Ledové království Země
Rok 2007 byl vyhlášen jako Mezinárodní polární rok (IPY – International Polar Year 2007–2008). Protože většina polárních oblastí nepatří žádnému státu, týká se výzkum a ochrana jejich křehkého ekosystému celého lidstva, tedy i nás. Polární oblasti – jak ostatně i název napovídá – leží v nejbližším okolí zemských pólů. Jejich velikost zhruba vymezují severní a jižní polární kruh, což jsou přibližně 66. rovnoběžky severní a jižní zeměpisné šířky. Nad těmito rovnoběžkami panují zcela jiné zákonitosti střídání ročních období, dne a noci.
Kratičké jaro téměř splývá s létem, den a noc netrvají pouhé hodiny. Půl roku zde vládne polární noc a krutá zima, kdy slunce nevychází nad obzor. Další půlrok je polární den. Slunce se sklání k západu, ale sotva se dotkne obzoru, začne vzápětí zase stoupat vzhůru...
Jména obou oblastí jsou si velmi podobná: Arktida a Antarktida, ale kromě klimatických podmínek už mnoho dalších podobností nenajdeme.
Poloha
Arktida leží na severu, její rozloha je přibližně 14 milionů km2. Původně byla považována za kontinent, teprve v roce 1958 podplula severní pól americká ponorka a tak vyšlo najevo, že jde o trvale zamrzlý oceán.
Antarktida leží na jihu, její rozloha činí 13,2 milionu km2. Tento kontinent je však téměř celý skrytý pod ledem.
Objeven byl v roce 1820.
Osídlení
Severní pól sice leží uprostřed oceánu, ale polární kruh protíná několik kontinentů – Evropu, Asii a Severní Ameriku –, leží nad ním větší část Grónska a množství menších ostrovů. Všechny jsou od pradávna osídleny původními obyvateli – Inuity a severskými indiány, Laponci, Čukči a dalšími národy.
Je to jediný kontinent, který nebyl nikdy osídlen lidmi. V minulém století se zde začaly budovat výzkumné stanice, některé jsou obydlené jen dočasně, jiné trvale, ale lidé se zde střídají, nelze tedy mluvit o osídlení. Veškerá aktivita v oblasti (téměř výhradně výzkumná) je řízena tzv. Antarktickým smluvním systémem, smlouvou uzavřenou okolními státy a řadou světových velmocí v roce 1959.
Zvířena
Vzhledem k bohaté vegetaci je Arktida domovem mnoha druhů zvířat – od hmyzu až po velké kopytníky a šelmy.
Mezi nejznámější patří: lední medvěd, polární liška, polární zajíc, mrož, pižmoň, sob, vlk, narval, tuleň vousatý, tuleň pruhovaný, tuleň obecný, běluha, velryba grónská, kosatka dravá, alkouni, papuchalkové a další mořští ptáci.
Protože v Antarktidě nic neroste, nedaří se zde ani živočichům. Veškerá antarktická zvířena je proto vázaná na moře a pobřežní pásmo. Nejtypičtějšími obyvateli jižních polárních krajů jsou tučňáci. Tučňák císařský je z nich nejotužilejší – z pobřeží koná dlouhé cesty do vnitrozemí Antarktidy, kde o hladu a v kruté polární zimě pečuje o jediné vejce a posléze o vylíhlého potomka.
Chladu se však nebojí ani další otužilci: tučňák kroužkový, tuleň Weddelův, tuleň Rossův, kytovci a množství mořských ptáků.
Vegetace
Kromě polárního kruhu se za hranice Arktidy někdy považuje nejsevernější hranice lesů – v Arktidě už nerostou žádné stromy. Její okrajové části, které navazují na pevninu, však nejsou bez rostlin – kromě mechů a lišejníků zde během krátkého léta vyraší hustý koberec mnoha druhů vyšších rostlin, které přečkaly krutou zimu pod sněhovou pokrývkou.
Je to skutečná země ledu a kamení.
V centrálních částech nerostou žádné vyšší rostliny, dokonce ani mechy, kamení pokrývají pouze povlaky lišejníků.
Až na pobřeží najdeme koberce mechů a játrovek, jichž je však méně než sto druhů. Jediné dva druhy vyšších rostlin – jeden druh trávy a druh silenky – pronikly nejdál na Antarktický poloostrov a blízké ostrovy.
***
Výstava
Polární sekce České Geografické společnosti uspořádala k této příležitosti výstavu Kouzlo polárního světa, spojenou s řadou doprovodných programů. Expozice bude k vidění v Chodovské tvrzi v Praze od 15. 11. 2006 do 7. 1. 2007. Více o polární sekci České Geografické společnosti na adrese http://home.tiscali. cz:8080/polarsection/. Informace o IPY ve světě najdete na www.us-ipy.gov.
Poutník za sluncem
Rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea) nemiluje tmu a většinu svého života tráví na slunci. Je kvůli tomu ochoten uletět každoročně až 30 000 km. Svá mláďata vyvádí v Arktidě během polárního jara a léta. Když se na severu blíží zima, vydá se na cestu a zamíří k jihu. Do Antarktidy dorazí právě v období, kdy zde začíná jaro a polární den.
