Jaderná elektrárna v Černobylu explodovala už před dvaceti lety, ale strach lidi stále neopustil. Zásoby fosilních paliv se tenčí, životní prostředí trpí. Zachrání nás slunce? Biomasa? Nebo přece jen atom?
V sobotu 26. dubna 1986 v jednu hodinu, 23 minut a 58 sekund po půlnoci místního času rozervala nahromaděná vodní pára ochranné pouzdro jednoho ze čtyř reaktorů jaderné elektrárny v Černobylu a do atmosféry uniklo několik tun vysoce radioaktivních látek. Došlo k největší katastrově v historii mírového využívání jaderné energie.
Všechno špatně
Reaktor měl vážné konstrukční nedostatky, o nichž pracovníci elektrárny nebyli informováni. Možná i proto si počínali tak bezstarostně, jako kdyby hlídali mlýnek na kafe.
Té noci měl být reaktor odstaven kvůli běžné údržbě. Obsluha plánovala využít pauzy k jednomu z testů, které měly být provedeny ještě před uvedením elektrárny do provozu, ale nějak na ně "nezbyl čas". Kvůli testu obsluha vypnula většinu bezpečnostních systémů a v jeho průběhu udělala řadu chyb.
Reaktor se vymkl kontrole, jeho výkon vzrostl během několika sekund na desetinásobek běžných hodnot. Palivové tyče se v teplotě přesahující 2000 °C začaly tavit, grafit obklopující reaktor se vznítil a tlak vzrostl natolik, že pára "odstřelila" tisícitunový kryt reaktoru. Požár a únik radioaktivity se podařilo dostat pod kontrolu až po deseti dnech.
Následky
Během několika týdnů zemřelo 31 hasičů a pracovníků elektrárny na nemoc z ozáření. Devět dětí z okolí podlehlo rakovině štítné žlázy. Tím však výčet obětí nekončí, neboť důsledky radioaktivity se mohou projevovat i po letech. A je těžké rozhodnout, jaký podíl měla radioaktivita na smrti člověka, který po několika letech zemřel na rakovinu. Odhady počtu obětí se proto různí, pohybují se od 4000 po 60 000.
Přes 200 000 lidí bylo evakuováno, oblast o poloměru 30 km kolem elektrárny byla pro veřejnost uzavřena. V nejsilněji zasažených oblastech se dodnes rodí děti s vývojovými poruchami.
STRAŠENÍ ČERNOBYLEM
Havárie vzbudila ve světové veřejnosti strach a v mnoha zemích přispěla k rozhodnutí se jaderné energie vzdát. Její zastánci však tvrdí, že "druhý Černobyl" nehrozí. Tamní reaktor byl chybně konstruovaný, moderní reaktory jsou bezpečnější. Černobylský reaktor navíc nebyl kryt dostatečně odolnou konstrukcí, která by dokázala zabránit úniku radioaktivního materiálu. Dnes je to samozřejmost. A v Černobylu selhal lidský faktor takovým způsobem, jaký je za jiných okolností těžko představitelný.
***
Jaderné elektrárny dnes
V současnosti na světě pracuje 443 reaktorů, dalších 27 je ve výstavbě. Nejvíce jich mají USA (104), Francie (59) a Japonsko (56). V ČR funguje šest reaktorů (dva v Temelínu, čtyři v Dukovanech). Největší podíl na výrobě elektrické energie mají jaderné reaktory ve Francii (78,1 %), v ČR je to 31,2 %. Celosvětově zajišťují 17 % elektrické energie.
Radioaktivní Evropa
Černobyl leží na Ukrajině (v době výbuchu součást Sovětského svazu) 16 km od hranic s Běloruskem. Asi 60 % radioaktivního spadu zasáhlo Bělorusko (tehdy také součást SSSR), k postiženým oblastem patřila i Skandinávie, střední Evropa, Itálie a Velká Británie
Betonový sarkofág
Reaktor byl po havárii ukryt v železobetonovém sarkofágu. Beton se pomalu rozpadá a hrozí další únik radioaktivity.
Mezinárodním úsilím proto bude do roku 2008 dokončen nový kryt
