Všechny části našeho opevnění měly po obsazení Československa nacistickým Německem stejný osud. Okupanti demontovali vybavení, většinu ocelolitinových pancéřových dílů vytrhali a roztavili. V úsecích, kde by mohly být v případě povstání použity proti nim, pevnosti zničili. Na některých objektech zkoušeli účinnost střeliva i trénovali útok na opevnění. Němce velice překvapila kvalita betonu i důmyslnost konstrukce - pokusným střelbám vedeným z těsné blízkosti odolávaly totiž naše bunkry neuvěřitelně dobře. Zkáza pokračovala i v padesátých letech, kdy socialistický podnik Kovošrot bez milosti vytrhal další pancéřové díly, a to ještě necitlivějším způsobem než němečtí okupanti. Pevnosti byly silně poškozeny a chátraly.
Bláto, špína a spousta práce
Mnoha lidem však tyto krásně jednoduché, do detailu promyšlené pevnosti učarovaly a s obrovským úsilím je rekonstruují. Úmyslem všech, kteří se pokoušejí o záchranu a oživení betonových hradů, není udělat z nich funkční bojové objekty - jde jim o to, aby vypadaly tak, jako když byly nové - to ale není žádná hračka.
Už samotné zpřístupnění bunkru je pěkná fuška. Za šedesát let se dovnitř dostaly nánosy bahna, a protože dolní týlové patro srubů je vlastně ve sklepě, sráží se tu spousta vody. Objekt je třeba vysoušet, očistit stěny, vynést ven hlínu a odpadky - to všechno ve velice těžkých podmínkách, protože málokterá pevnost stojí blízko města, odkud lze snadno dovážet všechno potřebné. Po vyčištění interiéru začíná mravenčí práce se sháněním originální dokumentace, vnitřního vybavení, a hlavně peněz. Restaurátoři také musejí odhrnout vrstvy hlíny na vnějších částech bunkru. Střechu někdy obrůstá křoví a stromy, vše je nutné odstranit a vyčistit. Pak přichází na řadu omítka, izolace a vnější nátěr.
Původní vybavení
Získat vnitřní vybavení pevností je zatraceně těžký úkol. Něco lze najít ve skladech Civilní obrany, u sběratelů, na půdách i na šrotištích, spoustu si toho musejí restaurátoři vyrobit sami. Ke každé součástce bunkru se váže nějaká historka, jak a kde k ní "bunkráci" (nebo "bunkrologové") přišli. Výzbroj objektů je původní, zbraně jsou ale upraveny tak, aby nemohly střílet (je pochopitelné, že vlastnit funkční protitankový kanon zákony nedovolují). Se zbraněmi v pevnostech souvisí i další vybavení - nabíječky kulometných pásů, lafety na uchycení do střílen, střílny samotné a spousta jiných věcí. Nedílnou součástí výbavy je výstroj - postele, pumpy, ventilátory, radiostanice, periskopy, jednoduše všechno, co v bunkrech bylo nebo mělo být v roce 1938.
Dokonalé repliky
Samostatnou kapitolu rekonstrukcí tvoří střelecké a pozorovací zvony a střílny. Sehnat originální zvon se většinou nepodaří, protože ty, které byly ušetřeny při honbě za ocelí, jsou většinou zabetonovány do méně poničených objektů (i kdyby byl k dispozici originální zvon, manipulace s kolosem o váze několika desítek tun není snadná). Proto je nutné nahradit zvon jeho dokonalou replikou.
A jak taková replika vzniká? Musíte sehnat kovový válec vhodné velikosti s kopulovitým zakončením (ze starého kotle či nádrže), upravit jej, aby zevnitř vypadal jako pravý zvon, a s pomocí jeřábu či party lidí ho usadit na správné místo. Předtím ale musíte obnovit původní stěny pevnosti, které byly zničeny při vytržení starého zvonu. Usazený základ zvonu zabetonujete do stěny a vrstvou betonu domodelujete do správného tvaru. Zní to jednoduše? Tak si to zkuste.
Se střílnami je to trochu jednodušší -jsou přece jenom menší, buď někde získáte originály, anebo je svaříte ze silného plechu a se stejným sochařským kumštem jako u zvonu zasadíte do bunkru.
 |
- dělostřelecká tvrz - těžká opevnění v r. 38 - lehká opevnění v r. 38 - předpokládaná výstavba v r. 39 |
Budiž světlo
Vybavení pevnosti tvoří neuvěřitelné množství věcí, bez nichž by dojem z návštěvy nikdy nemohl být úplný. I takovou samozřejmost, jako je osvětlení vnitřních prostor pevnosti, není vždy snadné zařídit. Některé objekty totiž kvůli své poloze nemají přívod elektrické energie. Chcete-li svítit, musíte získat dobový generátor, natáhnout do originálních elektrikářských krabic a vypínačů kabely a vše rozchodit. Jestliže má bunkr napájení elektřinou zvenku, tato práce neodpadá, jen si na ni nemusíte svítit petrolejkou. Pak je to ale krásné, když se mohutnými stěnami nese dunění motoru generátoru a žárovky se pomalu rozsvěcejí.
Betonové krásky žijí
Lidé, kteří se o pevnosti starají, dělají vše pro dokonalé navození správné atmosféry. U některých bunkrů jsou pořádány rekonstrukce bojů o opevnění, včetně "dobývání" s pomocí historické vojenské techniky. A i když se zrovna žádná taková akce nekoná, jsou tyto betonové strážkyně hranic ohromně zajímavým námětem na pěkný výlet.
Až tam budete, vzpomeňte si na tu spoustu lidí, kteří pevnosti stavěli a věřili v ně, i na ty, kteří jim nyní vracejí ztracenou krásu.
Československé opevnění na internetu Protože stránek o opevnění je na internetu skutečně hodně, uvádíme zde dvě adresy, na kterých je soustředěno mnoho odkazů na další stránky:
http://www.geocities.com/Athens/Forum/8414/Links.html
http://seznam.cz/Umeni/Historicke_objekty/Pohranicni_opevneni/
KDE JSOU
Chcete se jet na pevnosti podívat? Zjistěte si, kam to máte nejblíže. V seznamu jsou uvedeny přístupné a rekonstruované objekty československého opevnění, uvádíme zde jejich jména a přibližnou polohu. Přesnější informace o umístění a otvíracích dobách najdete v odborné literatuře (LO - lehký objekt, TO - těžký objekt).
Tvrz Stachelberg - Babí u Trutnova
TO N-82 Březinka - kousek od Náchoda (u tvrze Dobrošov)
LO vz. 37 D2 - Babí u Náchoda, Třešňová ulice
LO vz. 37 A - u silnice Sněžné - Polom za Novým hrádkem
Tvrz Dobrošov - u Náchoda
Tvrz Hanička - u Rokytnice v Orlic-kých horách
TO R90/I Pravý - pod Komářím vrchem, u silnice Říčky - Orlické Záhoří
Tvrz Bouda - u Suchého vrchu blízko Mladkova
TO K-5 U Potoka - u Králík
Památník AČR a čs. opevnění Opava, TO OP-25 - Opava Milostovice
TO OP-10 Křižovatka - Malé Hoštice
Areál opevnění Darkovičky, TO MO - 19 a LO vz. 37 - u Hlučína (u Ostravy)
TO R-74 Na Holém - Panské pole (pod Haničkou)
TO K-8 U Nádraží - u nádraží v obci Červený Potok
TO K-12b Utržený - vrch Veselka u Králík, nad obcí Červený Potok
LO vz. 37 Znojmo - ve Znojmě
LO vz. 37 Vrchovany - u Dubé u České Lípy
Vojenský skanzen Smečno, LO vz. 37 - u Smečna (nedaleko Kladna)
a LO vz. 36 - u Drnova
Muzeum čs. opevnění Klášter II, LO vz. 37 - u Nové Bystřice
Památník čs. opevnění,
LO vz. 37 u obce Veselka;
LO vz. 36 - u obce Borovany
Areál čs. opevnění Křenov,
LO vz. 37 - západně od Českého Krumlova
TO K-14 Cihelna u Králík - u obce Králíky
TO T-26 - u hostince nedaleko památníku v Odolově
LO vz. 36 - v Bělovsi u Náchoda
ARAB A ŘÍMAN
Možná při návštěvě opevnění uslyšíte od zasvěcenějších podivná označení arab a říman. Tato jména ale nemají nic společného s národností posádky, je to označení pro dvě základní kategorie odolnosti těžkých objektů. Odolnost lehčích staveb je označována arabskými čísly (proto arab) a odolnost těžších staveb římskými číslicemi (říman). Pro snazší rozpoznání: "arab" je vybaven pouze žebříky, kdežto "říman" má schodiště. Hlavní rozdíl je ale samozřejmě v síle stěn. Tak a teď už to taky víte.
STAVBA STOLETÍ
Stavitelé pohraničního opevnění se konečně dočkali uznání - systém pevností byl nominován do ankety Stavba století, a to s takovými giganty, jako je například televizní věž na Ještědu, vltavská kaskáda, Žďákovský most nebo pražské metro a Nuselský most.
