Po pravdě řečeno, dnešní doba jim mnoho příležitostí nedává. Všech-ny země už byly objeveny, všechna moře mnohokrát přepluta, ani zlato už se dnes ve zlatonosných říčkách netěží... Jednou z mála možností, jak se alespoň přiblížit romantice dávno zašlých časů, dobám, kdy Aljaška patřila odvážným mužům a jejich neméně statečným psům, dnes skýtají závody psích spřežení.
Od životní nutnosti ke sportu
Původní obyvatelé zemí věčného sněhu a ledu, aljašští, kanadští, i sibiřští Eskymáci a indiáni, používali psy jako tažná zvířata odjakživa, dávno před počátkem našeho letopočtu. Bez jejich pomoci by přežití v tamních extrémních podmínkách bylo mnohem těžší, ne-li úplně nemožné. Lidé tam měli dost starostí s tím, aby uhájili holý život, takže zpočátku je zřejmě ani nenapadlo používat své čtyřnohé společníky k něčemu jinému než k práci. Kromě tahání saní psi pomáhali i při lovu, nosili na zádech náklady, hlídali skromný majetek svých pánů a v nouzi nejvyšší sloužili i jako živá zásobárna potravy a teplých kožešin. Klíčovou roli psů v životě domorodců přesvědčivě dokumentuje staré eskymácké přísloví, které říká: "Nejvěrnějším přítelem muže je jeho pes, je ještě lepší než vlastní žena."
Ovšem - jak bylo známo již ve starověku - lidé ke spokojenému životu potřebují nejen "chléb", ale také "hry". Soutěživost a hravost mají snad zakódovány v genech. Proto je pravděpodobné, že Eskymáci i sibiřští kočovníci mezi sebou přinejmenším bezděky soutěžili o to, kdo má nejrychlejší a nejschopnější psy, a že pořádali i různá neoficiální měření sil.
Počátky skutečných závodů psích spřežení se však datují až do konce 19. století, kdy na Aljašce vypukla zlatá horečka. Při ní už lidé nebojovali jen o holé přežití, ale především o zlato. Psi jim při tom byli vydatnými pomocníky.
Po práci, zvláště pokud se dařila, se zlatokopové chtěli za těžce vydělané peníze také trochu pobavit. A tak někoho napadlo uspořádat první závody psích spřežení. Oficiálně k tomu poprvé došlo v zimě roku 1908. Zrodilo se nové sportovní odvětví.
Jak to začalo
All Alaskan Sweepstakes - tak se oficiálně jmenovaly první závody psích spřežení. V roce 1908 psi poprvé vyběhli z Nome do Candle a zpět na trať, která měřila 408 mil.
Světového věhlasu si ovšem psi svými výkony dobyli až o 17 let později. Tehdy propukla na Aljašce mezi dětmi epidemie záškrtu a saňoví psi běželi doslova o život. Co nejrychleji museli dovézt očkovací látku z nejbližší železniční stanice do Nome v srdci Aljašky. To bylo ovšem vzdáleno 550 kilometrů! Zlatokop a úspěšný závodník Leonhard Sepalla se tedy neohroženě vydal z Nome naproti spřežení, které vyrazilo od vlaku. Navzdory tomu, že se rozpoutala sněhová bouře, v polovině trasy převzal se svými psy zásilku séra a s nasazením vlastního života se včas vrátil do Nome. Tento vpravdě hrdinský kousek přinesl saňovým psům, a zvláště plemeni sibiřský hasky obrovskou proslulost. V New Yorku byl psím hrdinům postaven pomník a v roce 1932 byly závody psích spřežení dokonce jako olympijská disciplína zařazeny do programu 3. zimních olympijských her v Lake Placid!
Na počest této události se od roku 1973 jezdí "poslední velký závod", takzvaný Iditarod International Cham-pionship Race, nejdelší, nejtěžší a nejslavnější soutěž psích spřežení na světě. Měří neskutečných 1200 mil, tedy téměř 2000 kilometrů.
K opravdovému rozmachu psích saňových závodů došlo až po druhé světové válce, nejprve v Americe, od sedmdesátých let i v Evropě. V osmdesátých letech pak nová sportovní disciplína konečně definitivně proniká i k nám.
DESIRE TO GO
neboli touha jít, hnát se v zápřahu, je základním předpokladem dobrého saňového psa. Pokud ji nemá vrozenou, nepomůže mu ani sebelepší trénink. Správný saňový pes se pozná podle toho, že má obrovskou chuť do práce, nemůže se dočkat, kdy už se vyrazí, na startu kňučí a je krajně netrpělivý. Při závodech samotných pak nepotřebuje dvakrát pobízet. Let po zasněžených pláních ho vysloveně baví, jeho vnitřní motor ho žene stále vpřed, právě tam se cítí ve svém živlu.
Zapřahání psů do saní nemá nic společného s jejich zotročováním či dokonce s trápením zvířat. Platí spíše opak: psi severských plemen trpí, pokud takovou příležitost nedostanou a jsou nuceni trávit svůj život na procházkách v městském parčíku. Kaž-dý, kdo uvažuje o tom, že si pořídí sibiřského haskyho nebo malamuta, by si měl zároveň zakoupit nejméně běžky a počítat s tím, že zimní víkendy bude trávit se svým miláčkem na horách.
Závodit může (téměř) každý
V našich představách se závody saňových psů pojí s velkou smečkou štěkajících hafanů, uhánějících zasněženou krajinou. Držet tolik psů si jistě zdaleka každý dovolit nemůže. Saňový sport však nabízí i jiné, možná ne tak efektní, ale o nic méně vzrušující příležitosti. Jednou z nich je tzv. skijöring, při němž je psovod na běžkách šňůrou připoután většinou k jednomu psu. Pokud tedy máte doma běžky a vhodného psa, nic vám nebrání to někdy zkusit.
O něco náročnější na vybavení je kategorie zvaná pulka, kdy jeden až tři psi táhnou malé ploché boby s určitou zátěží a opět jsou lanem spojeni s psovodem na běžkách.
Je jasné, že sestavit, vytrénovat a úspěšně vést na závodech klasické psí spřežení, čítající nejčastěji od čtyř do deseti psů (existují různé kategorie podle počtu psů v zápřahu, ve třídě otevřené může dokonce startovat libovolný počet zvířat od deseti výše), je velmi nákladnou a na psovodské zkušenosti náročnou záležitostí. Jen si představte, jak složité musí být tolik psů ubytovat, krmit, cvičit a zvládat v terénu, nemluvě o dopravě na místo závodů, které se konají na nejrůznějších místech naší země i v cizině! Přesto se stále najde dost nad-šenců, kteří jsou ochotni se těmto nádherným disciplínám věnovat, i když to znamená obětovat prakticky celý život.
Pro úplnost je třeba dodat, že kromě závodů na sněhu se pravidelně konají také závody na suchu, při kterých psi místo saní tahají vozíky s kolečky. Také při tréninku hraje tento způsob důležitou roli, protože přípravu nelze omezit jen na krátkou dobu, po niž jsou v našich krajích vhodné sněhové podmínky.
Zvláštní diciplínu, která stojí tak trochu stranou, představuje tzv. weight pulling. Jedná se vlastně o závody v tahu, při nichž se hodnotí hmotnost nákladu, který je pes schopen utáhnout na určené krátké trase za určitý čas (většinou 5 metrů a 90 sekund). Weight pulling se může konat i v halách a běžně se ho zúčastňují nejen aljašští malamuti, kteří ze severských plemen disponují největší silou, ale i pitbulové, němečtí ovčáci a další psi, kteří pro něj mají fyzické dispozice.
Jaké saňové psy známe?
Obecně se dá říci, že závodů psích spřežení se může zúčastnit každý pes, který k tomu má fyzické a psychické předpoklady a je na ně odpovídajícím způsobem připraven. Některé závody nebo kategorie jsou ovšem vypisovány jen pro čistokrevné psy s průkazem původu, tedy pro skupinu a. Jedná se však spíše o výjimku.
a) Čistokrevní psi severských plemen
sibiřský hasky - z čistokrevných psů nejrychlejší a nejčastěji zapřahaný
aljašský malamut - pomalejší, ale vytrvalý, vhodný na dlouhé závody
samojed - velmi efektní, dobře ovladatelný, ale většinou nepříliš rychlý
grónský pes, kanadský eskymácký pes, ruské lajky - vzácná plemena, u nás používaná jen výjimečně.
b) Alaskan, zvaný též aljašský hasky
Není plemenem v pravém slova smyslu, protože jediným kritériem při výběru do chovu je výkonnost, na exteriér se prakticky nehledí. Proto také není oficiálně uznáván Mezinárodní kynologickou organizací FCI. Byl vyšlechtěn z nejrůznějších psích plemen (ohaři, chrti, indiánští psi) s jediným cílem - získat nejrychlejšího saňového psa, což se podařilo. Dnes jsou alaskani po celém světě zapřaháni zřejmě vůbec nejčastěji.
c) Ostatní plemena
Zapřahat do saní lze teoreticky všechna plemena psů, která k tomu mají fyzické dispozice a chuť. Proto se na závodech běžně setkáváme například s dobrmany, německými ohaři apod.
d) České speciality
Ačkoliv nejsme zemí, kde by po většinu roku byly zrovna ideální sněhové podmínky, můžeme se chlubit dokonce dvěma původními plemeny, která se dobře osvědčují při závodech psích spřežení. Jsou to především čeští horští psi, vyšlechtění z aljašských psů a slovenských čuvačů, a českoslovenští vlčáci. Toto plemeno má v genech vlčí předky a uplatňuje se zvláště při bězích na delší vzdálenosti, protože je mimořádně vytrvalé.
CO POTŘEBUJEME PRO SAŇOVÝ SPORT
- postroj - šňůru - saně - boby - pro kategorii pulka - běžky - pro kategorie pulka a skijöring - natažené lanko s obočkami na odložení (uvázání) psů během závodů - speciální přívěsy - na přepravu většího množství psů
