Vojtovy zážitky z Kanady

Zdravím celou redakci ABC, hlavně pana šéfredaktora, který mě vylosoval pro cestu do Kanady! Bydlím ve Volyni na okraji města a jsem žákem 4.C. Příležitostně hraji hokej, fotbal, rád lyžuji a chodím do přírody. Doma máme počítač, na kterém hraji hry a někdy prohlížím internet. Chovám dvě želvy, psa a kocoura. Odpoledne chodím ven, ale čeká mě i flétna, výtvarný kroužek, Junák a angličtina. Občas o víkendech jezdím s kamarádem na hokejové zápasy do Strakonic. ABC odebíráme již asi 10 let, protože mám staršího bráchu, a předtím ho odebíral i můj taťka. Máme ho předplacené, takže chodí pravidelně do schránky. Soutěžil jsem poprvé v životě, složenou fotografii s Haškem jsem poslal sám za své peníze. Hokejové karty sbírám asi čtyři roky, mám jich přes 200 kusů. Před sobotním odletem do Kanady jsem byl v pohodě, těšil jsem se na všechno, nejvíc na zápas NHL. Odbavení na Ruzyni probíhalo hladce, let do Toronta trval deset hodin, zastávka byla v Montrealu bez přestupu. Časový posun představoval šest hodin. Během letu jsem koukal z okna, četl jsem ABC, sledoval informace o našem letu na monitoru, jedl. Po příletu jsme byli ubytováni v penzionu Home Wood, poblíž centra Toronta. V neděli jsme si s taťkou udělali vlastní program - navštívili jsme sportovní halu Maple Leaf Gardens a obchod s hokejovými věcmi. V pondělí jsme podnikli s naším průvodcem, panem Kolbekem, cestu na sjezdovky. Den nato jsme si prohlíželi Toronto a večer se setkali s hokejistou Josefem Marhou. Ve středu jsme šli na hokejový zápas Toronto - Chicago. Zápas NHL byl dobrý, hra velice tvrdá. Jeden hráč Toronta, Tie Domi, se choval velmi podivně, když po svém vyloučení mlátil hokejkou do všeho, co bylo kolem něho. Nakonec musel být ze zápasu vyloučen. Výsledek byl 5:2 pro Chicago. Fanoušci neustále chodili pro pivo a hamburgery, i během hry. Hala byla téměř zaplněná, pouze platinová řada (řada se vstupenkami v cenách 500 dolarů za kus) měla více volných míst. O přestávkách probíhal na ledě program - hokej velmi malých, asi čtyř-až pětiletých dětí. Po ukončení utkání byl všude neuvěřitelný nepořádek. Průběh zápasu se od českého utkání lišil většími pranicemi. Rozhodčí pískal, až když se hráči na ledě rvali. Při přerušení utkání šly často reklamy. Poslední dny pobytu jsme viděli Niagarské vodopády a prohlédli si Hockey Hall of Fame. Domů jsme odlétali v sobotu. V letadle jsem seděl vedle paní, která se mi později představila jako maminka hokejisty Romana Hamrlíka ze Zlína. Bylo to velmi zajímavé setkání, ze kterého mám spoustu kartiček tohoto hráče. Cesta zpět byla kratší, i když také s mezipřistáním v Montrealu. Časový posun pro mě byl náročnější než při cestě tam. Mezi nejkřiklavější odlišnosti od našeho života bych zařadil spoustu tlusťochů, gigantická obchodní centra, mnoho velkých aut a mrakodrapy. Strava na mě byla velmi tučná /opečená slanina, vejce apod./, měli tam obří hamburgery, ale také restaurace jiných národů - navštívili jsme čínskou a italskou. Nejvíc mě zaujaly stavby a zajímavé složení obyvatel Toronta - směs národů celého světa. Chtěl bych být v Kanadě déle, alespoň měsíc, abych vše lépe poznal a mohl porovnávat. Líbilo se mi všechno, kromě snídaní - byly pořád stejné.