Bez ryb bych se ve svém jídelníčku docela dobře obešla. Ale pro spoustu lidí jsou ryby hlavním zdrojem obživy. Na světě jich totiž žije obrovské množství - je to nesmírná zásobárna potravy, které si dosud neumíme dostatečně vážit.
Ryby však nejsou zásobárnou potravy jen pro lidstvo, živí se jimi i nepřehledná škála živočichů - od těch nejmenších až po největší obry oceánů, od různých bezobratlých, přes ryby samotné až po savce a ptáky. Ryby jsou ale ve svém prostředí velice rychlé, pro jejich lovce to znamená, že musejí být stejně rychlí a ještě o trošku rychlejší, nebo museli vyvinout loveckou taktiku, která rychlý pohyb ryb nějak vyrovnává.
Lidé to mají vymyšlené dávno - používají různé pasti, sítě, udice, harpuny či jiné lovecké prostředky. Jak se s tímto problémem vyrovnávají zvířata, která nemají možnost vyrábět si lovecké pomůcky a přesto se specializovala na lov ryb? Pojďme se podívat na lovecké taktiky rybářů, jejichž domovem nejsou modré hlubiny, ale vzduch. Na to, jak loví ryby ptáci.
Lovci s harpunou
Jako mírně nahrblé stařeny postávají na okrajích vod na dlouhých štíhlých nohách volavky popelavé. Hlava s mohutným ostrým zobákem jim zdánlivě trčí přímo z ramen, jako by neměly žádný krk. Ten však mají, a nečekaně dlouhý - je esovitě stočený jako stlačená pružina. Volavka vypadá netečně jen do okamžiku, kdy se do její blízkosti dostane neopatrná rybka - pak se pták prudce předkloní, stlačená pružina krku se uvolní a ostrý zobák jako harpuna vystřelí směrem dolů a ve většině případů zasáhne svůj cíl. Podobným způsobem loví prakticky všechny druhy volavek, některé používají ještě další triky, jimiž rybky přímo lákají do své blízkosti, na dosah ostrého zobáku.
Se sítí a podběrákem
Rybářské sítě jsou jedním z nejúčinnějších prostředků k lovu ryb ve velkém.
Není divu, že podobné lovecké techniky využívají i zvířata. Pelikáni jsou k lovu ryb vybaveni skutečně originálně - spodní část obrovského zobáku je přeměněna v pružný, široký vak. Ptáci obklíčí hejno ryb, ponoří zobáky do vody, čímž vytvoří jakousi síť, a plácáním křídel shánějí vyděšené ryby do stále těsnějšího chumlu nebo je zatlačují na mělčinu ke břehu. Vak zobáku se pak promění v podběrák, jímž ryby nabírají. A potom je spolknou. Ne všechny druhy pelikánů však používají tento způsob lovu - američtí pelikání hnědí loví podobně jako albatrosi - krouží nad mořskou hladinou, a když pod sebou spatří rybu, složí křídla a jako šíp prorazí hladinu. Pak ovšem opět přichází na řadu podběrák...
Pronásledovatelé
Jen málokterý živočich je schopen plavat pod vodou tak rychle, aby dohonil prchající rybu. Přesto si s tímto úkolem poradila i řada ptáků. Z našich druhů se takto živí kormoráni. Tito černí ptáci se dovedou celí ponořit pod hladinu a pod vodou pronásledovat prchající ryby. Jakmile kormorán rybu dožene a uchopí ji do zobáku, má vyhráno, má vroubkované okraje zobáku, takže mu ryba nevyklouzne. Ostatně v řadě případů ji přímo pod vodou i polyká. Nejlepší opeření lovci ryb pod hladinou jsou tučňáci, ti pod vodou doslova létají a žádná ryba nemá šanci. Tučňáci však za rychlost pod vodou zaplatili: jejich tělo se natolik přizpůsobilo životu ve vodě, že ztratili schopnost létat, zřekli se svého království vzduchu.
