Je 26. leden roku 1943 a v mrazivé kobce žaláře v ruském Saratově umírá hladem a vyčerpáním na kost vyhublý muž. Zprávu o jeho smrti zapsal vězeňský lékař do složky dokumentů nesoucí jméno Nikolaj Ivanovič Vavilov - vlastizrádce, špion a nepřítel lidu.
Možná že právě v té chvíli na jiném místě Ruska usedal k čaji a pirožkům Trofim Děnisovič Lysenko - jeden z největších vědeckých podvodníků 20. století. Zpráva o smrti Vavilova mu chuť k jídlu určitě nezkazila. Naopak. Mohl slavit. Jeho úhlavní nepřítel byl definitivně vyřízen.
Falešné obvinění
V souboji se světově uznávaným genetikem kalibru Nikolaje Vavilova neměl mít podvodník Lysenko nejmenší šanci na úspěch. Jenže všechno dopadlo úplně jinak. K výhře Lysenkovi nepomohly vědecké argumenty. Postaral se o to, aby byl Vavilov obviněn ze sabotáže sovětského zemědělství, špionáže a vlastizrady a odsouzen k smrti. Tím v Sovětském svazu vyvrcholila „válka proti genetikům“. V následujícím čtvrtstoletí se nesměl v Sovětském svazu nikdo z vědců geny a genetikou zabývat. Ty, co neuposlechli, čekal osud Nikolaje Vavilova.
