Čabraková miminka

Hyenám přisuzovali lidé již odedávna spoustu špatných vlastností, obvykle hlavně proto, že si nedali práci, aby jejich život trochu důkladněji prozkoumali. Přívlastky "hyení" nebo "hyenismus" jsou spojovány s těmi nejhoršími lidskými vlastnostmi a většina lidí by se k smrti urazila, kdyby se jejich jméno ocitlo ve spojitosti s hyenami. Jsou ovšem i výjimky. Manželé Goodall-Lawickovi strávili několik let v Africe studiem těchto podivuhodných šelem a značná část současných znalostí pochází právě od nich. Také v Praze žije žena, která má hyeny tak říkajíc "v malíčku". Jmenuje se Blažena Čápová a pracuje již více než třicet let jako ošetřovatelka šelem v pražské zoologické zahradě. Na svém kontě má kromě několika odchovaných tygrů i hezkých pár hyen čabrakových a ví o nich tolik věcí jako málokdo. Také následující řádky vznikly na základě jejích údajů.

Hyeny to nemají lehké

Hned na začátku si musíme říci, že hyeny čabrakové nikdy nepatřily v zoologických zahradách k běžným chovancům a v současné době jejich stavy v zajetí i ve volné přírodě povážlivě klesají. Na úbytku hyen v přírodě nesou hlavní vinu farmáři, kteří je loví do želez nebo na ně kladou otrávené návnady. Domnívají se totiž, že jim hyeny pustoší stáda, přestože za 15 let sledování jedné ze skupin hyen nebylo doloženo stržení jediného kusu dobytka. V zoologických zahradách naráží chov na jiné obtíže. V roce 1999 bylo na celém světě chováno v zajetí pouhých 30 kusů hyen čabrakových. Z tohoto počtu pak drží téměř celou polovinu jediné dvě zoologické zahrady: jedna v Pretorii a druhá - v Praze. Při tak malém počtu jedinců je uměním již sestavení chovného páru, zvláště když většina chovaných zvířat jsou samci. Ale i když se podaří chovný pár sestavit, stále ještě není vyhráno - samice často odmítají o svá mláďata pečovat, nebo je dokonce zabíjejí. Ve volné přírodě jsou to přitom velice dobré a pečlivé matky a obvykle dokonce odchovávají mláďata společně. Krátce po porodu totiž přenese několik samic svá mláďata do společné nory a tam o ně pečují a kojí je bez ohledu na to, zda jsou jejich vlastní, nebo cizí. To umožňuje samicím střídavě odcházet od mláďat na lov, zatímco se o ně stará některá z "tet". Tím se výrazně zvyšuje naděje mláďat na přežití, což je zvláště důležité v nehostinných končinách, kde obvykle žijí.

První pokusy, první úspěchy

Hyeny čabrakové jsou značně plachá a nervní zvířata, což je asi hlavní příčinou potíží při chovu v zajetí. I při dokonalé izolaci a oddělení hyen od návštěvníků zoologických zahrad jsou vnějšími vlivy vyrušovány natolik, že se mláďatům nevěnují. Většina mláďat proto (pokud nebyla odchována uměle) donedávna hynula. Zlom nastal až v předminulém roce právě v pražské zoologické zahradě, kde se vůbec poprvé na světě podařilo odchovat trojčata hyen čabrakových u vlastní matky. Ale vraťme se ještě o několik desítek let zpátky. První pár hyen čabrakových přišel do pražské zoo z Norimberku v roce 1967. Zvířata však nepocházela z odchovu v zajetí, byla nějaký čas předtím odchycena ve volné přírodě. Hned v příštím roce se jim narodila mláďata, ale samice je krátce po porodu zabila, stejně jako v následujících šesti případech. Bylo proto rozhodnuto samici mláďata ihned po porodu odebrat. První pokus o umělý odchov v roce 1970 se ještě nezdařil, teprve v roce 1972 odchovala fena kolie dvě hyení mláďata. Stejný úspěch se podařilo zopakovat ještě v roce 1975, také v tomto případě byla odchována dvě mláďata. Jedno z nich, samec Tuffi, pak žil v pražské zoo až do roku 1995 a stal se tak pravděpodobně nejstarší hyenou čabrakovou na světě. Jeho uhynutím historie chovu těchto hyen v pražské zoo na krátký čas skončila.

Hyení máma

V červnu 1996 dorazil do Prahy mladý pár hyen čabrakových z jihoafrického Durbanvillu. Zvířata byla asi tříletá a již předtím žila po nějakou dobu v lidské péči, přestože pocházela z volné přírody. Navzdory tomu byla velice plachá a zpočátku vůbec neopouštěla svoji ubikaci. Také se svými opatrovateli nechtěla navázat žádný kontakt a na přítomnost lidí ve své blízkosti reagovala velice bouřlivě. Bláža však nehodila flintu do žita a po dlouhé týdny docházela každý večer po zavření zoologické zahrady do hyeního výběhu, aby zvířata nakrmila a přivykla je trochu na lidskou přítomnost. Jak se ukázalo, nebyla to marná práce. V únoru 1997 porodila samice Barbie (její "manžel" se jmenuje Burr) své první mládě, které však bohužel uhynulo na následky poranění způsobeného při porodu. Ale již v květnu téhož roku se podařilo samici dvě mláďata hned po porodu odebrat. Ta pak vyrůstala v domácnosti své ošetřovatelky, která o ně za vydatné pomoci feny německého ovčáka dnem i nocí pečovala. Zatímco Bláža měla na starosti hlavně krmení (mláďata dostávala mléko pro štěňata WELPENMILCH CANINA), fena převzala značnou část starostí o čistotu mláďat a pravidelně je svým širokým jazykem masírovala. Dělala jim také společnost v době, kdy byla Bláža v zaměstnání (na výchovu hyeňat bohužel mateřskou dovolenou nedostala, i když by si ji určitě zasloužila). Po dvou měsících však měla fenka ovčáka již velké starosti, aby si u dorůstajících mláďat udržela autoritu a nesloužila jim spíše jako živá hračka. Také byt ošetřovatelky doznal sem tam nějaké úhony (i když Bláža tvrdila, že tygři byli horší), a tak se obě mláďata, Kim a Kisi, musela přestěhovat. Za nové sousedy dostala tygry ussurijské, kteří z jejich přítomnosti nebyli nijak zvlášť nadšeni, zvláště, když podle pachových značek, které hyeny zanechávaly na trávě a větvičkách, zjistili, že mláďata bez dovolení používají jejich výběh. Zato malé hyenky se chovaly velice sebevědomě a snažily se tygry zastrašit ohlušujícím řevem. Tygři si proto určitě oddychli, když po čase hyeny odcestovaly do zoo ve Dvoře Králové. Mezitím pokračovalo sbližování dospělého páru hyen a jejich ošetřovatelů, takže následující tři mláďata, která se narodila v lednu 1998, byla ponechána u matky, která již v té době snášela pravidelnou kontrolu doupěte. To se ukázalo velice důležité zejména v období, kdy jedna z malých hyenek začala zaostávat ve vývoji a musela být uměle dokrmována. Ani v té době však o ni její matka nepřestala pečovat, a tak ze všech tří vyrostla statná zdravá zvířata. O tom, že nešlo jen o náhodný úspěch, přesvědčila Barbie v dubnu 1999, kdy se jí narodil sameček Mates. Toho odchovala zcela samostatně a bez problémů.

MLÁĎATA ROKU 2000

Již koncem minulého roku bylo jasné, že se blíží další radostná událost. Všichni zúčastnění, snad až na samotnou matku, s napětím očekávali, zda se mláďata narodí ještě v roce 1999, nebo vstoupí až do magického roku 2000. Barbie to nakonec vyřešila tak, že jednoho samečka porodila na Silvestra a dva další a jednu samičku na Nový rok. Již samo narození čtyřčat je u hyen čabrakových vzácnou událostí a to, že o ně opět od samého počátku samice pečovala sama, je opravdu výjimečné. Radost chovatelů zkalil snad jen poněkud nepříznivý poměr pohlaví. Ten vysvětlují někteří zoologové podle analogických pozorování u hyeny skvrnité v přírodě tím, že v době hojnosti převažují ve vrzích samci, v době nedostatku samice. Pokud je tomu tak, měly by se hyeny v pražské zoo opravdu dobře, protože ze všech mláďat, která dosud Barbie měla, bylo sedm samců a pět samic.

Z hyeního deníčku od miminka po dospělé zvíře