Většina lidí má koloběžky spojeny s malými dětmi. Za plnohodnotný dopravní prostředek je považuje jen málokdo, za sportovní náčiní pak už téměř nikdo. Přitom patříme mezi země, kde je jízda na koloběžce velmi rozšířená, a naši reprezentanti drží krok s evropskou špičkou.
I když Českou republiku na koloběžkových závodech v Evropě reprezentují špičkoví sportovci, které lze bez nadsázky srovnávat s vrcholovými reprezentanty z jiných sportovních odvětví, jsou u nás koloběžkové soutěže stále chápány daleko spíš jako recesní akce. Důvod je prostý. Na koloběžku se asi nikdy lidé nebudou dívat jako na jízdní kolo. Proto se na start takových soutěží vedle seriózních závodníků běžně stavějí jezdci v různých maskách a převlecích a jejich stroje mnohdy připomínají koloběžku jen způsobem pohonu.
Počátky koloběhu
Na koloběžkách se u nás začalo závodit koncem 60. let minulého století. Tehdy se zformovalo několik koloběžkových klubů, které uspořádaly celorepublikové závody s názvem Rollo liga. Ty se pak konaly každoročně až do roku 1982, kdy se organizace rozpadla. K oživení došlo v roce 1988, ale až v roce 1994 byl založen Český svaz koloběhu, který se o čtyři roky později stal zakládajícím členem Mezinárodní koloběžkové asociace. V roce 2001 bylo v Plzni uspořádáno první mistrovství Evropy a o rok později byl koloběh přidružen k ČSTV a tím přijat mezi oficiálně uznávané sporty.
Závody
Soutěžní koloběžková sezona probíhá od jara do podzimu. Seriál závodů se obvykle skládá z osmi kol po dvou závodech, které se jezdí po celé republice. Závodí se na tratích o délce 20 až 35 kilometrů, kritérium, časovka či sjezd pak na tratích v délce 5 až 10 km. Soutěžící jsou rozděleni na muže a ženy ve třech věkových kategoriích: 10 až 18 let junioři, 19 až 40 let senioři a 41 a více let veteráni. Česká reprezentace pak vychází z nejlepších závodníků Rollo ligy.
Konstrukce
Koloběžka už dávno není jenom prkénko s kolečky a řídítky, jak ji znáte se seriálu o Hurvínkovi. Na závodech se můžete setkat hned s několika typy koloběžek s různě velkými koly a bohatou výbavou. Pořád však koloběžka zůstává jednoduchým strojem, u něhož budete občas kontrolovat jen stav brzd a pneumatik. Stejně jako u kol můžete zvolit koloběžku městskou, silniční či terénní, přičemž na lepších modelech najdete takové prvky, jako jsou ruční brzdy na obě kola či rohy na řídítkách.
Jízda
Vysvětlovat, jak se jezdí na koloběžce, se může zdát směšné. Styl jízdy vrcholových závodníků se však od ježdění, jak je známe, podstatně liší. Závodní koloběžka má nízko posazená řídítka a jezdec na ně může doslova zalehnout, což mu umožní daleko delší záběr nohou při odrazu. Při tomto pohybu procvičíte svaly celého těla, což záhy ucítíte v obou nohách, zádech i pažích. Netrénovaný člověk může po rovině na koloběžce jezdit průměrnou rychlostí 20 až 25 km/h, závodníci jezdí až 35 km/h (z kopce až 85 km/h). Proto není divu, že i při závodech koloběžek je povinná ochranná cyklistická přilba a doporučeny jsou i rukavice.
Pozdrav
Zdánlivě nepěkná výzva „Trhni si nohou“ má mezi vyznavači koloběhu úplně jiný význam. Jedná se o jejich pozdrav, který je velice trefný, vezmeme-li v úvahu způsob pohybu těla při jízdě na tomto dopravním prostředku.
Courage
Koloběžky u nás vyrábí několik firem. Asi nejznámější je firma MIBO (www.mibo.cz) z Rožnova pod Radhoštěm, která kromě rekreačních vyrábí i koloběžky čistě závodní.
K fotografiím - My jsme od této firmy otestovali univerzální koloběžku Courage, jejíž prodejní cena se pohybuje kolem čtyř a půl tisíce korun. Tato koloběžka se hodí na silnici i do terénu a jízda na ní je velmi komfortní. Rám koloběžky je krosový ze svařované oceli, kola klasik, přední a zadní brzdy V-Brake, představec Alu 50/220, řídítka U, ocelové rohy, zadní blatník, zvonek, nosnost 150 kg.
