Výroba bankovek je složitý a zdlouhavý proces. I když se v principu jedná o tisk z velké části stejnou tiskovou technikou, jako se tisknou časopisy, vzhledem k vysokým požadavkům na kvalitu se doba výroby může počítat i na roky.
Vlastní výrobě bankovek předchází zpravidla veřejná soutěž na celou sadu bankovek. V ní centrální banka oznámí své požadavky a osloví grafiky a výtvarníky. Ve stanovené době každý odevzdá kompletní návrh a z nich vybere komise vítězný. V České republice jsou současné bankovky dílem Oldřicha Kulhánka.
Úkolem rytce je převést návrh výtvarníka do ocelové nebo častěji měděné desky. Jedná se o činnost velmi náročnou na soustředění. Rytec používá tvrdý hrot a do desky vyrývá motiv. Vyrytí jedné strany bankovky může trvat podle složitosti několik týdnů až měsíců. Pokud rytci "ujede" rydlo může začít od začátku.
Deska vytvořená rytcem se k vlastnímu tisku nepoužije. Došlo by příliš brzy k jejímu opotřebení, a navíc by bylo velmi nepraktické tisknout bankovky kus po kusu.
Proto se pomocí leptání zhotoví řada kopií, jež vytvoří vlastní tiskovou desku. Taková deska může mít rozměry kolem jednoho metru na šířku i na výšku a najednou natiskne až čtyřicet bankovek.
Souběžně s přípravou tiskové desky se vyrábí v papírně speciální papír. Ten má v mnohém rozdílné vlastnosti od běžného papíru. Zpravidla bývá vyroben z čisté bavlny. To zaručuje jeho vysokou odolnost proti opotřebení. Při jeho výrobě se používají speciální přísady, např. malá barevná vlákna, která navíc svítí v ultrafialovém světle (dříve se místo umělých vláken používaly chlupy zvířat).
Dále se vkládá ochranný proužek (stříbrný pásek v levé části bankovky) a vytvoří se vodoznak. Papír pro tiskárnu dodávají pouze specializované papírny, které zaručují, že tiskárna dostane veškerou produkci a stejný papír nebude dodán do jiných rukou.
Výroba i převoz papíru jsou hlídány stejně přísně jako samotný tisk bankovek. Pokud by se totiž papír dostal do rukou padělatelů, měli by již z poloviny vyhráno.
Finální výrobek - nejčastěji v arších 1 x 1 metr nebo jako velká role - putuje do tiskárny.
Ne všechny části jsou tištěny stejnou technikou. To je možné zjistit důkladným pozorováním i prostým okem a hmatem. V první fázi se bankovka potiskne tzv. ofsetem. To je rozšířená technika, kterou je tištěna i většina časopisů, novin a knih. Spočívá v tisku, který je na první pohled plochý, nehmatatelný. Následuje potištění tzv. hlubotiskem. Ten spočívá v již zmíněné předloze, kterou připraví rytec, a kopírováním se vytvoří celá deska, v níž je vyryt motiv.
Poté se celá předloha ponoří do barvy a přebytek barvy se setře. Barva zůstane jen v prohloubených místech. Pak se na desku pod velkým tlakem naválcuje papír a ten barvu z prohloubeného místa vysaje. Tisk na bankovce je pak vyvýšený a je cítit hmatem. Takto je na našich bankovkách vytištěn např. portrét historické osoby nebo tzv. slepecká značka.
Poslední technikou je tzv. tisk z výšky, který si můžete představit jako klasické razítko, jen s tím rozdílem, že se místo gumového používá kovové. Na našich bankovkách je takto vytištěno sériové číslo.
Kombinací tří druhů tisku se téměř vylučuje zhotovení velmi kvalitní kopie padělatelem. Zejména hlubotisk se příliš nepoužívá pro jiné účely a jeho hmatový efekt je téměř nemožné napodobit jinou technologií. Tiskařské stroje jsou dnes schopny tisknout až 10 000 archů za hodinu, tj. až půl milionu bankovek.
Bankovky se v průběhu tisku kontrolují jak pomocí počítačů, tak manuálně. Finální archy ručně kontrolují pracovníci tiskárny - každý arch musí prohlédnout a zkontrolovat, zda je na něm vytištěna bankovka kvalitně a kompletně. Neúplné nebo chybně vytištěné bankovky se označí a po rozřezání vytřídí a sešrotují.
Zmetek, který nedopatřením proklouzne kontrolorům a dostane se do oběhu, se rychle stává objektem touhy sběratelů bankovek - notafilistů. Např. bankovka 200 Kč (vzor 1993) s chybným proužkem, nesoucím místo obvyklého mikrotextu Kč nápis Republique du Zaire (omylem vytištěná na papír, který měl být dodán do jiné tiskárny), má mezi sběrateli cenu až 40 000 Kč. Zatím se mezi sběrateli ví o patnácti kusech a další se v oběhu nepředpokládají.
Archy bankovek se řežou na jednotlivé bankovky (stroj najednou může řezat až 1000 archů bankovek) a opět kontrolují. Poté se přepočítají a svazují pomocí papírových pásek a nakonec se zavaří do igelitu. Potom se s ozbrojeným doprovodem převezou do národní banky, která je uloží na bezpečné místo a podle potřeby uvádí do oběhu.
Cena jedné bankovky
U nás se bankovky tisknou ve Státní tiskárně cenin. Ta je tiskne pro Českou národní banku, která nese náklady spojené s výrobou. Náklady na výrobu jedné bankovky se pohybují okolo jedné až dvou korun za kus.
