Úvod do robotiky
Jak jsme se zmínili v minulých dílech seriálu, srdcem robota je většinou mikroprocesor. Program, který robota řídí, si jeho konstruktér musí vytvořit sám. Je ostatně účelem celé soutěže robotů minisumó, aby si každý soutěžící zvolil co nejúčinnější strategii útoku na soupeře - strategii vedoucí k vítězství.
Začátečníci mohou problém programování robota obejít zakoupením stavebnice, kde je mikroprocesorová jednotka již předprogramovaná, a je tedy možno ihned začít soutěžit. Pokud se ale při soutěži sejdou dva stejně naprogramovaní roboti, je vítězství jednoho z nich víceméně věcí náhody.
BOJOVÁ STRATEGIE
Připomeňme si pravidla soutěže robotů minisumó: dva roboti se snaží jeden druhého vytlačit z arény, kterou tvoří kruhová deska o průměru 77 cm.
Robot je poražen v okamžiku, kdy je z arény vytlačen tak, že přepadne přes její okraj. Vůbec nejjednodušší bojová strategie robota minisumó je ta, že robot projíždí hřiště křížem krážem a spoléhá na náhodné setkání s protivníkem. Takový zápas ale nebývá zábavný a často končí nerozhodně. Tuto taktiku používají roboti postavení ze stavebnice Lego.
Další jednoduchou strategií je přímý útok. Robot si ihned po startu svými čidly nalezne soupeře, vyrazí přímo k němu a snaží se ho vytlačit z arény hrubou silou. Tato bojová strategie může přinést robotu vítězství, ale jen v případě, že na svého soupeře stačí se silami. Jak jsme viděli v minulých dílech seriálu, robot si může k vítězství pomoci zcela legálními technickými prostředky, jako jsou přilnavé pneumatiky na kolech, tankové pásy atd. Pak se může stát, že robot nejen není schopen soupeře vytlačit z ringu, ale je jím naopak vytlačen sám.
SLOŽITĚJŠÍ STRATEGIE
Proto se k dosažení vítězství používají složitější strategie, z nichž podrobněji zmíníme jen jednu. Při tomto způsobu boje robot po startu protivníka přímo nevyhledává, ale dokonce před ním "prchá" a čeká, až se jeho protivník otočí zády. Pak teprve zaútočí a místo toho, aby se oba soupeři přetlačovali, robot vytlačuje soupeře z arény ve směru jeho pohybu, zvyšuje jeho rychlost a spoléhá především na fakt, že soupeř většinou nemá ve svém programu zapracováno brzdění, případně nemá žádný senzor ke zjištění vlastní rychlosti. Proto když protivník tlačený naším robotem dojede k okraji arény, nestačí už zastavit ani se otočit a přes okraj přepadne.
Další bojové strategie spočívají například v matení soupeře falešnými cíli, které se po startu z robota vyklopí. Soupeř pak místo na skutečného robota útočí na volně vlající plátno či papír. Protože většina robotů používá k detekci soupeře čidla, založená na odrazu infračerveného záření, je možno obložit vlastního robota materiálem, který toto záření pohlcuje. Pak je robot pro soupeře v pravém slova smyslu neviditelný, sám však soupeře vidí spolehlivě a může ve vhodném okamžiku zaútočit.
Úvod do robotiky
1. Roboti minisumó ABC č. 2
2. Šasi robota ABC č. 4
3. Pohon a jeho řízení ABC č. 6
4. Snímače a čidla - principy a funkce ABC č. 8
5. Mikroprocesorové řídicí jednotky ABC č. 10
6. Napájecí zdroj ABC č. 12
7. Programování a bojová strategie ABC č. 14
8. Další možnosti a modifikace robotů ABC č. 16
