Skejťáky má většina lidí zaškatulkované do kategorie libových frajerů. Když ale proniknete do jejich komunity, zjistíte, že většinou jsou to kluci, kteří si na nic nehrají. Takový je i Maxim Habanec, čtrnáctiletý jezdec z Prahy, jehož jméno už znají skejťáci v celé republice.
Maxime, jako jezdec jsi byl v loňském roce velmi úspěšný a lidé od skateboardingu o tobě hodně mluví. Jak to prožíváš ty?
Ono to není až tak hrozné. Jezdci v Praze mě znají, a když se objevím na soutěžích, tak už taky vědí, o koho jde. Ale to určitě není nic neobvyklého. Takže to neprožívám nijak.
Zkusím to jinak. Na internetu jsem našel obsáhlou a hodně divokou diskusi na téma Maxim Habanec...
O riderech lidi mluví. To taky není nic neobvyklého. Já se do internetových diskusí moc nezapojuju, ale občas je čtu. Někdo mi fandí, někdo mě zase pomlouvá nebo mi nadává. S tím člověk asi nic nenadělá. Ale popravdě mě to vůbec nevzrušuje.
Máš nějaký idol mezi hvězdami skateboardingu?
Idoly se ve skejťácké komunitě moc nenosí. To nefunguje jako třeba v hokeji, že si řekneš: Chci být jako Jágr. Aspoň většinou ne. Každý prostě jezdí podle sebe. Každý jezdec má svůj osobitý styl a nikdo moc nestojí o to, kopírovat styl někoho jiného.
Nový trik se ale nenaučíš jinak, než že jej od někoho okoukáš.
To s tím ale nemá moc společného. Jasně že okoukáš trik. Děláš ho potom ale podle svého. Styl jezdce je jako jeho rukopis.
Jak dlouho trvá, než se člověk naučí dobře jezdit na skejtu?
Na to neexistuje jednoznačná odpověď. Jde o to, kolik času tomu věnuješ, jestli máš pohybový talent, jestli se nebojíš, že si natlučeš. A pořád je co zlepšovat. Hlavně to ale musí člověka bavit, aby pro něj jízda byla tou největší radostí. Pak to jde docela samo.
Základem je naučit se ollie – výskok s prknem. Od toho se odvíjí většina dalších triků. To trvá každému jinak dlouho.
Jak jsi se skejtem začínal ty?
Jezdit jsem začal před osmi lety. Tehdy mě k tomu dovedl brácha. Je o deset let starší a všechno, co se naučil, mi ukazoval. Ze začátku jsem skejt moc nebral, pak jsem ale zesílil a začalo mě to mnohem víc bavit.
Brácha tě přivedl i do komunity skejťáků?
To ne, byl jsem moc malý. Mezi skejťáky jsem se dostal později přes svoje kamarády.
Máš kamarády hlavně mezi skejťáky?
Mám hodně kamarádů i mimo skejt. Například ve škole jezdíme jenom dva. Je ale pravda, že zbytek času trávím hlavně s ostatními ridery.
Předpokládám, že to jsou především starší kluci.
Nejvíc jsou tam kluci kolem sedmnácti let, ale objevujou se i mladší.
Kde se nejčastěji scházíte?
Jsou různá místa. Vždycky někoho potkáš ve skateparku, jako je třeba na Štvanici. Hodně lidí ale radši jezdí na ulicích. Já taky. Mám rád schody, obrubníky nebo zábradlí. Musejí pro to samozřejmě být podmínky, jako třeba bezpečný doskok pod zábradlím a podobně. A takových míst je v Praze docela dost.
Myslíš, že Praha je dobrým místem pro skateboarding?
V Česku je to určitě ideální místo. V Praze je i proto hodně dobrých riderů.
A kdybychom vzali skejťáky z celé republiky, jak si stojíme v porovnání se světem?
Na to, jak jsme malý národ, jsme dost dobří. Určitě jsme na evropské úrovni. Ale v tomhle sportu se jednoznačně nedá říct, že některému národu jde líp než jinému. Je to sport jednotlivců a talent se může objevit kdekoliv. Navíc ne každý ten svůj talent ukazuje na soutěžích.
To je asi součástí životního stylu, jezdit spíš pro sebe než v soutěži.
Přesně tak. Skejt patří na ulici a to je na něm to zábavné. Všechny soutěže jsou svým způsobem umělé. Já, i když na soutěže jezdím, se pořád nejlíp cítím na ulici.
Proč jsi tedy začal soutěžit?
Jsou dva hlavní důvody, proč to dělám. Především jsou to snadno vydělané peníze, protože se často soutěží o price money, které se vypisují až do desátého místa. Takže si člověk vždycky řekne: Proč ne? Druhý důvod jsou pro mě dneska sponzoři, kteří mě oblékají a dávají mi prkna a za to samozřejmě chtějí vidět nějaké výsledky.
Vzpomeneš si, kdy jsi šel soutěžit poprvé?
Docela brzy. V sedmi letech jsem se přihlásil na závody, které jsem našel na plakátech. Šel do toho se mnou ještě jeden kámoš, takže o to to bylo snadnější.
Dneska jezdíš po závodech i mimo republiku. Jezdí s tebou rodiče?
Ne. Jezdím s kamarády. Rodiče se sice o mě bojí, ale pouštějí mě bez problémů. Už od začátku mi fandí.
Někdo jako trenér v tomhle sportu asi neexistuje.
Ne, to je blbost. U skateboardingu je každý sám sobě trenérem. Vůbec si neumím představit, že by za mnou někdo pořád stál a říkal mi, jak mám jezdit.
Ale na závody se asi nějak připravuješ.
Taky ne. Skejťáci nejsou lyžaři. Takhle to v tomhle sportu vůbec nefunguje. Rozhodně to není tak, že bych před soutěží nějak makal. Dření stejně nemá smysl. Co si nevyjezdíš na ulici, to ti nikdo nedá.
Jak to probíhá na soutěžích? Jaké jsou obvyklé disciplíny?
Disciplíny jsou pořád stejné – U-rampa, street, což je vlastně jízda ve skateparku, pool a best trick. Teď se nově začal jezdit ještě jam, což je takový masový street, protože v něm jede pět jezdců najednou v časovém limitu pěti minut. Jezdec se může přihlásit do tolika disciplín, do kolika chce. Já jezdím většinou street a někdy pool.
Představuji si to tak, že si připravíš určitou sestavu, kterou pak porotcům předvedeš.
Sestavou bych to asi nenazval, ale v podstatě máš pravdu. Je pět porotců a ty máš určitý čas na předvedení triků, které si sám zvolíš. Kvalifikační jízda trvá 45 vteřin, soutěžní pak většinou minutu. Porotci hodnotí hlavně obtížnost triků a celkový styl jízdy. Dobré na tom je, že většinou nejsou stanovené věkové kategorie, takže závodím společně s dospělými. O to je pak vítězství lepší.
Máš ambice stát se třeba mistrem světa?
Ne. Já si žádné takové cíle nedávám. Cením si mnohem víc, když jako rider natočím dobré video. Určitě chci být co nejlepší, ale na druhou stranu dávám přednost jízdě na ulici, kde můj styl můžou ocenit jenom kamarádi, kteří jsou právě u toho.
Je pro tebe skateboarding životní styl? A jak dlouho myslíš, že u něj zůstaneš?
Skateboardingem žiju, tak asi to můj životní styl je. A jak dlouho u něj zůstanu, to opravdu nevím. Popravdě ještě nevím, co bych chtěl jednou dělat. Určitě ale budu chtít jezdit, dokud to půjde.
Děláš i jiný sporty?
Moc ne. Občas fotbálek nebo ping-pong. V zimě snowboard, ale ten mě baví daleko míň než skejt. Já vlastně ani nemám čas na jiné sporty. Skejt je skoro celoroční záležitost, i když u nás bohužel zatím není pořádná skejtová hala, kde by se dalo jezdit, i když je venku sníh. Stejně jezdím skoro každý den. Nedokážu si představit, co bych dělal jiného.
Maxim Habanec
Věk: 14 let, sedmá třída
Jezdí od: šesti let
Bydliště: Praha
Oblíbené kapely: Doors, Led Zeppelin
Největší úspěchy na soutěžích: 1. místo na mistrovství Itálie (léto 2005), 15. až 18. místo na neoficiálním MS v Nizozemsku, 5. místo na mistrovství republiky
Kalendář závodů skateboardingu v ČR
Český skateboardový pohár 2006
13. 5. 2006 Hradec Králové
27. 5. 2006 Praha-Strašnice
3. 6. 2006 Olomouc
17. 6. 2006 Zruč nad Sázavou
5. 8. 2006 Zlín
19. 8. 2006 Klášterec nad Ohří
2. 9. 2006 Ostrava
16. až 17. 6. 2006 FINÁLE Praha-Štvanice
SVĚTOVÝ POHÁR - WCS MYSTIC CUP 2006
7 až 9. 7. 2006 Praha-Štvanice
