Jan Kaláb, známý hlavně pod přezdívkami Cakes a Point, je největší osobností českého graffiti.
Jeho věhlas přesáhl už i hranice Česka, protože dokázal graffiti rozvinout do oblastí, které dosud nebyly nikým jiným prozkoumány. Začínal na ulici a ulice se drží i poté, co vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a získal titul magistra umění. Byl vůbec první z graffitistů neboli writerů, kdo prošel touhle nejdůležitější uměleckou školou u nás, aniž se vzdal svých kořenů: všechno, co dělal, z graffiti vycházelo a také jeho diplomová práce byla taková.
Území nikoho
Má výstavy v galeriích, ale za svou nejoblíbenější galerii pořád považuje ulici. Na jednom jeho piece jsem našel poznámku: „Když chci, tak se neptám, jestli můžu.“ Graffiti je totiž založeno hlavně na touze svobodně se vyjádřit pomocí barvy a tvaru písmen, kdekoliv si autor umane.
Navzdory tomuto přímočarému prohlášení má pro Honzu Kalába svoboda pevné hranice. Je pro něj samozřejmé, že respektuje historické domy, chráněné památky či staré mosty – na rozdíl od anonymních betonových ploch, které si o barvy a oživení doslova říkají, stejně jako oprýskané fasády činžáků nebo nekonečné plechové ohrady obkružující „území nikoho“ na městské periferii.
Kdo je Splesh?
S graffiti začínal v patnácti letech. Rád kreslil, poslouchal hip-hop, navštěvoval gymnázium zaměřené na výtvarné umění. Svoje první opravdové graffiti si vyzkoušel na zdi na Kampě. Na světě byl Splesh, jeho první přezdívka.
Maloval nejenom v Praze, ale i různě po světě. Zvláště si oblíbil Berlín, kde má komunita graffitistů a alternativní kultura, s níž je graffiti pevně propojeno, mimořádné zázemí, a je na ni tudíž pozitivně nahlíženo. Vypravil se také do New Yorku nebo do Ria de Janeiro, kde jsem na vlastní oči loni viděl pár jeho věcí: bylo to zvláštní, protože jsem se rázem cítil v obrovském cizím městě víc doma, najednou mi připadalo bližší. Něco, co jsem znal důvěrně z Prahy, se objevilo na jihovýchodním pobřeží Atlantského oceánu. Byl jsem svědkem globalizace nebo snad "pointizace" planety?
Trojrozměrný Point
Největším přínosem Honzy Kalába je rozšíření graffiti do jiných sfér, než bylo dosud zvykem. Zatímco klasické graffiti je dvourozměrné a snaží se navodit dojem plasticity, tedy třetího rozměru (3D), on byl jedním z prvních (ne-li první!) v Evropě, kdo začal se skutečnými třírozměrnými realizacemi.
Velmi podařený Point umístil v roce 2004 na betonovém krytu ventilace podzemních garáží na Palachově náměstí v Praze. Vesměs to lidé chápali jako moderní plastiku vylepšující nevzhledný beton, co roky hyzdí jedno z nejhezčích pražských náměstí. Byla vidět až z Hradu i v noci, protože její jednotlivé části byly natřeny fosforeskující barvou, která se po soumraku rozzářila. Celé místo dostalo nový náboj a energii. Škoda jen, že po necelých dvou týdnech musel být objekt odstraněn. Proti Pointu nikdo neprotestoval, jenže chybělo úřední razítko, které by ho legalizovalo...
Sto dráčků
Asi nejpopulárnějším Kalábovým počinem se staly jeho „nálety Pointíků“ do pražských ulic. Pět písmen své přezdívky pojal tak, že z nich vznikla jakási soška připomínající malého a veselého dráčka. Nejprve udělal formu, potom do ní nalil sádru, a když ztuhla, byl na světě další 3D Point nového typu a v několika barevných variacích. Celkem bylo těchto sympatických sošek sto!
To byl však jenom první krok, po něm následoval další, ještě obtížnější: rozmístit tuhle zvláštní eskadru do ulic metropole, přičemž každý Pointík bylo třeba přilepit na římsu v prvním poschodí pečlivě vybraných domů.
Honza si pomáhal skládacím žebříkem. Pokaždé přijel na určené místo a jako by nic upevňoval svá díla na římsy. Dělal to nenápadně, takže působil jako profesionál, který cosi opravuje nebo montuje. Výsledek byl nad očekávání příznivý. Lidé byli nadšeni z toho, jak najednou město v prvních patrech ožilo. Úspěšnou akci s Pointíky zopakoval loni, kdy se stala součástí jeho diplomové práce na Akademii výtvarných umění. Budete-li se dobře dívat, tak na ně leckde po Praze ještě narazíte. Jen si je nezkoušejte odnést, jejich autor to nemá rád!
Talent je dobrá věc
Honza Kaláb v sobě asi má nějaký vnitřní motor, který musí pořád běžet naplno. Neumí odpočívat, chce tvořit a přitom přichází s velmi originálními nápady.
Dokazuje, že když se někdo věnuje určité tvorbě dlouhodobě a bez kompromisů, a navíc má umělecké buňky, může dosáhnout výjimečných výsledků. Všechno je především záležitost vytrvalosti a nasazení. Talent je dobrá věc, ale když s ním člověk neumí zacházet, vytratí se nebo zakrní. Což Pointovi ani Cakesovi ani Kalábovi určitě nehrozí, ať bude malovat na zeď, na chodník nebo bude vytvářet objekty.
Cakes je zevl, Cakes je král
Rozhovor s Janem Kalábem o graffiti
Pořád tě graffiti baví?
Jasně. Dá se říct, že je to závislost. Věnuju se tomu třináct let a nejde jen tak přestat. Přemáhám se sice, abych začal, ale jakmile se do toho dám, je to pohoda.
Jak poznáš dobré graffiti?
To je jako když potkáš dobře oblečenou holku. Hned víš, že vypadá dobře. Na graffiti jsou důležité tvary, vidíš, jestli kulhají. Když někdo kreslí figuru, taky člověk pozná, jestli je to věrohodné.
Máš několik přezdívek – Splesh, Cakes, Point. Ale už dlouho jsi nevytvořil novou...
Stačí mi tyhle, ještě mám Kalába, to by měl být vrchol, ale to nebudu psát na zdi, stačí mi, když budu Kaláb-umělec. „Cakes je zevl, Cakes je král – jede po svým dál,“ napsal jsem nedávno na zeď. Cakese používám na graffiti, Point zase na třírozměrné objekty nebo třírozměrné nápisy.
Co cítíš, když se potkáš se svou věcí na ulici?
Pro mě je to zkoumání časoprostoru. Já mám ty věci skoro všude, díky nim získávám vztah k prostoru. Někde udělám třeba chodník, a když se vytratí, začnu přemýšlet v jiných souvislostech, napadne mě, že po něm asi chodí spousta lidí. Když udělám sto Pointů, rozmístím je na římsy domů a oni postupně mizí, je to pro mě tajemství, co se s nimi stalo, kdo je sebral. Možná někoho navštívím a uvidím Pointíka...
Co mu řekneš?
Dej mi to! Není to tvoje.
Myslíš, že jsi nejlepší?
Určitě ne. Představuju jen jeden pohled na věc. Nejde si myslet, že jsi nejlepší. Neumím třeba bublinové písmo, neumím tagovat, nemám vypsanou ruku. Já jsem takovej - řekl bych - jemnější, estetický. Jsem si vědom, že v týhle poloze mi nemůže nikdo konkurovat, protože jsem toho udělal daleko nejvíc ze všech a větší kusy, ale to neznamená, že jsem nejlepší. Nejde to říct jako ve sportu.
Změnila se situace v přijímání graffiti veřejností za těch třináct let, co se mu věnuješ?
Dřív nás nechtěli respektovat, cítili jsme, že jsme na okraji. Teď už jsme trochu starší, máme výstavy, berou nás vážně a my máme víc sebevědomí. Když mi někdo nadává na ulici, nenechám si to líbit. Vystudoval jsem Akademii, a když jim to řeknu, většinou to zabere. Na to se mi vzdělání určitě hodí...
Jan Kaláb, MgA., se narodil 20. června 1978 v Praze. Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou absolvoval v roce 2006. Patří ke špičkovým představitelům českého graffiti a street artu. Byl členem crew DSK. Vystavuje od roku 2001, kdy svou tvorbu představil v pražském Mánesu. Zúčastnil se řady skupinových přehlídek v Česku i v zahraničí (například v Berlíně, Stockholmu, Manchesteru, San Francisku).
Graffiti je druh výtvarné tvorby pomocí barevných sprejů na zdi i jiná místa ve veřejném prostoru. Vzniklo v americké Filadelfii v šedesátých letech minulého století, pak se přesunulo do New Yorku, kde se rozrostlo v široké hnutí vrcholící v sedmdesátých letech. Prvním významným graffitistou či writerem se stal TAKI 183. Z komunity newyorských graffitistů vzešli například slavní malíři Jean-Michel Basquiat a Keith Haring. Do České republiky graffiti přišlo se zpožděním, na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jako všude ve světě jsou jeho centry velká města, na venkově se s ním setkáte jenom výjimečně (vlakové zastávky).
Honzova webová stránka určitě stojí za zhlédnutí: www.onepoint.cz
Slovníček pojmů
writer – člověk, který vytváří graffiti
crew – skupina writerů, kteří pracují společně
toy – začátečník (mezi sprejery se tento výraz používá spíše jako vulgarismus)
can – plechovka spreje
cap – tryska na spreje
fatcap – tryska s nejširší stopou (až 20 cm široká, plná stopa)
skinnycap – tryska s nejužší stopou
tag – podpis writera, důraz na tah a švih
piece – barevné graffiti, důraz na tvary písma a celkovou barevnou kompozici
chrom – stříbrno-černé graffiti, důraz na tvary
trow-up – rychlé graffiti, důraz na jednoduchost
rooftop – piece/trow-up/chrom na střeše
end to end – panely přes celý vagon
sketch – skica
panel – graffiti na vagonu
backjump (BJ) – namalování panelu za provozu soupravy
wholecar (WC) – graffiti přes celou plochu vagonu
wholetrain (WT) – graffiti přes celou soupravu
oneman barevný wholecar – barevné graffiti přes celou plochu vagonu vytvořené jedním writerem
