Spoustu možností identifikace osob nabízí kriminalistický obor trasologie, zabývající se mimo jiné stopami bot a pneumatik. Co z nich lze všechno zjistit?
Trasologie se zabývá porovnáváním stopy bot s botami pachatele. Také zkoumá otisky bosých nohou, což u nás není příliš aktuální téma, protože většinou chodíme obuti, ale jsou případy, kdy si pachatel vyzuje boty (např. aby nebyl slyšet) a zanechá otisky tohoto druhu. Trasologie se také věnuje dalším částem těla, které nestuduje daktyloskopie. Nejčastěji je to například stopa ucha na dveřích, u nichž pachatel zjišťoval, zda je majitel doma. Také by sem mohla patřit stopa dlaně v hlíně, protože v tomto materiálu by papilární linie vidět nebyly, a proto by ji daktyloskop nezkoumal. K dalším stopám, které mají však menší význam, patří např. stopy oblečení nebo rukavic.
Kousance
Poslední větší skupina patřící do tohoto oboru jsou stopy po zubech, i když existuje i samostatný obor zabývající se zuby, který se nazývá odontologie, a v kriminalistice jeho speciální oblast forenzní odontologie, řešící zejména identifikaci mrtvol podle zubů. V souvislosti s trasologií se hovoří zejména o stopách pokousání jedné osoby druhou. Jedná se téměř o ukázkový případ, kdy si forenzní vědci mohou konkurovat i při zkoumání jediné stopy. Stopu kousnutí by totiž mohl chtít stejně dobře zkoumat kromě trasologa a soudního odontologa i soudní lékař či forenzní genetik, který by ji využil k identifikaci pomocí DNA.
Vozidla
Trasologické stopy patří v kriminalistice mezi jedny z nejdříve využívaných. Na druhou stranu tento obor nemá tak dobře zdokumentovanou historii jako jiné obory kriminalistiky. Mohlo by se na první pohled zdát, že dnes mají trasologické stopy stále menší uplatnění, protože jednak jezdíme auty a jednak i při chůzi si snažíme najít cestu po asfaltových, betonových či zatravněných površích. Opak je ale pravdou. Dopravní prostředky vytvářejí jiné stopy – stopy pneumatik. Tyto stopy pak mohou být použity k vyloučení mnoha vozidel a k odhadování několika typů, které takovou stopu mohly zanechat. V ideálním případě je možné určit i konkrétní pneumatiku a identifikovat tak přesně vozidlo, které stopu vytvořilo.
Zviditelňování
Trasologické stopy se nenacházejí pouze v písku nebo hlíně. Typické jsou například povrchy v interiérech. Zde se kriminalisté snaží o zviditelnění stop na kobercích, linoleu a dalších materiálech. Obecně lze použít například silný zdroj světla, kterým se místo, kde se stopa předpokládá, osvítí z boku (tzv. šikmé osvětlení). Tak je možné pozorovat stopu tvořenou nečistotami nebo prachem. Takové stopy se v první fázi fotografují a následně zajišťují na lepkavé fólie (stejně jako v daktyloskopii), nebo se využívá metoda se statickou elektřinou. Na stopu se přiloží speciální fólie, která se nabije zdrojem vysokého napětí. To způsobí, že se prach nebo nečistoty ze stopy přenesou na fólii.
Nové metody
V trasologii se stále studují nové možnosti identifikace. Z trasologických stop pachatele je možné zjistit nejen druh boty, ale pokud je stop více (tzv. pěšinka chůze), můžeme zjistit další vlastnosti, jako např. výšku pachatele, která souvisí s délkou kroku. S trasologií také souvisí zajímavý obor - identifikace osob podle způsobu chůze.
V současné době většina technologií, které nám mohou identifikovat osoby, je závislá na spolupráci dotyčné osoby. Například osoba přijde k čidlu, přiloží prst a počítač porovná otisky a zjistí, o koho jde. Stejné je to v případě obrazu duhovky, sítnice či tvaru ruky. Pokud ale chceme hledat teroristu v davu, takové metody nám příliš nepomohou.
Jedinečná chůze
V těchto případech se nabízejí v podstatě tři zajímavé technologie – identifikace podle tvaru obličeje, podle hlasu a právě podle chůze. Identifikace podle obličeje však nepomůže u maskovaných osob. Identifikace hlasu je vhodná např. po telefonu, ale opět se nehodí na tichého teroristu pohybujícího se v davu. Zůstává identifikace podle způsobu chůze. Každý člověk vytváří svým pohybem trochu jinou křivku. Na základě modelování osoby je možné převést složitý pohyb do jednoduššího modelu a ten pak porovnávat v počítači. Nezáleží na tom, zda má pachatel nasazenou čepici, brýle nebo dokonce kuklu přes hlavu. Také je možné použít infračervenou kameru, která snímá lidské teplo, a identifikovat pachatele za úplné tmy. Jiné aplikace využívají například i radar.
Metody zviditelňování
Ke zviditelnění stop se využívají například i chemikálie, a to u stop, které jsou tvořeny krví, ale jsou na nevýrazném podkladu. Proto se povrch postříká speciální chemikálií, která způsobí změnu barvy na výraznější. Další metody mohou zahrnovat použití daktyloskopických prášků např. k zviditelnění stop rukavic na skle. Pokud se zadrží pachatel, je pak možné stopu rukavic porovnat s jeho rukavicemi.
Porovnávání
Porovnávání v trasologii probíhá velmi podobně jako v daktyloskopii. Znalec zpravidla pracuje s fotografií nebo odlitkem stopy a podezřelým předmětem, například botou pachatele. Odlitek je někdy výhodnější, protože je z něj možné zjistit i informace o prostorové struktuře. Následně si znalec z boty pachatele pořídí otisk, většinou načerněním a otisknutím na papír. Poté otisky porovnává – snaží se přitom nalézt shodné znaky, způsobené opotřebením, poškozením, ulpěním předmětů, např. kamínkem zaraženým mezi vzor na podrážce nebo nalepenou žvýkačkou. Rozhodnutí je na znalci, v daktyloskopii je nutné nalézt deset shodných znaků na shodných místech, v trasologii to může být i výrazně méně, pokud se jedná o znaky neobvyklé.
Obecně jsou pro zkoumání vhodnější starší boty. Odlišení úplně nových bot od jiných bot stejné značky, vzoru a velikosti by bylo velmi obtížné, i když je v některých případech možné.
Pokousaní dobrovolníci
Občas vědci potřebují ověřit hypotézu a nechtějí pokus zjednodušovat, proto ho provedou jako pachatel. Znám je například případ, kdy vědci potřebovali zjistit, zda otisky zubů jsou natolik jedinečné, že je z nich možné usuzovat na konkrétní osobu. Proto si pořídili padesát stop od dobrovolníků. Běžně se nechá podezřelá osoba kousnout např. do želatinového koláče nebo se použijí speciální hmoty, jaké používají zubaři pro pořizování odlitků. Vědcům se to však nezdálo dostatečné, protože stopy po kousnutí se nejčastěji vyskytují v kůži oběti. Proto požádali dobrovolníky, aby kousli druhou osobu do ramene. Pak stopy vyfotografovali a porovnávali s odlitkem. Jejich výsledky také potvrzují jedinečnost stop po kousnutí.
