Bojové scény akčních filmů, v nichž proti sobě stojí neuvěřitelně mrštní hrdinové, oslovují miliony lidí na celém světě. Mnohý z nich by rád zvládl to co oni, ale jen málokdo má tak silnou vůli, aby si tento sen splnil. David Stránský to dokázal.
Davide, ty se zabýváš u nás poměrně neznámým bojovým uměním. Představ nám ho.
Předně nejde o bojové umění, jako je třeba karate nebo kung-fu, ale spíš o bojový sport. Hlavním důvodem je, že tento sport na rozdíl od bojových umění postrádá tradici. Nazývá se freestyle karate a vychází z kickboxu, karate, kung-fu, taekwonda a dalších bojových sportů a také akrobacie. Pokud mám freestyle jednoduše popsat, je to něco mezi bojovým uměním, gymnastikou a tancem.
Přiznám se, že pod pojmy karate, kung-fu nebo kickbox si představuji téměř to samé.
Myslím, že takto vnímá bojová umění většina lidí. Pro laika jsou všechna dost podobná, ale liší se jak bojovými prvky, tak tradicí, etikou, rozjímáním i zemí původu. Například kung-fu pochází z Číny, taekwondo z Koreje, karate nebo aikido z Japonska. Kickbox je jiná kategorie, protože vznikl v Americe v 60. letech minulého století, je to čistokrevný sport, i když se v něm používá řada prvků z různých asijských bojových umění. A odtud je převzal i freestyle.
Ten vznikl společně s kickboxem?
Freestyle vznikl jako odnož kickboxu, ale asi o dvacet let později. Za zakladatele freestylu je považován Kanaďan Jean Frenette. Do té doby se závodilo jen v kata a kumite. Kumite jsou klasické zápasy dvou bojovníků, tedy kontaktní disciplína. Naopak nekontaktní kata jsou sestavy na sebe navazujících triků a technik, které předvádějí jednotliví soutěžící před porotou. Frenette katy upravil a spojil je s hudbou. Rovněž začal používat i do té doby zakázané prvky, jako jsou kopy do vzduchu, rozštěpy atd. Mělo to velký úspěch a lidé jej začali napodobovat.
Někteří soutěžící ve freestyle karate používají zbraně a jiní ne. Má to nějaká pravidla?
Je to ještě trošku složitější. Formy se dělí na několik stylů. Prvním je softstyle, kde se uplatňují prvky z kung-fu a tai-chi a podobá se spíš tanci. Pak je hardstyle, který používá tvrdší prvky z karate a taekwonda. Ten je zase hodně bojový. A konečně freestyle, který je mixem obou předchozích stylů, ale daleko víc těží z hardstylu. Freestyle se pak dělí na sestavy se zbraní, což bývají většinou katany, tyče bo či nunčaky, a sestavy beze zbraně. Jinak se také soutěží v kreativní formě bez těžkých prvků, dále v hudební formě, kde je kladen důraz na sladění s hudebním doprovodem, a v extrémní formě, do níž se zařazují obzvlášť těžké prvky.
Předpokládám, že lidé, kteří chtějí začít s freestyle karate, musejí mít zkušenosti s bojovými sporty.
Zpravidla to tak bývá, ale není to podmínkou. Většinou k freestylu přecházejí lidé z karate nebo kickboxu. Ti mají pro tento sport skvělý základ a musejí dopilovat jen akrobatické prvky. Méně často k tomuto sportu přecházejí lidé se základem v gymnastice, kteří mají zase takové ladné, ale strašně nebojové pohyby.
Dneska je však možné se zapsat rovnou na freestyle karate, protože tady dostanete dostatečnou průpravu jak z bojového sportu, tak z gymnastiky.
Jak jsi začínal ty?
Rodiče mě odmalička vedli ke sportu, ale měl jsem to štěstí, že jsem si mohl vybrat. Už jako malé dítě jsem miloval kung-fu filmy, hlavně s Brucem Leem, a vždycky jsem chtěl umět to, co všichni filmoví hrdinové. Od čtyř let jsem byl v přípravce na hokej a fotbal. Pak jsem dostal k Vánocům nunčaky a bylo rozhodnuto. V šesti letech jsem začal chodit na karate, po třech letech jsem přešel na kung-fu a asi v deseti letech na kickbox.
Toužil jsi tehdy stát se slavným hercem, jako je třeba Jet Li nebo Jackie Chan?
Já jsem nikdy nechtěl být hercem. Chtěl jsem být jedním z těch bojovníků, které tito herci ztvárňují. Já se na to koukal už tenkrát tak, že kopat do balonu umí každý, ale zvednout nohu nad hlavu nebo skočit salto, to je něco, čím člověk ohromí. Proto jsem to asi chtěl dokázat.
Hrát ve filmu tě tedy vůbec neláká? Nebo myslíš, že by se Čech v tomto oboru těžko prosazoval?
Zastávat kaskadérské role ve filmech i světového formátu není tak velký problém. Jeden z mých kamarádů to dělá a já to před časem také zkoušel. Pravda je, že lidí, kteří perfektně zvládají efektní bojové triky, moc není. Proto se valná většina Američanů, kteří v tomto sportu dosáhli slušné úrovně, živí kaskadérstvím ve filmu, což může být začátek i opravdové herecké kariéry.
Já bych to ale dělat nechtěl. Točil jsem pro Američany reklamu na bojovou hru a při takových věcech člověk nemá čas ani energii na nic dalšího a to včetně vlastního tréninku. Chtěli po mně extrémní triky s tvrdými dopady, takže i když za to byly velmi dobré peníze, nemohl jsem potom několik dní trénovat. Jednoduše si musíš vybrat, zda chceš dělat sport, nebo kaskadérskou práci. Já jsem si vybral sport.
Jak dneska vnímáš bojová umění ve filmu z pohledu diváka?
Bojové scény v komerčních filmech jsou někdy velmi nereálné. Ať už je to Tygr a drak, Matrix, Jedinečný nebo Kill Bill, všechny stojí na nereálných základech a z hlediska bojových umění nemají žádnou hodnotu. Při natáčení se používají různé triky, herci se pohybují zavěšeni na lankách, a i když to ve výsledku vypadá bombasticky, je to už na první pohled na hony vzdálené od reality. Dají se ale najít i spousty skvělých filmů, ve kterých je tomu naopak. Doporučuji třeba Ong-Bak.
Můžeš si z bojových filmů i něco odnést pro svůj trénink?
Většinou ne, protože převážná část scén vychází z různých pádů a ty člověk do soutěžní sestavy zařadit nemůže. Ale občas se dá něco okoukat. Jen pro zajímavost – ve filmu Rocky najdeš skvělé posilovací cviky.
Máš trenéra pro přípravu na soutěže, nebo se to v tomto sportu „nenosí“?
Ne, že by se to „nenosilo“, ale lidé, kteří freestyle karate u nás v současnosti aktivně dělají, patří ke generaci, jež prosazuje nové pojetí freestylu. Tudíž tu ani není nikdo starší a zkušenější, kdo by nás mohl vést a trénovat. Každý z nás je proto trenérem sám sobě. V poslední době všichni závodníci drží dost při sobě a pomáhají si. Máme totiž společný cíl - prosadit freestyle karate mezi lidmi a vytvořit pro něj u nás zázemí.
Vím, že jsi za tímto účelem založil vlastní školu freestyle karate – NoGravity Gym.
Ano, letos v lednu jsem otevřel gym, ve kterém trénuji zájemce o tento sport. Jsou to lidi od dvanácti do pětadvaceti let a určitě uvítáme každého, kdo by si to chtěl zkusit. Kontakt najdete na stránkách www.nogravitygym.cz nebo na www.davidstransky.com. Ideální je mít už nějaké zkušenosti s bojovými sporty nebo s gymnastikou, ale lze začít i čistě s freestyle karate. Naše škola je v Praze, ale kolegové vyučují i jinde po republice, například ve Zlíně nebo v Mladé Boleslavi.
Má freestyle karate nějaké uplatnění v normálním životě?
Normální člověk s bojovým sportem určitě nezačíná proto, aby se někde mohl poprat. Sport je dobrý k tomu, že si stále posouváš hranice svých možností, zdokonaluješ se a dokazuješ si, že na to máš. To je velmi uspokojující. Když jsem začínal, stanovil jsem si metu udělat salto dozadu. Říkal jsem si: Až to udělám, skončím. Pak jsem se ho naučil a dokázal jsem jej udělat, kdykoliv jsem si vzpomněl. Posunul jsem si laťku výš a tak to šlo dál a dál. To je myslím uplatnění freestyle karate v normálním životě.
Davidův tréninkový týden
Pondělí – dopoledne trénuje v hale skoky a následně celé sestavy. Večer běhání a posilovna, strečink. Posiluje především břišní svaly a nepoužívá činky. Den končí tréninkem postojů a úderů před zrcadlem.
Úterý - trénink pouze večer, kdy cvičí nové sestavy a triky. Na závěr opět posilování.
Středa – Bývá to nejkrizovější den. Trénink sestává pouze z běhu, posilovny a cvičení před zrcadlem.
Čtvrtek – stejný plán jako v úterý.
Pátek - stejný plán jako v pondělí.
Sobota – volno.
Neděle – lehký trénink se žáky ve vlastním gymu, není však pravidlem.
David Stránský
Narodil se v Praze v roce 1984. Od šesti let byl v klubu karate, od devíti se věnoval kung-fu a poté začal s kickboxem. V patnácti letech získal první dan a o rok později se mu podařilo přestoupit do Fighter's Teamu. V roce 2005 stál u zrodu Teamu NoGravity –nejúspěšnějšího českého závodního týmu ve freestyle karate. Více o týmu na www.teamnogravity.cz. Začátkem roku 2006 otevřel v Praze školu zabývající se pouze tímto sportem, a to NoGravity Gym, postupem času se zde budou vyučovat kromě freestyle sestav všechny disciplíny kickboxu. Davidovou doménou ve sportovním kickboxu se staly disciplíny semicontact (point fighting) a freestyle forms (sestavy na hudbu).
Sportovní úspěchy
V kategorii semicontact byl David od roku 1996 do roku 2004 členem reprezentačního výběru ČR. Je několikanásobným mistrem ČR a vítězem prestižní mezinárodní soutěže Czech Open.
Ve freestylu je od roku 2002 členem reprezentačního výběru ČR. Uvádíme výčet pouze prvních míst ve významnějších soutěžích:
MČR 2003
Národní pohár 2004
Czech open 2004
Národní pohár 2005
Freestyle Moravia Cup
Freestyle Moravia Cup - týmy
Leon Open 2006 - Creative forms
Leon Open 2006 - Musical forms
Národní pohár Čechy 2006
Za největší úspěch považuje David druhé místo v týmech a třetí v jednotlivcích na MS 2004 nejprestižnější asociace WKA. Obě umístění jsou velkým evropským úspěchem, protože v této soutěži obvykle dominují Američané.
Neméně významným úspěchem byla účast na závodech French Open 2005, kam se sjíždějí profesionálové z celého světa, kteří ani běžně do jiných závodů nenastupují a živí se jen exhibicemi a závoděním.
V současné době můžete kromě na závodech a v gymu Davida vidět také na jeho NoGravity Show, se kterými vystupuje na různých akcích po celé ČR a i v zahraničí. O těchto show více na www.davidstransky.com.
