Nosorožec tuponosý, bílý, širokohubý nebo také tuporohý - všechna tato jména patří jedinému zvířeti, které je hned po slonovi druhým největším žijícím suchozemským savcem na světě.
Nosorožci se na Zemi objevili na začátku čtvrtohor před více než dvěma miliony lety. Od té doby se areál jejich rozšíření výrazně zmenšil a do současnosti přežilo jen pět druhů. Všichni nosorožci dnes patří mezi silně ohrožené druhy, někteří jsou na pokraji vyhynutí.
Kdo je ohrožuje?
Nosorožec tuponosý nemá v přírodě prakticky žádného přirozeného nepřítele. Jejich zánik má proto na svědomí pouze člověk. V první řadě zdecimoval jejich stavy přímým lovem. Nezabíjel je přitom pro maso, nosorožci umírali (a bohužel umírají dodnes, pytláctví se stále nedaří zcela vymýtit) pro svou nápadnou ozdobu hlavy, mohutný roh na nose, kterému přisuzuje léčivé účinky. Když se k tomu ještě přičte skutečnost, že jim jejich domov zabírají zemědělci a chovatelé dobytka, rozrůstající se lidská sídla, silnice a doly, nelze se divit, že nosorožců tak rychle ubývá.
Záchrana v hodině dvanácté
Nosorožec tuponosý se v Africe vyskytuje ve dvou izolovaných populacích, takže zde v průběhu času vytvořil dva poddruhy - jižní a severní. Jižní poddruh lze považovat za příklad ochranářského úspěchu: v osmdesátých letech minulého století jich v přírodě zbývalo posledních 50-100 kusů, ale díky intenzivnímu ochranářskému programu se jejich počet zvýšil na více než 11 000 kusů - v současné době je to tudíž vůbec nejpočetnější druh nosorožců.
Osud neznámý
Zcela opačný osud potkal severní poddruh nosorožce tuponosého. Zatímco ještě v šedesátých letech minulého století jich žilo nejméně 2000, o dvacet let později byli prakticky vyhubeni. V roce 1984 napočítali zoologové v přírodě posledních 13 jedinců v národním parku Garamba v dnešní Republice Kongo. Po deseti letech přísné ochrany se jejich stavy zdvojnásobily, ale v letech 2004-2005 se národní park ocitl v centru ozbrojených konfliktů a nosorožci byli vystříleni. Pokus domluvit se s vládou Konga o odchytu a přemístění zbývajících deseti jedinců na bezpečnější území nevyšel, takže je pravděpodobné, že dnes již v přírodě nežije ani jeden.
Mají ještě šanci?
Poslední nosorožci tuponosí severní dnes žijí v jediných dvou zoologických zahradách světa. Většinu - šest kusů - můžete vidět u nás, v zoologické zahradě ve Dvoře Králové. Další tři chová Wild Animal Park v kalifornském San Diegu, vlastní však jen samce, obě samice mu v rámci chovného programu dlouhodobě zapůjčila zoo ve Dvoře Králové. Ale přestože zoologové a veterináři dělají, co mohou, rozmnožování těchto zvířat v zajetí zatím stále zůstává jen toužebným přáním. První (a poslední) mládě po dlouhých deseti letech neúspěšných pokusů se narodilo v roce 2000 ve Dvoře Králové - samička Fatu se tak stala mládětem milénia. V srpnu 2006 naopak uhynul ve Dvoře Králové ve věku 34 let samec Saud, dnes tedy zbývá posledních devět zvířat tohoto druhu na Zemi! Pokud se nepodaří vyřešit jejich neochotu k páření, jsou odsouzeni k vyhynutí.
Průlom u sousedů
V budapešťské zoo se 23. ledna 2007 narodilo mládě jižního poddruhu nosorožce tuponosého. Unikátní na tom je, že jde o vůbec první mládě nosorožce, které se narodilo po umělém oplodnění samice. Inseminace je totiž jednou z možností, jak tato zvířata v zajetí rozmnožovat. Úspěch maďarských chovatelů dává velkou naději i severnímu poddruhu nosorožce tuponosého. Přestože loňský pokus o umělé oplodnění samičky Fatu ve Dvoře Králové nevyšel, je zřejmé, že právě tento způsob by mohl vyřešit problém jejich rozmnožování.
Nosorožec tuponosý severní
Odborné jméno: Cerathotherium simum cottoni
Zařazení: lichokopytníci (Perissodactyla)
Váha: až 3,6 tuny, výjimečně i více
Délka: až 4 m
Délka rohu: přední 1-1,5 m
Rozšíření: Kongo (?), jinak pouze v zoo
Prostředí: travnatá savana
Potrava: různé druhy trav
Status: kriticky ohrožený (v přírodě vyhubený?)
Nejohroženější zvířata světa
Nosorožec tuponosý severní - Cerathoterium simum cottoni
Zatímco jižní poddruh tohoto nosorožce se podařilo v hodině dvanácté zachránit, severní poddruh je na pokraji vyhynutí. Poslední dostupné údaje z přírody jsou z roku 2005, kdy v národním parku Garamba v Republice Kongo přežívalo pouhých 10 jedinců, od té doby je oblast kvůli ozbrojeným konfliktům nepřístupná a osud nosorožců je nejistý.
Dalších devět nosorožců tohoto poddruhu přežívá v zoo ve Dvoře Králové (šest kusů) a ve zvířecím parku v San Diegu (tři, z toho dvě samice jsou zapůjčené ze Dvora Králové). Bohužel se zatím nedaří tato zvířata v zajetí rozmnožovat, poslední mládě, samička Fatu, se narodilo ve Dvoře Králové v roce 2000.
