Existuje spousta trestných činů, při nichž je možné zkoumat důkazy, i když chybí místo činu i oběť. Do této oblasti patří zkoumání dokumentů. Co všechno kriminalisté poznají z písma pachatele?
Písemnosti pachatelé padělají odedávna. Rozdílné je ovšem jejich zkoumání. Zatímco v minulosti se k pravosti vyjadřovali pouze písaři (z hlediska rukopisu), dnes k problému přistupuje množství technických a chemických metod a přístrojů.
Písemnost
Každá písemnost může obsahovat velké množství stop. O možnostech zviditelnění daktyloskopických stop jsme již psali. Další expertizy by mohly zahrnovat např. zkoumání DNA nebo mikrostopy v podobě vláken. K základním informacím, které se kriminalisté snaží zjistit, patří autor zkoumaného textu. Často je písmo paděláno, tj. někdo něco napíše a vydává to za písmo někoho jiného. V těchto případech zkoumání provádí expert na ruční písmo. Nejčastěji potvrzuje nebo vyvrací, zda daná osoba něco napsala či ne.
Ruční písmo
Pro zkoumání ručního písma je zásadní fakt, že různé osoby píší různě a jedna osoba v průběhu života píše víceméně stejně. Jak se učíme psát, dochází k vývoji charakteristického rukopisu, který se ustálí zhruba okolo třináctého roku věku. Tento rukopis je již individuální (na rozdíl od písma dětí, které se učí psát tím stylem, že se snaží napodobit co nejpřesněji školní normu) a je možné podle něj identifikovat pisatele. Navíc rukopis je svým způsobem „zakódován“ v mozku, a pokud dojde k úrazu nebo ochrnutí končetiny a postižená osoba se naučí psát druhou rukou, je rukopis po nějaké době téměř totožný.
Srovnávací materiály
Pro zjištění, zda pachatel psal konkrétní písemnost, je třeba mít i materiál, s kterým se bude stopa porovnávat. V praxi se používají jak písemnosti, které psal pachatel dříve (např. korespondence nebo osobní zápisky), tak ty, které musí napsat na žádost policie – tzv. zkoušky písma. Jejich nevýhodou však je, že se pachatel může snažit styl písma záměrně měnit. Proto kriminalisté používají různé metody, aby mu to zkomplikovali – např. mu text nediktují, ale dají sadu obrázků, které popíše. Tím ho nutí přemýšlet o textu a odvádějí pozornost od snahy změnit písmo.
Zkoumání ručního písma
Expert na ruční písmo až na výjimky nepotřebuje speciální přístroje. Nejdůležitější je trpělivost, dobrý zrak a lupa (nebo mikroskop pracující v malém zvětšení, v řádu 10x). Expert si pořídí pracovní kopie, do kterých si zaznamenává poznámky o charakteristice písma, dynamice tahu a dalších jeho vlastnostech. K osobě pachatele (např. jeho psychickým vlastnostem) se na rozdíl od grafologa nevyjadřuje.
Grafologie
Podobným oborem je grafologie. Grafologové však odhadují psychické vlastnosti osoby, například z anonymního dopisu. Takové informace mohou posloužit policii, ale neuplatní se před soudem. Grafologie je poměrně populární obor (často také se zkoumáním ručního písma zaměňovaný), v češtině existuje množství knih, které mohou budit dojem, že grafologem se může stát přes noc po přečtení několika kapitol každý. Tak tomu ale samozřejmě není.
Jazykový rozbor
U anonymních textů lze provádět také jazykový rozbor. Ze způsobu vyjadřování je možné odhadovat například bydliště (podle nářečí), věk (používání slov, která nejsou příliš běžná) či vzdělání a profesi (odborné pojmy). Rozsah textu však musí být větší než pro ostatní expertizy. Z jedné věty ani jednoho odstavce žádný kriminalista pachatele neidentifikuje. Tak to funguje pouze ve filmu.
Metody zkoumání
Mezi základní metody zkoumání patří zkoumání ve viditelném světle – jak v odraženém, tak v průchozím. Dále pak použití jiných druhů záření, např. infračerveného nebo ultrafialového. Speciální metody, mezi něž patří rentgenové záření, mohou např. odhalit padělek historického obrazu. Jestliže pachatel nakreslil obraz na historické plátno, na kterém byl původně jiný obraz, rentgenové záření zviditelní spodní vrstvy obrazu.
Papír
Zkoumání začíná pozorováním papíru v odraženém a šikmém světle. Tak je možné například zjistit, zda bylo v dokumentu něco vyškrabáno. V šikmém světle je možné rozlišit způsoby tisku – např. originální bankovka je tištěna rytinovým hlubotiskem, u něhož lze barvu cítit i hmatem. V průchozím světle je možné pozorovat například vodoznak, tenčí místa papíru, která se proti světlu jeví jako světlejší.
Psací prostředky
Psací prostředky zahrnují tužky, propisky, plnicí pera, ale např. i náplně v tiskárnách. Je třeba zjistit, zda byly použity, např. zda propiskou pachatele mohl být napsán anonymní dopis. Ke zkoumání se používají tzv. chromatografické metody nebo různé druhy záření (např. ultrafialové). Ultrafialové záření umožňuje odlišit různé druhy psacích prostředků. Pokud pachatel text dopisuje, použije zpravidla podobný nebo stejný odstín propisky, ale netuší nic o jejím složení. V případě, že se tyto dokumenty pozorují v jiné části světla, je možné rozdílné složení vidět. Infračervené záření zase umožňuje přečíst například zaškrtané texty. Dále se tyto druhy záření používají při zkoumání ochranných prvků (např. speciální barvy v pase nebo na bankovkách).
K našemu případu
Kriminalisté by u případu z ABC č. 3 zkoumali dopis nalezený na stole. Snažili by se zajistit vzorky písma, které mrtvý prokazatelně psal, např. zápisky ze školy nebo formuláře z úřadů, a porovnávali by je, zda jsou s dopisem shodné. Dále by porovnávali inkoust, kterým byl text napsán, s propiskou nalezenou na místě činu. Stejné by to bylo s textem z tiskárny – zajistili by tiskárnu a porovnali, zda na ní mohl být vytištěn. Další zkoumání by mohli provést daktyloskopové.
Slavné případy padělání
Existuje mnoho případů padělání, které se zapsaly do historie. Klasickým příkladem je případ Abagnale (zfilmovaný pod názvem Chyť mne, když to dokážeš s Leonardem DiCapriem). Abagnale několik let trápil agenty FBI paděláním šeků a dalších dokladů. Vzhledem k jeho znalostem oboru se po odsouzení dohodl s americkou vládou, že bude pro ni provádět expertizy a pomáhat pátrat po padělatelích. Dnes ve svých šedesáti letech provozuje firmu, která radí společnostem, jak zabezpečit doklady a písemnosti proti padělatelům. Rčení „z kozla se stal zahradník“ zde platí stoprocentně.
Dalším slavným případem je například padělání britské libry v koncentračních táborech během druhé světové války, kdy Němci se takto snažili zničit anglickou měnu. Jedná se asi o jediný případ vytvoření dokonalého padělku.
Po válce se proslavil německý deník Stern, jemuž se jedné osobě podařilo prodat falza Hitlerových deníků. Redakce, aniž by si důkladně ověřila jejich pravost, za ně zaplatila miliony marek a s velkou slávou je přetiskla. Poté se objevily spekulace, že se může jednat o padělky. Expertizy prokázaly, že jsou vytvořeny z materiálů, které během války neexistovaly, a písmo taktéž neodpovídá rukopisu Hitlera.
