I když Česká republika nemá jedinou celoročně sjízdnou řeku vhodnou pro rafting, mohou se naši závodníci pochlubit několika tituly mistrů světa i Evropy. Závodní rafting patří mezi mladé sporty a u nás bohužel stojí trošku na okraji zájmu. Ve světě byste ale těžko hledali úspěšnější závodníky, než jsou čeští raftaři.
Historie raftingu začala v polovině minulého století, když se díky vývoji nových plastových materiálů podařilo vyrobit nafukovací člun, který vydržel i nešetrné zacházení a odírání o kameny při plavbě po divoké řece. Rázem se tak pro dobrodruhy otevřely nové možnosti, jak zdolávat dravé řeky, které byly na klasických dřevěných či laminátových plavidlech nesjízdné. Současně se také otevřely možnosti pro turisty, kteří na raftu díky zkušenému průvodci mohli zdolávat peřeje, jejichž splutí na kánoi by si vyžádalo značné vodácké dovednosti.
A protože člověk je tvor od přírody soutěživý, netrvalo dlouho a první raftové závody byly na světě. Většinou se jich účastnili průvodci, kteří měli s jízdou na raftu bohaté zkušenosti a závody jim sloužily jako příjemný doplněk jejich průvodcovské činnosti.
Člun na závody
Přestože se postupem času stal závodní rafting zejména v Evropě specializovaným sportovním odvětvím, idea přátelského setkávání lidí, kteří mají rádi divokou vodu, adrenalin a přírodu, přetrvala.
Ve světě se dnes závodí na čtyř- a šestimístných raftech. U nás jsou jednoznačně nejpopulárnější „čtyřky“, ve kterých se závodí o body do Českého poháru, mistrovství ČR a Evropského poháru. „Šestky“ mají pouze evropské poháry a nominační závody, ze kterých se vybírají reprezentační posádky. Nejlepší dvě posádky se stanou reprezentanty ČR na mezinárodních závodech v následujícím roce. I když se v minulém roce uskutečnilo první mistrovství Evropy v kategorii R4, na mezinárodním poli zůstává ve větší oblibě kategorie R6. Popularita „čtyřek“ u nás je však logická - čtyři lidé se domluví snáze než šest, a navíc nám chybějí velké a vodnaté řeky, které by se na „šestce“ mohly sjíždět.
