„Je to tam senzační, taková malá kotlinka a do jednoho svahu zabudovaný bunkr z klád. Všechno jsme získali z bouračky, dokonce i dveře se zaklapovacím zámkem,“ líčil Tom nadšeně bratranci Edovi.
„A k tomu ráji vaší čtyřky vede tahle příšerná cesta?“ „To je zkratka, chodíme po ní všichni, jen Bob bydlí na druhé straně, tak chodí přes les. Ještě čtvrt kiláčku a jsme tam.“ Poklid přerušil silný výbuch před nimi. Tom se rozběhl.
Stezkou v křoví vpadl do kotlinky. Sklo okénka bunkru vysypané, polootevřenými dveřmi se dral kouř. Tom opatrně strčil do dveří a vešel. Rozeznal ležící postavu: „Co se stalo, Rudo?“ A už mačkal na mobilu číslo záchranky.
Ruda v sanitce naříkal: „Nevidím, nevidím!“ Tom ho chlácholil: „To ti spraví, ale kdo tam s tebou byl?“ Ruda zavrtěl hlavou: „Nikdo. Já zkoušel nacpat dva dělobuchy do plechovky, utěsnit a odpálit šňůrou. Byl jsem schovaný, ale dlouho to nebouchalo, tak jsem vystrčil hlavu a vtom to řachlo.“ „Ale kdo tam byl s tebou? Fanda, nebo Bob? Koho kryješ? Opravdový kamarád se pozná v maléru a ten tvůj utekl!“ Zatímco Rudovi zachraňovali specialisté zrak, zazvonil Tom u Boba: „Ruda je v nemocnici, možná nebude vidět, nevíš o tom něco?“ „Nevím, já dneska ještě nevytáhl paty, je mi nějak blbě,“ posunul si Bob kšiltovku a otřel zpocené čelo.
Na stejnou otázku odpověděl Fanda: „A co se mu stalo? Nic nevím, teď jsem přišel ze sámošky.“
***
Tom nebyl z odpovědí moudrý, ale pak mu došlo, který z kamarádů není pravý kamarád. Čtenářům již asi také. Zbývá doplnit, proč byl Tom přesvědčen, že v bunkru s Rudou někdo byl. Řešení pošlete do 14 dnů, tři ceny čekají. Cenu dostane i T. Pilný ze Slaného za námět.
Sdílej
19. listopadu 2006 • 18:37 Vyšlo v ABC 23/2006
