Mužská touha po sexu s více partnerkami se může projevovat různě. Nezanedbatelná část mužů ji zcela potlačí, další občas neodolají „volání divočiny“ a své stálé partnerce zahnou - často se známostí na jednu noc nebo s placenou prostitutkou. Další se spokojí s náhražkou v podobě pornografických časopisů či filmů.
Ženy dávají i při nevěře mnohem častěji přednost trvalejším vztahům. Proto je tak málo mužských prostitutů (vynechámeli prostituty homosexuální) a pornografie určené ženám.
Slovníček
* Monogamie: dlouhodobé nebo celoživotní soužití dvou sexuálních partnerů
* Polygamie: soužití více osob stejného pohlaví s jedním partnerem opačného pohlaví. Dělíme ji na polygynii a polyandrii
Polygynie: mnohoženství; soužití jednoho muže s více ženami
Polyandrie: soužití jedné ženy s více muži (u lidí známa pouze z Tibetu)
* Promiskuita: časté střídání sexuálních partnerů
