Doba, kdy pachatelé chodili na místo činu pouze s holýma rukama, již dávno skončila. Dnes pachatelé zneužívají nejrůznější druhy nástrojů i zbraní. Jaké možnosti mají kriminalisté, aby se dostali k pachateli, pokud na místě činu nějaký nástroj nebo zbraň najdou?
Identifikací nástrojů se zabývá kriminalistická mechanoskopie, identifikací zbraní pak kriminalistická balistika. Mechanoskopické i balistické stopy mají něco společného – nepatrné rýhy, které vytvoří nástroj v předmětu nebo části zbraně na nábojnici a střele.
Zbraně
Kriminalistická balistika se zabývá zejména identifikací střelných zbraní, nejčastěji pistolí, revolverů, loveckých a automatických zbraní. Dnešní zbraně (kromě revolverů) obsahují desítky částí, které zajistí postupné vložení náboje do zbraně, výstřel (oddělení nábojnice a střely) a následné vyhození prázdné nábojnice. Toto se může opakovat tak rychle, jak rychle je tisknuta spoušť, nebo zcela automaticky, například u samopalů.
Výstřel
Náboje do zbraní se skládají ze čtyř důležitých částí – střely, nábojnice, střelného prachu a zápalky. Úderník zbraně udeří na zápalku a dojde k odpálení třaskaviny, která je citlivá na mechanický podnět. Následně třaskavina zapálí střelný prach. Klasický střelný prach, který se používal stovky let, se již nepoužívá – měl nevýhody v podobě velkého dýmového efektu, tudíž prozradil střelce a také způsoboval korozi zbraní. Dnes se proto používají bezdýmné prachy.
Hořením střelného prachu vzniká velké množství plynů, které oddělí střelu od nábojnice a tlačí ji hlavní směrem ven. Rychlost a zrychlení jsou při tomto ději obrovské. Běžná vozidla dokáží zrychlit z 0 na 100 km/h během deseti sekund, ale potřebují k tomu dráhu minimálně několika desítek metrů. Střela v hlavni zrychlí z 0 na stovky až tisíc km za hodinu na dráze desítek centimetrů!
Hlaveň
První zbraně měly hlaveň hladkou, bez drážek. Aby zajistili větší přesnost zbraní, začali jejich výrobci frézovat ve hlavních drážky, které se nepatrně stáčely buď doleva, nebo doprava. Při výstřelu pak díky drážkám střela rotuje, což jí uděluje podstatně větší přesnost. Střela je ve skutečnosti trochu větší než průměr hlavně a tak se při výstřelu zařezávají drážky hlavně, které jsou z tvrdé oceli, do měkkého povrchu střely z olova či mosazi. Tím dochází k obtisknutí tvaru drážek do střely. Důležité je, že drážky v hlavni jsou téměř stále stejné, takže každá střela má na sobě jakýsi podpis zbraně.
Nábojnice
Také na nábojnici dochází k vytvoření mnoha stop po zbrani, protože je vyrobena z poměrně měkkého materiálu (mosazi). Navíc na rozdíl od střely nedochází k jejímu poškození – je pouze vyhozena ze zbraně ven, u střely však může dojít nárazem na tvrdou překážku (např. zeď) k úplnému poškození znaků.
Některé stopy se na nábojnici objeví ještě před výstřelem – to když je náboj vkládán do zásobníku a pak posunován ze zásobníku do zbraně. Nejdůležitější jsou znaky, které se vytváří při výstřelu a těsně po něm – když je nábojnice vyhazována ze zbraně ven. Na dno nábojnice se otiskne nábojová komora – zadní část, která drží nábojnici na místě, a úderník, který odpálí zápalku.
Identifikace
Pro kriminalisty je nejdůležitější, že každá zbraň (i zbraně vyráběné v jedné továrně) je naprosto jedinečná. Při výrobě dochází působením nástrojů k vytvoření neopakovatelného povrchu částí zbraně, které pak přijdou do styku s nábojem. Také při používání zbraně ještě dochází k vzniku dalších znaků, které pak mohou pomoci prokázat, zda nábojnice nebo střela byla vystřelena právě z ní.
Nástroje
Stejně jako zanechávají části zbraní stopy na měkkém povrchu nábojnice nebo střely, dochází k vytváření podobných stop například na povrchu trezoru, do kterého se pachatel dobývá tvrdším předmětem (páčidlem, hasákem, pilkou atd.). Jedná se o miniaturní rýhy, které se na nástrojích vyskytují zcela náhodně (vznikají jak při výrobě, tak při používaní, poškození nebo opravě nástroje), a proto mohou identifikovat konkrétní nástroj použitý pachatelem.
Povýstřelové zplodiny
Další skupinou stop, které vznikají při výstřelu, jsou povýstřelové zplodiny. Jsou to plyny, které při výstřelu unikají nejenom z hlavně, ale i z boční části zbraně. Chemickým zkoumáním je pak možné prokázat tyto zplodiny (zejména kovové látky v nich obsažené) například na zasažené osobě nebo rukou podezřelého. To může pomoci prokázat, že podezřelý střílel, nebo určit jeho vzdálenost od zasažené osoby. Také v detektivkách se často zkoumají ruce osoby, která např. spáchala sebevraždu, aby se zjistilo, zda zbraň skutečně držela, nebo jí byla jen podstrčena.
Jak se postupuje
V první fázi znalec určí typ zbraně. Ten může zjistit jak z nábojnice, tak ze střely. Každá zbraň je charakterizována ráží (průměrem hlavně v milimetrech), směrem stoupání a počtem drážek a druhem stop na nábojnici. K tomu znalec využije katalogy výrobců a speciální počítačové databáze obsahující informace o všech vyráběných zbraních. V některých státech USA, kde počet trestných činů spáchaných pomocí zbraní je mnohem větší než u nás, již mají počítačové databáze, do kterých se naskenuje střela z nové zbraně. V případě, že se na místě činu najde střela, je možné tuto databázi rychle prohledat a podstatně zúžit počet podezřelých. V realitě to však komplikuje fakt, že k trestným činům jsou většinou používány nelegálně držené zbraně.
Tímto výběrem pomocí základních charakteristik se počet podezřelých zbraní zmenší a tato informace může podstatně pomoci vyšetřovateli. Pokud je dopaden podezřelý, zajistí se jeho zbraň a provedou se zkušební výstřely. Bylo by totiž nepraktické porovnávat vnitřek hlavně s kulkou. Zkušební výstřely se provádějí buď do dlouhé krabice naplněné bavlnou, nebo do speciálního vodního tanku. V obou případech dojde k zastavení střely v krátké vzdálenosti (několika metrech) bez jakéhokoliv poškození. Poté se pod mikroskopem porovnává střela nebo nábojnice nalezená na místě činu se zkušební.
V případě nástrojů si experti pořídí srovnávací materiál stejným způsobem jako postupuje pachatel. Kleštěmi, které použil k přeštípnutí zámku, přeštípnou měkký olověný drát nebo plech. Poté stopy porovnávají.
K našemu případu
V našem případu z ABC č. 3 bychom mohli využít balistiku a mechanoskopi. Balistické zkoumání porovná střelu a nábojnici s nalezenou zbraní. Tento postup by se mohl použít, pokud by se jednalo o narafičenou sebevraždu. Další zkoumání prokáže přítomnost povýstřelových zplodin na osobě, která střílela. Pokud se nenajdou povýstřelové zplodiny na rukou mrtvého, je zřejmé, že střílel někdo jiný. Expertiza nám také umožní zjistit vzdálenost zbraně od těla nebo překážky. Mechanoskopická zkoumání mohou zahrnovat i poškození skla. V tomto případě se dá odhadovat, pod jakým úhlem byl výstřel veden.
