Ostrovní zvířena bývá vždycky něčím zvláštní. Třeba svou velikostí. Tak například obrovské želvy, jako jsou želvy sloní, se mohly vyvinout jen na Galapágách, osamělých ostrovech ztracených v oceánu.
Proč tomu tak je? Všude jinde na pevnině čelily pomalé bezbranné želvy množství nepřátel a potravních konkurentů, ale na ostrovy se žádná podobná zvířata nedostala. Nežili zde dokonce ani lidé. Želvy se tak mohly nerušeně množit a jako jediní velcí býložravci spásat bohatou zeleň. Není divu, že se nakonec staly dominantním druhem ostrovní zvířeny.
Mnoho poddruhů
Galapágy, to je řada ostrovů, menších ostrůvků a skalních útesů nořících se z vln. Mořské úžiny oddělující od sebe jednotlivé ostrovy galapážského souostroví jsou pro želvy nepřekonatelnou překážkou. Na každém z nich se tak za dlouhá staletí vyvinul trošku jiný poddruh. Jejich počet se v různých zdrojích liší - někteří autoři uvádějí, že je jich dvanáct, jiní je dělí podrobněji a vychází jim až patnáct poddruhů. Jisté je, že některé jsou již vyhubené a některé mají k vyhynutí jen krůček. Od poddruhu z ostrova Abington již žije poslední samec pojmenovaný Osamělý Jiří (Lonesome George), na ostrově Hood přežilo pouhých 14 dospělých želv. Na dalších ostrovech se přežívající želvy počítají na desítky až stovky, největší populace - až 5000 jedinců - žije na ostrově Isabela (pravděpodobně i proto, že je to největší ostrov ze souostroví).
Rychlý konec
Zkáza želv započala náhodným objevem ostrovů v roce 1735, od té doby je námořníci a velrybáři pravidelně navštěvovali, aby doplnili zásoby masa. Želvy jim sloužily jako živé konzervy na dlouhých plavbách, neboť vydrží až rok bez vody a potravy. Zdánlivě nevyčerpatelná populace rychle mizela - v dochovaných zápisech se mluví o tisících až desetitisících ulovených želv během jediného roku.
Hromadné vybíjení želv pokračovalo ještě začátkem 20. století, kdy byly želvy loveny pro tuk. Zkázu pak dovršili zvířecí přistěhovalci, kteří přišli spolu s bílými osadníky - potkani, zdivočelá prasata, psi, kočky, kozy... Plenili snůšky vajec a zabíjeli čerstvě vylíhlá mláďata, přemnožené kozy spásaly vegetaci a želvy hynuly nedostatkem potravy.
Jen ochrana nestačí
Začátkem dvacátého století byly některé poddruhy želv vyhubené, další se ocitly na samém pokraji své existence. Od roku 1934 jsou želvy na Galapágách chráněné a v roce 1959 prohlásila ekvádorská vláda Galapágy za národní park. V roce 1978 pak byly Galapágy zapsány do seznamu Světového přírodního dědictví UNESCO.
Samotná ochrana želv by však pro jejich přežití zdaleka nestačila – dospělé želvy by postupně uhynuly stářím a mláďata se kvůli přemnoženým potkanům a dalším predátorům, kteří požírali želví vejce, nerodila. Na ostrově Santa Cruz proto vznikla stanice, do které byly přemístěny nejohroženější poddruhy a vědci se je zde snaží rozmnožovat. Když jsou malé želvičky tak velké, že jim žádná zvířata nemohou ublížit, vracejí je zpět na místa jejich výskytu. Souběžně s tím pokračují snahy o vyhubení potkanů, zdivočelých koček, psů, prasat a koz na ostrovech.
Kde je můžete vidět
Želvy sloní jsou dnes velmi přísně chráněné a je zakázáno vyvážet z Galapág nejen samotná zvířata, ale i jejich vajíčka. Naštěstí jsou tak dlouhověké, že v zoologických zahradách přežívají jedinci, kteří se sem dostali ještě před tímto zákazem. Dvě vzrostlé želvy sloní proto můžete vidět i v pavilonu želv v pražské zoo, který sdílejí se skupinou želv obrovských ze Seychelských ostrovů.
Kolika let se dožívají
Kolika let se taková želva sloní může dožít, zatím nikdo přesně neví, sledovat ji od jejího vylíhnutí až do smrti se ještě nikomu nepodařilo. Ale předpokládá se, že se dožívají minimálně 150 let či více. Rekord drží želva sloní, která se dožila 188 let. Za nejstarší žijící želvu sloní byla do loňského roku považována Harriet, kterou v roce 1835 přivezl do Londýna jako pětiletou samotný Charles Darwin. Posledních 17 let svého života strávila v queenslandském parku plazů, kde oslavila 176. narozeniny. V červnu roku 2006 však zemřela.
Želva sloní
Odborné jméno: Geochelone nigra (dříve G. elephantopus)
Váha: až 200 kg
Délka: 120–150 cm
Rozšíření: souostroví Galapágy
Prostředí: vegetací zarostlé svahy, vlhká okolí vod
Potrava: výlučně rostlinná - kaktusy, trnité křoviny
Status: ohrožená
