Tomáš Míček, český fotograf žijící v Rakousku, je tvůrcem nádherných fotografií s velice různorodou tematikou: kromě koní fotí i sopky, pralesy, americké kaňony a islandské gejzíry, nejzajímavější stromy světa, makrofotografie rostlin a mnoho dalšího. Jeho fotografické začátky byly velice dobrodružné – jednou v honbě za fotografiemi nelegálně překročil státní hranice, jelikož, jak známo, opustit republiku legálně nebylo před lety vůbec jednoduché. Později kvůli prvním kvalitním záběrům jezdil světem jen s nejnutnějším vybavením a minimálním rozpočtem. Dnes si již na nedostatek financí nestěžuje, ale duše dobrodruha mu zůstala. Nezalekne se padajících lávových bomb, hořícího batohu ani tryskem běžícího stáda těch nejdivočejších koní.
Proč jste si vybral právě koně jako jedno ze životních témat?
Koně jsem začal fotografovat dost náhodně. Jednou v Tyrolích jsem jel horským údolím a tam se koně pásli. Bylo to k večeru a byli to haflingeři, mají krásné barvy. Světlé ohony i hřívy a lesklá hnědá těla. Najednou jsem viděl, jak velké je to fotografické téma. Nechali mě přijít až k nim, fotil jsem a fotil, a už jsem nepřestal. Kůň je nádherné zvíře, detaily jeho těla zvláště u divokých koní jsou neuvěřitelně souměrné a elegantní. Je to skoro jako akt. Ztělesnění dokonalosti.
Tomáš Míček
Místo narození: Ostrava, mládí prožil v Českém Těšíně
Vystudoval fyzickou geografii na Přírodovědecké fakultě v Brně
V Rakousku je od r. 1966
Témata fotografií: koně, sopky, stromy, kaňony, kameny, mikrofotografie rostlin
Camarque
Jedním z míst, kde fotograf rád tráví čas po boku divokých stád, je francouzská oblast Camarque. Na 140 000 hektarech tam kromě ráje plameňáků, černých býků a exotické krajiny bažin, kanálů, ostrovů, lagun, rákosových polí, vlhkých luk a lužních lesů najdete přirozenou populaci volně žijících camarských koní, Race du cheval Camarque. Legenda praví, že se zrodili z mořské pěny, což je možná způsobeno stříbřitým leskem jejich bílé hřívy. Jsou to prý dobří pracovní, zejména honáčtí a rekreační koně, ale devadesát procent z nich žije v Camarque polodivoce. Lidé jen příležitostně kontrolují jejich rozmnožování. Jejich typická bílá barva je lákadlem turistických prospektů, ale nezdá se, že by jim občasné návštěvy terénních vozidel nějak vadily nebo ubíraly na přirozenosti. Tomáš Míček říká, že při troše trpělivosti nechají člověka přiblížit se téměř na dosah, aniž by si ho nějak všímali.
Chovají se naprosto přirozeně. Jejich fotografování je nádherná práce. Stačí moře trpělivosti a pak už jen dobré oko fotografa, těch fascinujících záběrů a detailů se nabízí tolik … Nikdo nemusí s koňmi manipulovat a připravovat je. Chodíš se stádem, kempuješ poblíž něj. Nechají tě přijít na dva metry, nepovažují tě za žádné nebezpečí. Fascinoval mě třeba jeden mladý hřebeček. Vyhlídnul si klisničku a urputně o ni bojoval až do úmoru. Byl celý posetý šrámy a ranami, ale nepolevil a nakonec ji uhájil. Naopak jsem skoro nedýchal, když se mi poštěstilo sledovat a fotit drama porodu hříběte prakticky v běhu. Hřebec odehnal klisnu pryč v nejhorším možném okamžiku. Naštěstí ten drobek pád z výšky přežil bez úhony a stal se miláčkem stáda. Někdy se také stane, že klisna hříbě nechce nebo je od něj zahnána pryč a už se nevrátí. Jedno takové museli odchytit lidé, ale bohužel umělý odchov nepřežilo. Těch příběhů tam vidíš tisíce a jsou hrozně silné. Opravdu.
Island
Typičtí koně jsou i na Tomášově oblíbeném Islandu, ostrovu gejzírů, horkých pramenů a neuvěřitelně krásných ledovcových útvarů. Někteří žijí polodivoce v krajině, jiní jsou chloubou a živobytím majitelů – daleké vyjížďky v koňském sedle, při nichž jeden člověk vystřídá i tři koně, jsou oblíbenou turistickou atrakci. Všichni však mají jedno společné – ušlechtilost. Malí, ale houževnatí a silní islandští koně jsou považováni za nejčistokrevnější plemeno na světě, protože je po celá staletí přísně zakázáno dovážet koně z pevniny.
Oblasti, kde jsou stáda, si vybírám z literatury, dám i na doporučení odborníků. Nebráním se ani focení v hřebčincích a na pastvinách. Na Islandu fotím často koně s jezdci, jezdectví je tam něco jako národní sport. Koně má skoro každý. A člověk a kůň k sobě od nepaměti patří, je to velký fotografický námět. Island vítězí i svojí nádhernou krajinou. Takoví koně pod vodopádem představují dech beroucí podívanou.
Andalusie
Slunná španělská Andalusie je domovem andaluského koně, který se na fotografiích vyjímá díky své elegantní tělesné stavbě též nádherně. Není sice divoký, naopak, ale svou grácií, typickou vznosně nesenou hlavou a ladným krkem vás okouzlí. Tím nejkrásnějším je na tomto plemeni hříva, dlouhá, bohatá a přirozeně zvlněná, často tmavá, což efektně kontrastuje s většinou bílým tělem. Středisky jeho chovu byly a jsou především Sevilla a Córdoba.
Existují divocí a nespoutaní koně, vhodní především pro focení pohybových a energických fotografií, a poté koně, kteří z fotky už jen svou oslnivou nádherou udělají téma do nástěnného kalendáře. Andaluští koně jsou jedněmi z nich.
Alpy
Na zelených alpských svazích jsou často k vidění pasoucí se stáda koní, kteří svoji nevelkou výšku bohatě vynahrazují pracovitostí, ideálními předpoklady pro jezdectví a mírnou povahou, kombinovanou s urputností, s kterou dokáží na podzimních nehostinných pastvinách vyhledávat potravu a i jinak se o sebe postarat. Řeč je o plemenu jménem Haflinger, typickém krásnou srstí a plavou, někdy až bílou hřívou. Drsný odchov mají i hříbata, která až do prvního osedlání žijí na rozlehlých pastvinách v létě víceméně volně. Jsou to také jedni z extrémně dlouhověkých koní, dožívají se v plné síle až 40 let.
Jak bych neměl rád haflingery, vždyť ti mě k fotografování koní přivedli! Jenže míst, kde jsou nádherní koně a která bych chtěl navštívit, je ještě tolik …
:
Camarský kůň
Místo původu: delta Rhony
Výška: 133-143,2 cm
Zbarvení: Bělouši
Stavba těla: velká hlava s krátkýma, daleko od sebe posazenýma ušima, krátký krk, svalnatá záď, dlouhý a hustý ocas, silné, tvarované nohy s tvrdými kopyty
Andaluský kůň
Místo původu: Andalusie
Výška: 155– 60 cm
Zbarvení: většinou bílé, ale i jiné barvy
Stavba těla: silný klenutý krk, specifická hlava, dlouhá a hustá hříva a ocas
Haflingerský kůň
Místo původu: Ötztalské Alpy
Výška: 135–142 cm
Zbarvení: ryzáci
Stavba těla: svalnatý delší hřbet, silný pracovní kůň
Islandský kůň
Místo původu: Island
Výška: 132 – 146 cm
Zbarvení: různorodé, časté jsou neobvyklé barevné kombinace
Stavba těla: Silné tělo, menší hlava, bohatá hustá hříva
Knihy fotografií:
Česky vyšlo např. Kouzlo koně, vydané r. 1997 nakladatelstvím Rebo Production
