Jediné máchnutí drápů rozpáře ocelová vrata. Jediné mrknutí očí odpálí nádražní budovu. Jediná myšlenka přivolá ničivé tornádo. Mutanti přicházejí, válka začíná.
Už první celovečerní film o X-Menech zašel o pár kroků dál, než se na běžný komiksový film tenkrát slušelo. Nahnat na filmové plátno bandu mutantů dokáže každý, ne každý ale nechá hrdiny s přenastavenou DNA řešit otázky rasismu. Režisér Brian Singer to udělal. Jeho mutanti nebyli jen neporazitelnými supermany, ale také citlivými bytostmi, které lidé neměli rádi. Odlišovali se od nich, a nejen to, byli dokonalejší než oni – mutanti byli další vývojový stupeň, nová lidská rasa, která se setkává se závistí a nepochopením. Když vám vyjíždějí z rukou drápy, můžete je ještě zastrčit, ale křídla tak jednoduše neschováte, a když zabíjíte pouhým dotekem, těžko se vám podaří někoho pozvat na rande.
Vyděděnci společnosti
Tématem celé filmové trilogie s titulem X-Men je postoj průměrného člověka k nadprůměrnému mutantovi. Každý mutant takovou pozici ve světě řeší jinak. Vznikly proto dva tábory – jeden se sloučil kolem profesora Charlese Xaviera a jeho školy pro „výjimečně nadané“. Druhý se dal do pohybu kolem mutanta Magneta. Zatímco Xavierovi mutanti byli vychováváni k takovému využívání svých schopností, jaké se na superhrdinu sluší a patří, Magneto na to šel v prvním filmu X-Men od lesa a rozhodl se zapracovat na zmutování celé lidské rasy. A přitom to Magneto nemyslel ani moc špatně. Osobně v dětství zažil tu nejhorší ze všech forem rasismu, koncentrační tábor za druhé světové války, a když se setkal se stejným přístupem k mutantům, rozhodl se radikálně setřít rozdíly. Ale bránit se proti agresorům vyhlášením války všem, i nevinným lidem, také není zrovna dvakrát dobré řešení. Nedivte se však ani těm lidem, kteří nemají rádi mutanty – vždyť spousta mutantů využívá superschopností ke kriminální činnosti a lidé se bojí.
VÁLEČNÉ PŘÁTELSTVÍ
Magneto se svou ideou zmutování celé zeměkoule v prvním snímku pohořel.
V díle druhém se objevila horší hrozba - muž, který chce vymazat všechny mutanty z povrchu planety. Skupině mutantů v partě profesora Xaviera nezbývá nic jiného než zmobilizovat veškeré mutantské síly proti novému nebezpečí - což obnáší i stát s původně nepřátelskými mutanty uvězněného Magneta bok po boku. Ne nadarmo se říká, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel.
Ztráty utrpěly na konci druhého dílu obě strany, vznikla nová přátelství a nová nepřátelství. Klid zbraní však netrvá dlouho a brzy vzplane poslední bitva, jejími svědky budete v závěrečném díle X-Men: Poslední vzdor režiséra Bretta Ratnera.
Půjde o lék na "vyléčení" všeho mutantství. Vyléčení je v uvozovkách schválně - potlačení základních atributů rasy má totiž k léku hodně daleko. Kdybyste uměli létat, chtěli byste snad, aby vás z toho někdo léčil? Za takovou schopnost přece stojí za to bojovat - a v Posledním vzdoru se bojovat bude.
X-MEN VŠUDE KOLEM NÁS
Komiks X-Men začal v Americe vycházet v šedesátých letech minulého století. Stál za ním komiksový génius Stan Lee, stejný muž, který stvořil Spider-Mana, Daredevila, Hulka a další hrdiny s nadlidskými vlastnostmi a schopnostmi. X-Men se stal jedním z nejúspěšnějších komiksů vůbec, stál u začátku kariéry spousty komiksových scenáristů a kreslířů a také stvořil hvězdy z postav svého vlastního vesmíru. Třeba takový Wolverine, drsňák s kostrou potaženou nezničitelným adamantiem a s drápy vyjíždějícími z kloubů, původní X-Meny přerostl o pěkný kus a dočkal se svých samostatných sérií a samostatných příběhů (pár z těch nejlepších vyšlo v komiksové podobě i u nás - Wolverine a Hulk nebo Wollverine: Ještě žiju). Za úspěchem X-Menů nestojí jen zástup hrdinů v pestrobarevných oblečcích. Za čtyřicítku let slávy vděčí komiks tomu, že odráží skutečné problémy lidské společnosti - v atraktivním balení superhrdinských bitev.
