Freestyle motokros (FMX) je jeden z nejmladších a zároveň nejšílenějších adrenalinových sportů. O to víc přitahuje náš zájem. Čeští freestyloví jezdci patří k evropské elitě. Jednoho z nich – Martina Koreně - jsme u nás v redakci vyzpovídali. Další tři vám představíme.
Martine, ty jsi dětství prožil v Americe. Jaký je podle tebe rozdíl mezi FMX u nás a ve Státech?
Já jsem tenhle sport začal dělat, až když jsem se vrátil zpátky do Čech. Nicméně americký freestyle samozřejmě sleduju. Ve Státech jsou určitě o dobrých šest sedm let před námi, myslím tím před Evropou. Samozřejmě je rozdíl mezi úrovní průměrných jezdců a mezi jednotlivci na špičce. V průměru jsme na tom viditelně hůř, jednotlivci se mohou s americkou špičkou srovnat.
Jak si na tom stojíme my?
Českých jezdců je v porovnání s jinými státy málo, přesto určitě patříme mezi evropskou špičku. Máme velké procento závodníků, kteří zvládají salto, což je dost obtížný trik.
Čím si to vysvětluješ? Jsou naši jezdci snaživější?
Odlišujeme se hlavně v tom, že trénujeme společně. Jezdci ze západní Evropy jsou víc uzavření. Každý z nich si hraje na svém písečku a bojí se, aby mu někdo neokoukal styl. U nás je to kamarádské. My třeba trénujeme s Liborem Podmolem i s dalšími jezdci. Vzájemně se pak hecujem a výsledky jsou daleko lepší.
Když jsem na podzim viděl v Sazka Areně exhibiční vystoupení českých a amerických jezdů, přišlo mi, že Američané mají mezi sebou také velice kamarádský vztah.
V Americe je situace od Evropy hodně odlišná. Jsou tam dvě hlavní skupiny. Ta, co u nás byla, je přátelská i navenek. Druhá skupina má image tvrdých hochů, kteří se s ničím nemažou. A tyhle dvě skupiny se navzájem moc nesnášejí.
Aby mohl člověk začít s freestyle motokrosem, musí asi žít v rodině motorkářských nadšenců. Nemám pravdu?
Určitě pravdu máš. Stejně jako u všech motorových sportů musí mít i v motokrosu jezdec zázemí v rodině. Já na motorce jezdím od čtyř let. Závodit jsem ale začal - jak už jsem říkal, až když jsme přišli zpátky do Čech, ve svých třinácti letech. Začínal jsem s Liborem Podmolem. Nejdřív to byl jenom motokros, až později jsme přešli do freestylu.
Předpokládám, že hodně freestylových jezdců začínalo motokrosem.
V drtivé většině. Když už se ale jednou přeorientuješ na freestyle, v motokrosu víceméně končíš. Obě tyhle disciplíny mají totiž úplně rozdílné nároky na fyzickou průpravu. Motokros vyžaduje rozložení sil do celého závodu, klade tedy důraz na vytrvalost. Freestyle je zaměřený víc na koncentraci a obratnost. Ale já motokros miluju a vždycky se rád projedu na trati.
Freestylový jezdec musí asi být i zdatný akrobat.
Jak se to vezme. Všechny ty akrobatické kousky, které dělám na motorce, bych bez ní určitě nezvládl. Když totiž vylítneš z rampy, tělo se ti tím švihem úplně napruží, což ti pomůže k daleko krkolomnějším polohám těla. Stejně tak tě letící motorka, které se držíš, daleko víc protáhne.
A jak se takové triky hodnotí při soutěži?
Na soutěžích se hodnotí tři věci: variace, celkový dojem a využití tratě. Ve variaci musíš během jízdy ukázat co nejvíc triků. U celkového dojmu se hodnotí výjimečné triky, nezvyklá jízda a provedení triků. A ve využití tratě jde o to, že každá trať má jiné typy ramp s různými poloměry/sklony a jezdec by je měl efektivně využít.
Nejčastější triky jsme čtenářům popsali už v článku Motoroví akrobati v ABC č. 23 minulého roku. Jak ale vypadá běžná trať a jak dlouho trvá soutěžní jízda?
Ty triky se dělí na rotační a nerotační a každý z nich je hodnocený určitým počtem bodů – u některého to může být v rozmezí od dvou do čtyř bodů, u jiného třeba od šesti do osmi bodů, záleží na obtížnosti. Na soutěži si každý jezdec poskládá jízdu sám, žádné triky nejsou předepsané. Kvalifikační jízda trvá zpravidla minutu, finále pak minutu a půl a jezdec stihne zhruba osm triků. To platí pro běžnou oválnou trať, u některých tratí jsou tyto časy delší. Trať má obvykle dva dopady a dva osmimetrové a jeden devítimetrový rádius.
Patří FMX spíš k dražším sportům, nebo je na něm nejdražší právě motorka?
Freestyle motokros je opravdu hodně drahý sport a nejhorší jsou samozřejmě vstupní náklady. I samotné závodění je ze začátku dost drahé, proto je potřeba najít dobré sponzory. Já už jsem ale s Liborem Podmolem naštěstí na takové úrovni, že si můžeme závoděním a exhibicemi vydělávat. K tomu ale vede dlouhá cesta a hodně zlomenin.
Martin Koreň
Petr Kuchař
Petr je ve svých pětatřiceti letech legendou českého FMX. Jeho přezdívka Kuchta se stala synonymem tohoto sportu. Bydlí v Hustopečích u Brna, je ženatý a má dvě děti. Petr je první jezdec, který k nám freestyle motokros v roce 2000 přivezl, a stále patří k absolutní špičce. Živí se jako jezdec FMX a superkrosu a jako filmový kaskadér. Jeho strojem je Kawasaki 250 a kromě motorek má rád lyžování, hokej a všechny extrémní sporty. Jeho stránky najdete na adrese www.kuchta.cz.
Pět otázek pro Kuchtu
Ty jsi náš první FMX jezdec. Jak ses k tomu dostal?
Už když jsem závodil v motokrosu a superkrosu, bavily mě nejvíc parádičky ve vzduchu, prostě jízda pro lidi. Při soutěžích o nejlepší skok jsem nesměl chybět. Potom z toho vznikl freestyle, tak jsem ho začal zkoušet a úplně mě pohltil.
Jak se díváš na freestyle v Česku?
U nás je pořád v plenkách. Je to hlavně tím, že tady neexistuje organizace, která by pořádala FMX soutěže. Nejsou tu mistrovství ani žádný seriál soutěží nebo exhibic. Je to škoda, protože máme skvělé jezdce a je jich poměrně dost na to, jak malá země Česko je.
Považuješ FMX za nebezpečný sport?
Možná tě překvapí, že docela jo. V poslední době je celkem hodně nepříjemných zranění. Do toho počítám i sebe.
Co budeš dělat, až skončíš s freestyle motokrosem?
Co bys doporučil klukům, kteří chtějí s tímto sportem začít?
Je to sport pro kluky, kteří už umějí dobře jezdit na motokrosové motorce a cítí, že jim nedělá problém s motorkou skákat. Rozhodně to není sport pro děti. Lítat z rampy by měli až tak od čtrnácti let, kdy už jsou trochu mentálně dospělí. U FMX se musí hodně přemýšlet, umět se ovládat a soustředit a domýšlet akce do konce. To děti většinou neumějí a o to je FMX pro ně nebezpečnější.
Libor Podmol
Libor nás spolu s Martinem Koreněm v současnosti nejčastěji reprezentuje na mezinárodních soutěžích FMX. Oba jezdci mají společný freestylový tým s názvem GeneralX (www.generalx.cz). Libor pochází ze závodnické rodiny, je mu 21 let a studuje Vysokou školu finanční a správní v Praze. Bydlí ve Znosimi na Benešovsku a v současnosti si ježděním FMX vydělává. Jeho závodním strojem je Suzuki 250.
Pět otázek pro Libora
Kdy jsi začal s freestyle motokrosem?
U mě to přešlo z klasického motokrosu, který jsem jezdil už od deseti let a přitom si jen tak pro zábavu zkoušel FMX triky. Po roce 2002 jsem se začal věnovat FMX naplno.
Považuješ FMX za nebezpečný sport?
Freestyle motocross považuju za nejlepší sport.
Který jezdec je pro tebe absolutní jednička?
Za číslo jedna ve světě momentálně považuju Twitche a Pastranu. Z našich pak Kuchtu a samozřejmě věřím i v sebe.
Třikrát týdně plus víkendová vystoupení. Jinak mám freestyle v hlavě 24 hodin denně.
A jak jsi na tom s dalšími sporty?
Teď v zimě jezdím na snowboardu, v létě na in-linech a BMX.
Petr Pilát
Pilník, jak mu ve světě FMX přezdívají, oslavil právě v těchto dnech patnácté narozeniny, přesto už je skoro stejně známý jako ostatní naši jezdci. Bezpochyby na tom má zásluhu jeho trenér, kterým není nikdo jiný než Petr Kuchař, legenda českého FMX. Pilník bydlí v Pyšelích na Benešovsku a zajímá se o všechny extrémní sporty. Do povědomí veřejnosti vstoupil vloni, když jako nejmladší jezdec na světě předvedl publiku back flip, a to na slabší motorce s obsahem motoru 125 ccm. Závodí na motocyklu KTM 125 ccm.
Pět otázek pro Pilníka
Kdy jsi poprvé seděl na motorce?
Normální motocross jsem začal jezdit už ve třech letech. S freestylem jsem začínal v deseti.
Kdo je tvůj vzor?
U nás určitě Petr Kuchař. A ve světě se mi nejvíc líbí Travis Pastrana.
Jaká byla cesta k tvému prvnímu back flipu?
Nejdřív jsem to zkoušel na BMX. Moc mi u toho pomáhal Kamil Feifer, jeden z nejlepších českých jezdců na BMX. Ani jeden trénink nebyl bez úrazu. Zkoušel jsem salto do foam pitu, což je taková jáma vystlaná molitanem. Nakonec z toho ale byl jenom otřes mozku. Pak jsem to zkusil už rovnou na motorce za asistence Petra Kuchaře. Bylo to v Itálii a skákali jsme zase do foam pitu. Povedlo se mi to asi šedesátkrát. No a teprve přednedávnem jsem se rozhodl s taťkou a Kuchtou, že je čas, abych zkusil back flip natvrdo. Hned první jsem v pohodě ustál.
Co pro tebe FMX znamená?
Freestyle je pro mě vším. Žiju, abych jezdil, a jezdím, abych žil.
Čeho chceš ve freestyle motokrosu dosáhnout?
Chtěl bych se naučit co nejvíc triků. Ale hlavně zůstat zdravý.
