Píšete e-maily, touláte se internetem, voláte z mobilu? Při tom všem za sebou necháváte zřetelné stopy. Co na sebe prozrazujete? A kdo toho může zneužít?
Lidé pátrali po cizích tajemstvích odnepaměti. Nikdy to však nebylo tak snadné jako dnes. Dříve nezbývalo než opatrně rozlepit obálku, přečíst dopis, zalepit ho a poslat dále. Dnes většina informací putuje elektronickou cestou, a to nijak nebo jen nedokonale šifrovaná. Mohou se k nim nepozorovaně dostat i ti, kterým nebyly určeny. Takový systém je užitečný pro bezpečnostní složky (tajné služby, policii), v nesprávných rukou však může být velmi nebezpečný.
POČÍTAČE
Počítač stejně jako všechny elektrospotřebiče vyzařuje do okolí elektromagnetické vlny. Informace, které tyto vlny nesou, nejsou nijak zašifrované, takže ten, kdo má techniku k jejich zachycení, může "vidět" každé vaše stisknutí klávesy. Takovou technikou naštěstí nedisponuje jen tak někdo.
Další možnost špionáže nabízejí speciální programy ukládající na skryté místo disku důležité informace, které si někdo později vyzvedne, případně jsou odesílány přes internet. Může se jednat třeba o kopii obrazovky (program v určitých okamžicích ukládá to, co právě vidíte) nebo o záznam stisku kláves. Takový program vám někdo tajně nainstaluje do počítače, ale můžete si jej dokonce nainstalovat sami, aniž to tušíte.
Většina e-mailů není šifrována, takže je možné je během jejich putování internetem zachytit a přečíst. Může to dělat ten, kdo vám poskytuje připojení (tzv. provider), nebo kdokoli, přes jehož počítač (server) e-mail putuje. Speciální programy dokonce dovedou vyhledávat klíčová slova a zprávy podle nich třídit. Slídil si přečte pouze ty zprávy, které ho opravdu zajímají.
ECHELON
Existuje dokonce celosvětová síť antén a počítačů nazývaná ECHELON, kterou provozuje několik států (USA, Kanada, Velká Británie, Nový Zéland a Austrálie). Jejím úkolem je sběr všech elektronických dat přenášených kabely i vzduchem (včetně odposlechu telefonů). Činnost tohoto systému je utajovaná, ale předpokládá se, že automaticky prohledává většinu celosvětové elektronické komunikace ve většině jazyků. Pravděpodobně slouží zejména k boji proti zločinu a terorismu, ale některé organizace se obávají, že může být zneužit k získání dalších informací z jiné oblasti (třeba obchodních tajemství). Evropská unie považuje tuto síť za hrozbu a svým občanům doporučila používat při posílání citlivých zpráv důkladné šifrování.
MOBILNÍ TELEFONY
Informace vysílané mobilním telefonem jsou šifrované, takže hovory nelze jednoduše odposlouchávat. K rozšifrování signálu je třeba speciální software.
Prostřednictvím mobilního telefonu lze identifikovat polohu majitele. Výkon telefonu totiž není dostatečně velký, aby mohl komunikovat s centrálou nebo dokonce druhým telefonem přímo. Činí tak přes tzv. buňky, které jsou rozesety po celé republice – jejich hustota záleží na počtu telefonujících v daném místě a možnosti šíření signálu. Ve městech je potkáte každých pár desítek metrů, na volném prostranství mnohdy stačí jedna na několik kilometrů. Při hovoru se telefon přihlásí k přijímači s nejvyšším výkonem. Pokud se telefonující osoba pohybuje, telefon se stále přehlašuje na další a další buňku – z toho je možné poznat, kde se nachází.
ČIPY
Jde o nepatrné vysílače, které nepotřebují vlastní zdroj energie. Aktivují se při ozáření vhodným zdrojem rádiových vln. Výroba čipů je velmi levná. Pas s čipem budeme mít již letos, v další fázi půjde zřejmě o občanku a následně o další karty a průkazy, které dnes nosíme v peněženkách. Experimentuje se s označováním zboží v obchodech nikoli čárovými kódy, ale právě pomocí čipů, které vyzařují informace všemi směry až na vzdálenost desítek centimetrů. Zboží nebude nutné vyskládat z košíku před pokladní, ale po projetí pokladní čárou se vše najednou nahlásí pokladně a odečte z účtu.
Ale čipy skrývají i nebezpečí. Například u pasů hrozí zcizení osobních údajů – slídilovi stačí na čip zaměřit vysílač ze vzdálenosti desítek centimetrů. Ke slovu proto musí přijít šifrování – pokud se někdo dostane k datům, budou mu k ničemu.
KAMEROVÉ SYSTÉMY
V ČR je v současné době nainstalováno v různých městech asi 400 kamer, které tvoří systém prevence kriminality. Dále je zde neznámý počet kamer provozovaných soukromě (bankami, obchodními domy...) Jejich počet se dá odhadovat na tisíce až desetitisíce. Pro srovnání: ve Velké Británii jich jsou asi čtyři miliony. Osobně si nemyslím, že kamerový systém představuje hrozbu pro naše soukromí. Neexistuje centrální středisko, kam by všechny kamery z celé ČR přenášely obraz a kde by nás někdo mohl na každém kroku sledovat. Je pracné na záznamu takovou osobu najít, zabere to nějaký čas. Hrozba může být ale v systémech, které spojují kamerový systém s identifikací osoby – počítač automaticky rozezná osobu a zaznamená místo a čas. Pak už není problém taková data analyzovat.
GENETIKA
Stále častěji se mluví i o možném zneužití informací skrytých v našich genech. Tento problém by se dal rozdělit do dvou oblastí. První je používání DNA k identifikaci osob, což běžně dělá policie. Zneužití téměř nepřipadá v úvahu, protože policie nestuduje vlastnosti osob, ale pouze malý úsek DNA, který je k identifikaci pachatele vhodný. Takto získané informace nejsou použitelné pro další účely (např. pro zjištění vrozené náchylnosti k chorobám).
Riziko existuje u systémů označovaných jako biometrické. Biometrika se zabývá identifikací osob podle jedinečných znaků lidského těla. Zde se analýza DNA zatím nepoužívá – je drahá a časově náročná. A kdo by se chtěl při vstupu do budovy nebo přihlášení do počítače napichovat na sterilní jehlu trčící z přístroje, který by podle analýzy DNA zjistil, zda má přístup povolit? Proto se používají jiné metody – například otisk prstu, tvar ruky, obrázek duhovky či sítnice. Někteří autoři upozorňují, že existuje souvislost například mezi obrazem duhovky a nemocemi. Tyto informace by teoreticky mohly být zneužity třeba pojišťovnou, která by pak nechtěla některé osoby pojistit, protože by věděla, že trpí nemocí vyžadující nákladnou léčbu.
Zneužité informace
Na možné zneužití osobních dat prostřednictvím moderních technologií se snaží upozornit velké množství organizací. Jednou z nich je i nevládní organizace Iuridicum remedium (www.iure.org), která uděluje tzv. ceny Velkého bratra (viz rámeček na str. XX). Takovou cenu obdrží jedinec nebo instituce, která se snaží například o prosazování sběru dat o zákaznících ve velkém měřítku nebo zavádí „nové, nebezpečné technologie“.
Reklama šitá na míru
K čemu se nekale získané informace mohou hodit? Uveďme si malý příklad:
Firma vyrábějící velmi drahý luxusní vůz tuší, že takto drahé auto si může dovolit pouze několik stovek osob. Ale jak je oslovit? Nabízí se reklama v televizi nebo v novinách. Za reklamu však firma zaplatí spoustu peněz a většina z lidí, kteří ji spatří, na inzerované auto stejně nemá. Firma si proto najme společnost, která prohledá databáze (výplaty, útraty v obchodech) a vytvoří seznam osob, které si takové auto mohou dovolit. Dále si nechá zpracovat od provozovatele velkého vyhledavače soupis uživatelů internetu, kteří v poslední době hledali informace o drahých autech. Porovnáním obou seznamů najde několik desítek potenciálních kupců.
Nyní si firma může dovolit nákladnou kampaň zacílenou jen na takto vytipované lidi. Pro budoucího zákazníka klidně nechá vytisknout krásný katalog s osobním věnováním a ještě mu přibalí pro děti model tohoto auta. Dále si o těchto lidech nechá zjistit co nejvíce – za co utrácejí a kde a co dělají ve volném čase. Pak už není problém připravit jim "divadlo". Člověk, který sní o luxusním autě, "čirou náhodou" potkává toto auto na cestě do práce, v nákupním centru spatří prezentaci tohoto auta a v restauraci zaslechne rozhovor dvou mužů – jeden toto auto chválí, druhý si postěžuje, že si koupil auto od konkurence a potýká se s neustálými poruchami...
Elektronická budoucnost
Výhody
Ráno vstaneme, jedeme do školy nebo do práce. Nepotřebujeme desítky průkazek (na vlak, MHD, zdravotní kartičku, na obědy, na vstup do práce, občanský průkaz,
Rizika
Veškeré dění je vztaženo k naší osobě, už se nepohybujeme jako dříve anonymně. Někdo ví, že jsme jeli tam a tam, i když obvykle jezdíme druhým směrem. (Co tam asi děláme?) Díky množství čteček na veřejných místech je možné zjistit každý náš krok. Někdo ví, co jsme si půjčovali v knihovně, co jsme nakupovali, jestli utrácíme hodně (kde na to bereme peníze?), málo (kam ty ušetřené peníze dáváme, když se neobjevují na účtu?), na co vybíráme hotovost, když všechno můžeme platit čipovou kartou... Pokud tato data budou svedena do jednoho centra, bude mít taková instituce nebo jednotlivec o nás dokonalý přehled. Pokud dojde k úniku těchto dat, nikdo nás nebude chtít zaměstnat nebo pojistit, jestliže zjistí, že jsme třeba častěji nemocní než průměrný občan.
Velký bratr
Velký bratr (v originále Big Brother) není jen neúspěšná reality show z Novy. Toto slovní spojení pochází z románu George Orwella 1984, v němž Velký bratr symbolizuje všemocný státní aparát v totalitním režimu, který ví o každém kroku a slově svých občanů. Z Orwellovy knihy pochází často citovaný citát "Velký bratr tě sleduje".
WWW informace
Další informace k tématu najdete na adrese www.abc.kriminalistika.org
